Albrecht Dürer

Z Encyklopedie knihy

Snad Dürerův portrét Johanna Gersona jako poutníka (Strasbourg 1502). Gerson, Johannes: Quarta pars operum (Strasbourg, Martin Flach ml. 1502). Nesignovaný dřevořez na rubu titulního listu aa1b. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DN V 23/1.

Albrecht Dürer (1471-1528) významný německý malíř a grafik, jehož rozsáhlé dílo dokládá ideální syntézu zaalpské výtvarné tradice 15. století, italské renesance a nizozemského realismu. Pocházel z Norimberku, s nímž vyjma několika přestávek spojil celý svůj život. V letech 1486-1490 se na radu kmotra Antona Kobergera st. školil v malířském a grafickém ateliéru předního norimberského Mistra dřevořezu Michaela Wolgemuta. Přitom studoval techniku mědirytu z grafických prací předčasně zesnulého Martina Schongauera (1491). Významně ho též obohatily studijní cesty do Basileje a po Německu (1490-1494), do Itálie (1494-1495, 1505-1507) a Nizozemí (1520-1521). Na Dürerovu tvorbu vědomě, ba až epigonsky, navázali mnozí jeho žáci a následovníci, např. Hans Baldung Grien, Hans Sebald Beham, Urs Graf, Georg Pencz, Hans Schäufelein, Erhard Schön aj. Monogram AD, který často užíval, byl koncipován jako mluvící značka (písmeno A má tvar dveří dle německého příjmení Dürer = Türer).

Dürer se věnoval především biblickým námětům, dále mytologii, alegorii a žánrovým motivům. Způsob zpracování náboženských látek, opírající se o humanistické myšlení, zaručil jeho pracím nový, nadčasový význam. Fantazií, energickou kresbou a smělým šrafováním, jímž znázorňoval kontrast mezi světlem a stínem, povznesl reprodukční charakter dosavadní grafiky na uměleckou úroveň. Dokládají to zejména působivé cykly: dvanáct dřevořezů zvaných Grosse Passion (1496-1510), třicet šest zvaných Kleine Passion (1508-1510) nebo Das Marienleben (1502-1510).

Dürerova druhá kopie „Basilejského Jeronýma“ (Lyon 1508). Hieronymus S.: Inventarium primae (secundae) partis aepistolarum (Lyon, Jacob Sacon 1508). Dřevořez na fol. a1a (titulní strana prvního dílu) opakující se ještě na fol. bb6b druhého dílu. Obraz sedícího světce vytahujícího trn ze lví tlapy se objevil poprvé v Jeronýmově Liber epistolarum (Basel 1492). V pořadí první, drobně se lišící kopie byla zařazena do basilejské reedice 1497, druhou kopii otiskl Sacon 1507, 1508 a 1513. Antikvariát Meissner (Praha).

Dürer se poměrně brzy počal obírat knižní ilustrací, jíž přikládal větší význam nežli dekoru. Willy Kurth mu jako juvenilie připsal kresebné návrhy deseti dřevořezů pro rozjímavý spisek Bruder Claus (Nürnberg 1488) a většinu předloh do Bertholdova Horologia devotionis (Nürnberg 1489). Originální verze titulního dřevořezu se sedícím sv. Jeronýmem a lvem pro Hieronymovu Liber epistolarum (Basel 1492) byla po následující léta nahrazena drobně odlišnými kopiemi. První přichází ve druhém Kesslerově vydání Jeronýmových Epištol (Basel 1497) a druhou kopii otiskl do mladších reedicí Jacob Sacon (Lyon 1507, 1508 a 1513). K německému přepracování knížky lidového čtení Der Ritter vom Turn (Basel 1493), jejímž autorem byl Francouz Geoffroy de La Tour-Landry, připravil Dürer 45 ilustrací. Několik misálů opatřil kánonovými obrazy (Strasbourg 1493, 1498 a 1517, Nürnberg 1517 a 1524) a cyklem ilustrací doprovodil německé i latinské vydání satiry Sebastiana Branta, totiž Das Narrenschiff (Basel 1494) a Stultifera navis (Basel 1497).

Německý text Apokalypsy Die heimlich Offenbarung Iohannis (Nürnberg 1498) i paralelní latinská verze Apocalypsis cum figuris (Nürnberg 1498) obsahovaly po 15 celostranných ilustracích. Popis v podobě dvousloupcového biblického textu byl tištěn na rubu vyobrazení. Kontrastní šrafury, lehce a vzdušně postihující jemný rozdíl mezi světlem a tmou, umocňovaly dějové napětí zápasu dobra a zla, a povznášely tak dřevořez na úroveň umělecky náročného mědirytu. Tento způsob zpracování Dürerovi dovolil vybudovat dynamickou kompozici s mnoha postavami v dokonale provedené krajině a s kosmickými tělesy ve slunečních paprscích a ornamentálně provedených oblacích. Novější odborná literatura poukazuje na složitou strukturu alegorie a symbolů a na autorovy aktualizace (např. andělé s portrétními rysy císaře Maxmiliána nebo samotného Dürera, shody mezi nebeským Jeruzalémem a architekturou soudobého Norimberku). Apokalypsou byli inspirováni mnozí ilustrátoři (např. Lucas Cranach st.).

