Anagram

Z Encyklopedie knihy

Anagram (z řec. ana = zpět, gramma = písmeno) 1. pseudonym záležející v několikerém přeskupení písmen jména původního do jména nového, např. Theodorus a Hybla = Matej Bahil. Obdobná hlásková instrumentace se uplatňuje u ananymu.

2. Literární postup využívající podobně jako snadněji odhalitelný akrostich hláskovou stavbu slov s cílem rafinovaně ztajit určitou výpověď, anebo jméno autora („Pane pro slawu twau obdař Horu Kuttnau“ = aw wa K = Vavák [František Jan]). Jako veršotepecká hříčka byl anagram často pěstován humanistickým básnictvím (aMICVs = Magister Ioannes Campanus Vodnianus) a řazen do literárních sbírek, např. Kašpar Cunradus Anagrammatismorum centuria (Oels 1606). V barokní literatuře však svůj původní smysl ztratil a stal se pouhou formální ozdobou, např. Jan Ignác Summa z Vlastislavi Flosculus majalis … in voce clamantis & amantis anagrammatice repraesentatus (Praha 1692).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.