Aldinky

Z Encyklopedie knihy

Aldinky označení více než 1.400 italských, latinských, řeckých a hebrejských publikací vyšlých mezi léty 1494-1595 z benátské dílny Alda Manuzia st. a jeho nástupců. Publikace se vyznačují textovou spolehlivostí a hodnotnou typografií, která dokázala spojit sazbu, dekor a ilustraci do kompaktního systému, jemuž kongeniálně vyhovoval také papír bleuâtre, a koneckonců ani knihařské zpracování nezůstalo pozadu.

Pro většinu nejžádanějších aldinek byl volen dosud neobvyklý formát menší a též levnější osmerky, knihařsky často zpracovávané tehdy ještě nezvyklou formou nakladatelské vazby. Dřevěné desky nahradila lehká lepenka, jako pokryv sloužil marokén zdobený nejprve holým a později zlaceným slepotiskem. Kování ustoupilo látkovým tkanicím. Přední a zadní zrcadlo, rámované kosodelníkovou bordurou, vyplňovala obvykle kruhová kamej s arabeskou (vazba plaketová). Jiným typem dominanty na přední desce byl vyzlacený název díla, vzadu pak přicházelo jméno majitele knihy (z toho lze soudit, že ne všechna knihařská zpracování aldinek mají nakladatelský charakter). Třetím charakteristickým výzdobným prvkem se stávala zlacená osově symetrická arabesková kartuš, umístěná v úzkém dvojlinkovém rámu. Řecké texty získávaly výhradně vazbu řeckou, jejíž ornamentika podléhala vlivům vazby orientální. Tyto práce vykonávali Manuziem angažovaní knihvazači původem z Řecka, usedlí v Benátkách.

Typografické i umělecko-řemeslné postupy obchodně úspěšných Manuziových edicí a vazeb byly záhy napodobovány a v prodejní síti deklarovány jako originály. Nejznámějším plagiátorem byl lyonský tiskař Balthasar Gabiano st. (činný 1493-1523). Od 16. století jsou pravé aldinky hledanou, avšak dnes již minimálně se vyskytující sběratelskou komoditou.


Lit.: BRÄUNINGER, Fr.: Verlegereinbände bei Aldus. Jahrbuch der Einbandkunst 3-4, 1929-1930, s. 54-60; HOBSON, A.: French and Italian collectors and their bindings. Illustrated from examples in the library of J. R. Abbey. Oxford 1953; MARINIS, T. de: La legatura artistica in Italia nei secoli XV e XVI. Vol. 1-3. Firenze 1960; RENOUARD, A. A.: Annales de l’imprimerie des Alde. Paris 1803 (naposledy repr. New Castle DE 2003); SCHUNKE, I.: Venezianische Renaissance-Einbände. Studi di Bibliografia e di Storia in onore di De Marinis 4. Verona 1964; TS: Aldus a aldinky. Typografia 23, 1912, s. 115-116.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.