Léta 1512-1518 trávil Dürer zakázkami Maxmiliána I. Jedním z bibliofilních skvostů je císařova modlitební kniha Oratio ad suum proprium angelum zvaná zkráceně Gebetbuch (Augsburg 1514) a tištěná u Johanna Schönspergera st., kterou doprovodil originálními perokresbami na okrajích textu. Spolu s žáky (Albrecht Altdorfer, Hans Springinklee, Wolf Traut) navrhl 3,5 m dlouhý obrazový jednolist Die Ehrenpforte (Augsburg 1517-1518), oslavující císaře. Jednolist se skládal z 192 genealogicky, figurálně a textově koncipovaných štočků, které vyřezal norimberský dřevořezáč Hieronymus Andreae. S plejádou souputníků, mezi nimiž měl výrazný podíl Hans Burgkmair st., pracoval v letech 1512-1519 na některých partiích oslavného pásu Der Triumphzug (Augsburg 1526), který byl v úplnosti (147 štočků) otištěn až po císařově smrti. Ještě předtím vydal vlastním nákladem své zpracování, které označujeme jako Der große Triumphwagen Kaiser Maxmilians I. (Nürnberg 1522). Poněkud zmenšené, alegorií kypící spřežení sestavil z osmi štočků tvořících pospolu více než dvoumetrový pás.

Ke konci života Dürer intenzivně studoval geometrii, perspektivu a proporce lidského těla. Jeho pojednání Underweysung der Messung mit dem Zirckel und Richtscheyt in Linien ebnen unnd gantzen Corporen … zusamen getzogen (Nürnberg 1525), stejně jako první německá publikace o opevnění Etliche Underricht zu Befestigung der Stett, Schloß und Flecken (Nürnberg 1527) a Vier Bücher von menschlicher Proportion (Nürnberg 1528) jsou doplněny vlastními ilustracemi, jejichž uměřený výraz se na rozdíl od cyklů volné grafiky plně podřizoval vědeckému charakteru textu. Učebnice, které Hieronymus Andreae tiskl novým typem fraktury zvané „Dürerfraktur“, získaly velkou popularitu a záhy byly přeloženy také do francouzštiny, italštiny, holandštiny a portugalštiny.



Lit.: APPUHN, H. (ed.): Maximilian I., römisch-deutschen Kaiser: Der Triumphzug. Dortmund 1979; BOCK, B.: Albrecht Dürer a kniha. Hollar 5, 1928, s. 1-14; BOHATTA, H.: Versuch einer Bibliographie der kunsttheoretischen Werke A. Dürers für das 16. und 17. Jahrhundert. Wien 1928; DODGSON, C.: Catalogue of early German and Flemish woodcuts preserved in the Department of prints and drawings in the British Museum. Vol. 1-2, Index. London 1903-1925; GEISBERG, M.: Geschichte der deutschen Graphik vor Dürer. Berlin 1939; HEFFELS, M.: Meisterwerke der Holzschnittkunst. Albrecht Dürer, sämtliche Holzschnitte. Meister um Dürer, Nürnberger Holzschnitte aus der Zeit um 1500-1540. Bd. 1-2. Ramerding 1981; HENNING, R.: Das Gebetbuch des Kaisers Maximilian I. und der Theuerdank. Heidelberg 1963-1964; HÜTT, W.: Albrecht Dürer 1471 bis 1528. Das gesamte graphische Werk. Handzeichnungen. Druckgraphik. Bd. 1-2. München 1971; CHADRABA, R.: Dürers Apokalypse. Eine ikonologische Deutung. Praha 1964; KNAPPE, K.-A.: Dürer. Das graphische Werk. Wien-München 1964; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; KURTH, W.: The complete woodcuts of Albrecht Dürer. New York 1946; MATĚJČEK, A.: Ilustrace. Praha 1931; MEDER, J.: Dürer-Katalog. Ein Handbuch über Albrecht Dürers Stiche, Radierungen, Holzschnitte, deren Zustände, Ausgaben und Wasserzeichen. Wien 1932; MENDE, M.: Dürer-Bibliographie. Wiesbaden 1971; OETTINGER, K.-KNAPPE, K.-A.: Hans Baldung Grien und Albrecht Dürer in Nürnberg. Nürnberg 1963; PANOFSKY, E.: The live and art of Albrecht Dürer. Princeton, New Jersey 1955; SCHERER, V.: Dürer. Des Meisters Gemälde, Kupferstiche und Holzschnitte in 473 Abbildungen. Stuttgart-Leipzig (b. r.); STRAUSS, W. L. (ed.): The book of hours of the emperor Maximilian the first decorated by Albrecht Dürer ... and other artists. New York 1974; STRIEDER, P.: Zur Entstehungsgeschichte von Dürers Ehrenpforte für Kaiser Maxmilian. Graz 1970; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevorezová knižná ilustrácia okruhu a dielne Albrechta Dürera v knihách a tlačiach vydaných na Morave a na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 35-61; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Ilustrační dřevořez okruhu Albrechta Dürera ze štočků v Slovenském národním muzeu. Umění 37, 1989, s. 241-251; ULMANN, E.-GRAU, G.-BEHRENDS, R. (edd.): Albrecht Dürer. Zeit und Werk. Eine Sammlung von Beiträgen zum 500. Geburtstag von Albrecht Dürer. Leipzig 1971; STEJSKAL, K.: Nový výklad Dürerovy Apokalypsy. Umění 14, 1966, s. 1-64; WINKLER, Fr.: Albrecht Dürer. Leben und Werk. Berlin 1957; WINKLER, Fr.: Dürer und die Illustrationen zum Narrenschiff. Berlin 1951; WINZINGER, Fr.: Die Miniaturen zum Triumphzug Kaiser Maxmilians I. Graz 1972-1973.

Lex.: NAGLER 4. 106-161 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; NAGLER (Monogr.) 1. 350 = NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879, Index 1920 (repr. München 1919-1920, Nieuwkoop 1966 a potřetí 1991).; THIEME-BECKER 10. 63-70. = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.