Anály

Z Encyklopedie knihy

Anály (z lat. annus = rok, též letopisy, angl. annals, fr. annales, něm. Annalen) raná forma dějepisectví podávající v chronologickém sledu prosté záznamy o událostech bez ohledu na vnitřní souvislosti. Úřední či soukromé letopisy byly oblíbeny již ve starověké literatuře (Publius Cornelius Tacitus). Ve středověku se pěstovaly hlavně v klášterních a kapitulních skriptoriích a postupně vytvořily základ rozvinutější formy zvané historie či kronika. Církevní dějiny Annales ecclesiastici zpracoval v rozměrném kompendiu italský kardinál Caesar Baronius (Roma 1588-1593). Jeho anály zabírají 12 svazků dovedených k událostem roku 1198. V 17. a 18. století vznikla pokračování rozvržená do dalších 16 svazků. Jeden z výtahů tohoto díla pod názvem Compendium annalium ecclesiasticorum (Praha 1721-1730) připravili v dvaadvaceti svazcích osečtí cisterciáci Augustin Sartorius a Eustach Janovka.

Analogicky se termín užívá i pro moderní naukové dílo vzniklé sběrem a kritickým posouzením historického materiálu. Pro oblast prvotisků a paleotypů je třeba na prvním místě jmenovat evangelického teologa a bibliografa Georga Wolfganga Panzera (1729-1805). Panzer sestavil jedenáctidílnou retrospektivní bibliografii Annales typographici ab artis inventae origine … ad annum MD (ad annum MDXXXVI) (Nürnberg 1793-1803) a inkunábulistiku navíc obohatil soupisem pramenů k nejstarším dějinám knihtisku Annalen der ältern deutschen Litteratur oder Anzeige und Beschreibung derjenigen Bücher, welche von Erfindung der Buchdruckerkunst bis MDXX in deutscher Sprache gedruckt worden sind (Nürnberg 1788, dodatky Leipzig 1802). Z domácí vědecké literatury jsou povědomé Wenceslai Hagek a Liboczan Annales Bohemorum Gelasia Dobnera (Praha 1761-1782 v šesti dílech).


Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 16-18.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.