Akcipies

Z Encyklopedie knihy

Akcipies na Quentellově školní příručce (Köln/R. ca 1494). Regulae grammaticales antiquorum (Köln/R., Heinrich Quentell ca 1494). Titulní strana s dřevořezem zvaným „magister cum discipulis“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM IV 1/3.
Začátek a konec školního donátu (Brno 1491). Donatus, Aelius: Ars minor (Brno, Konrad Stahel? – Matthias Preinlein? 1491). Černý tisk s červenou rubrikací. Na fol. 2a iniciála P(Artesorationis) s papežem Řehořem I. Velikým a posluchači (typ zvaný akcipies). Fol. 30a s explicitem. Vědecká knihovna (Olomouc), sign. 48.785 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).
Začátek a konec školního donátu (Brno 1491). Donatus, Aelius: Ars minor (Brno, Konrad Stahel? – Matthias Preinlein? 1491). Černý tisk s červenou rubrikací. Na fol. 2a iniciála P(Artesorationis) s papežem Řehořem I. Velikým a posluchači (typ zvaný akcipies). Fol. 30a s explicitem. Vědecká knihovna (Olomouc), sign. 48.785 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).

Akcipies (z lat. accipio = přijímat) zobrazovací typ církevního Otce (sv. Ambrož, Augustin, Řehoř Veliký, Jeroným aj.) popřípadě jiné duchovní osoby či učitele sedícího za katedrou a přednášejícího níže rozmístěným a obvykle miniaturizovaným žákům. Název je odvozen od rozevláté nápisové pásky s textem „Accipies tanti doctoris dogmata sancti“ (lat. přijmeš poučení tak velkého svatého učence). Zobrazovací typ se též označuje slovy „magister cum discipulis“ (lat. učitel s žáky).

Výjev provázel iluminace středověkých rukopisů, v 15. století přešel na vazbu řezanou a v 70. letech se ho zmocnili i prvotiskaři. Titulní dřevořez s laicizovanou školní scénou otiskl snad poprvé Martin Flach (činný 1472-1487) příznačně do německé verze učebnice Dionysia Catona Disticha de moribus (Basel? ca 1475). Jak dokládá Rudimentum novitorum (Lübeck 1475), scéna byla doprovodným prvkem iniciály ,A‘ tiskaře Lucase Brandise (činný 1473-1500). K popularizaci zobrazení přispěl vydatně kolínský tiskař Heinrich Quentell, který ve školních knihách z let 1490-1495 otiskl akcipies nejméně osmdesátkrát.

Knihtiskaři v Čechách a na Moravě ilustrační štoček podobného námětu neužívali. Přiblížil se mu pouze obraz Mahomeda vyučujícího tři žáky. Mikuláš Bakalář ho otiskl na první a poslední straně spisku Bernharda von Breydenbach Život Mohamedův (Plzeň 1498). Školní scéna ovšem často doprovázela lombardové iniciály. Dosud nejstarším nám známým dokladem takto individualizovaného písmene je kruhové ,P‘ s kazatelem a dětmi, které si opatřil Jiřík Štyrsa pro Lukášův Spis tento o pokání (Mladá Boleslav 1523). Jiné zobrazení přichází v iniciále ,P‘ dvou Artikulí. První vyšly u Bartoloměje Netolického z Netolic (Praha 1546) a druhé pořídili snad Schumannovi dědicové (Praha 1598). Zatímco ,P‘ z roku 1546 má jednodušší ráz, mladší verze je mnohem dekorativnější. Ani u Bakaláře a Štyrsy, ani v artikulích není výjev doplněn páskou.


Lit.: HORÁK, Fr.: Česká kniha v minulosti a její výzdoba. Praha 1948; HUSUNG, M. J.: Magister cum discipulis und Magister-Darstellungen auf Lederschnittbänden des 15. Jahrhunderts. Ein Kapitel zum Thema „Graphik und Bucheinband“. Gutenberg-Jahrbuch 1942-1943, s. 412-424; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; SCHREIBER, W. L.-HEITZ, P.: Die deutschen „Accipies“ und Magister cum discipulis-Holzschnitte als Hilfsmittel zur Inkunabelbestimmung. Strasbourg 1908.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 37 (banderole).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.