Album

Z Encyklopedie knihy

Album (z lat. albus = bílý, angl. a fr. album, něm. Album) 1. dle starořímské bílé desky určené k publikaci událostí převzaté pojmenování knihy s bílými listy pro záznam úředních textů. Obdobným způsobem sloužila alba jako památníky pro vmalování erbůdevízami a příležitostnými verši. Památníky souhrnně zvané album (liber) amicorum nebo Stammbuch vykazují značné spojitosti s emblematikou. Tiskárny je připravovaly jen s předtištěným titulem a s ozdobnými rámci na jinak prázdných stranách. Jeden z dokladů tvoří Album amicorum, to jest Knížka, do kteréž mnozí a poctiví lidé buď na památku v dobrém sebe připomínání, buďto také bratrství a dobré přátelství erby a merky své uměním malířským malovati dají, tak také i symbola svá a připovídky s pěknými a pamětihodnými buď z Písem svatých, aneb mudrcův pohanských vzatými sentencími vepsati dadouc, rukami svými vlastními v ní se podpisují (Hradec Králové 1620). Tento výrobek Jana Arnolta známe z malovaného unikátu Knihovny Národního muzea v Praze.

2. Soubor grafických listů vyznačující se jednotným uměleckým záměrem a jednotnou reprodukční technikou. I když tato alba mají vlastní titulní list a jednotlivé obrazy bývají opatřeny krátkými vysvětlujícími texty, nejde o ilustraci v pravém slova smyslu, nýbrž o knižní podobu grafických cyklů (obrazová kniha). Některé cykly jako Tanec Smrti či série biblických nebo dějepisných scén se přitom vyznačují dějovou složkou (Hans Holbein ml., Jan Jiří Balzer, Antonín Machek). Jinak je album nejčastější formou vydání určitého počtu portrétů a kostýmů (Václav Hollar), vedut (Martin Engelbrecht) či naukových obrazů z oblasti botaniky (např. Wolfgang Kilian) a zoologie (Johann Elias Ridinger). Albem se nazývá též knižní vydání reprodukcí galerijních děl (Bernard Baron) nebo souborů krajinářské grafiky (Václav Alois Berger, Karel Postl, Antonín Pucherna, František Karel Wolf). Mimo to lze album chápat jako žánr hudebních edicí, např. Františkem Bartošem sestavené Album písní národních. Výbor 50 písní národních z Moravy, Slezska a Slovenska (Olomouc 1880).

3. Ochranné pouzdro pro ukládání sběratelských komodit (volná grafika, pohlednice, známky, nálepky aj.).


Lit.: ANGERMANN, G.: Stammbücher und Poesiealben als Spiegel ihrer Zeit. Münster 1971; FECHNER, J.-U. (ed.): Stammbücher als kulturhistorische Quellen. München 1981; KLOSE, W.: Corpus alborum amicorum (CAAC). Beschreibendes Verzeichnis der Stambücher des 16. Jahrhunderts. Stuttgart 1988; KLOSE, W. (ed.): Stammbücher des 16. Jahrhunderts. Wiesbaden 1989; LANCKOROŃSKA, M.: Deutsche Studenten-Stammbücher des 18. Jahrhunderts. Imprimatur 5, 1934, s. 97-108; RYANTOVÁ, M.: Turecký papír v památnících. In: Pater familias. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. dr. Ivana Hlaváčka (red. J. Hrdina). Praha 2002, s. 21-38.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.