Akrostich

Z Encyklopedie knihy

Tři ukázky figurální sazby na jednolistech tiskaře Černého (Praha 80. léta 16. století). Nahoře vlevo Khergelius, Jan: Sefanos [!] gamikos [gr.]. In honorem nobilitate generis, ... domini Ioannis Kapr a Kaprstein, sponsi quam pudicissimi, Pragae nuptias celebrantis XVII. Kal: Febr: … cum formossima virgine Magdadalena [!] a Wlkanowa (Praha, Jiří Černý z Černého Mostu 1581). V gratulaci k sňatku byl přes šablonu nejprve namalován zlatý vavřínový věnec (řec. stefanos) s kaligrafickými doplňky a středovou svatozáří a potom byla pořízena černá a nakonec červená sazba včetně červených verzálních akrostichů („vivat Iohannes cvm Maiddalena – non est bonvm hominem esse solvm“). Královská kanonie premonstrátů
Tři ukázky figurální sazby na jednolistech tiskaře Černého (Praha 80. léta 16. století). Nahoře vlevo Khergelius, Jan: Sefanos [!] gamikos [gr.]. In honorem nobilitate generis, ... domini Ioannis Kapr a Kaprstein, sponsi quam pudicissimi, Pragae nuptias celebrantis XVII. Kal: Febr: … cum formossima virgine Magdadalena [!] a Wlkanowa (Praha, Jiří Černý z Černého Mostu 1581). V gratulaci k sňatku byl přes šablonu nejprve namalován zlatý vavřínový věnec (řec. stefanos) s kaligrafickými doplňky a středovou svatozáří a potom byla pořízena černá a nakonec červená sazba včetně červených verzálních akrostichů („vivat Iohannes cvm Maiddalena – non est bonvm hominem esse solvm“). Královská kanonie premonstrátů
Tři ukázky figurální sazby na jednolistech tiskaře Černého (Praha 80. léta 16. století). Nahoře vlevo Khergelius, Jan: Sefanos [!] gamikos [gr.]. In honorem nobilitate generis, ... domini Ioannis Kapr a Kaprstein, sponsi quam pudicissimi, Pragae nuptias celebrantis XVII. Kal: Febr: … cum formossima virgine Magdadalena [!] a Wlkanowa (Praha, Jiří Černý z Černého Mostu 1581). V gratulaci k sňatku byl přes šablonu nejprve namalován zlatý vavřínový věnec (řec. stefanos) s kaligrafickými doplňky a středovou svatozáří a potom byla pořízena černá a nakonec červená sazba včetně červených verzálních akrostichů („vivat Iohannes cvm Maiddalena – non est bonvm hominem esse solvm“). Královská kanonie premonstrátů

Akrostich (z řec. akros = vrchní, stichos = verš) tvůrčí postup pro zašifrování jména do počátečních písmen či slabik pod sebou následujících veršů. Je-li užito vertikálně čtených písmen zprostředka verše, hovoříme o mezostichu (z řec. mesos = střední). Koncová písmena veršů vytvářela telestich (z řec. tēle = daleko). Naopak horizontálně byl konstruován cephalonomaticon (z řec. kefalē = hlava, onoma = jméno), v němž skryté jméno představovala první písmena slov ve verši (Gravia Monstrant Ad Gaudia = GMAG = Georgius Mielniczky a Greyfenfelso).

Na rozdíl od středověké praxe nesloužily tyto postupy v renesančních a mladších literaturách nutně k utajení identity nebo znesnadnění identifikace autora textu nebo mecenáše (dle římského boháče Maecenata podporujícího básníky). Zhusta se vyskytují jako módní výraz tvůrčí zkušenosti, ba i rutiny ve všech projevech humanistického básnictví 16. a počátku 17. století. Tou dobou móda neminula také veršované pasáže rámcových částí (Tobiáš Mouřenín, Bartoloměj Paprocký z Hlohol, Šimon Lomnický z Budče) a sporadicky ožívala ještě v dedikacích 18. století.

Přestože šlo o překvapivé hříčky, jejichž pravidla soudobý čtenář dobře znal a dovedl je odhalit, někteří spisovatelé se rozhodli literární postup raději prozradit. Tak to učinil Jan Muzofil v Písničkách křesťanských (Praha 1568), kde přichází „Předmluva kratičká jako saphicum carmen k žádosti toho přítele, jehož se jméno v literách verzálních ukazuje“ (akrostich zní WIT STRASECKY W ZLVTICYCH). K optickému zvýraznění přispívaly nápadné iniciály či červená barva. Pěkný příklad iniciálového akrostichu vinoucího se na patnácti listech textu přináší Kníha … pana Stibora z Cimburka a z Tovačova (Praha 1539), nazývaná častěji dle explicitu Kníhy hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich. Iniciály čteny samostatně dávají jméno spisovatele „STYBOR Z CYMBURKA A Z TOWACZOWA“. Při přípravě nových vydání však sazeč akrostichy většinou ignoroval. Dokladem je kupř. vizualizované jméno „WILEM Z ROZMBERKA“ v prvním vydání Dialogu Šimona Lomnického z Budče (Praha 1587) a jeho graficky nezvýrazněná podoba v stejnojmenné mladší, avšak anonymní edici (Praha 1612). Dnes jsou tyto hříčky vítaným prostředkem atribuce jinak anonymních textů.


Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Farbige Figuralakrostichen aus der Offizin des Prager Druckers Georgius Nigrin (1574/1581). Gutenberg-Jahrbuch 1982, s. 246-262; PRAŽÁK, E.: K datování, interpretaci a otázce autorství tzv. Zlomků rýmované kroniky české. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 3. Praha 1968, s. 116-128; ŠKARKA, A.: Nové kapitoly ze staré české hymnologie. Sborník filologický 12. Praha 1940-1946, s. 37-114.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.