Antonín Elsenwanger

Z Encyklopedie knihy

Berkova rytina Filozofického sálu Strahovské knihovny (Praha 1797). Maulbertsch, Anton Franz: Historico-philosophica descriptio picturae novae bibliothecae … canonicorum praemonstratensium Pragae in Monte Sion (Praha, Barbora Elsenwangerová 1797). Frontispis. Antikvariát Meissner (Praha).

Antonín Elsenwanger (původně E. Anton, zemř. 1784) knihkupec, nakladatel a knihvazač pocházející z bavorského Kissingenu a v Praze doložený od roku 1768, dle starší literatury již od 1763. Zprvu se živil jen vázáním knih pro Univerzitní knihovnu (stavovským knihařem byl jmenován 1776). Později převzal po Labounově a Rosenmüllerově rodině nakladatelské záležitosti německých hospodářských kalendářů, které si v květnu 1770 (a 1780 znovu) pojistil privilegiem Marie Terezie. Na podzim 1773 byl Českým guberniem na vlastní žádost jmenován obchodním vedoucím reorganizované Tiskárny klementinské. Tutéž funkci získal 1776 i v nově zřízené Tiskárně normální školy. Závěrem života se s velkým ekonomickým úspěchem soustředil jako vůbec první nakladatel a obchodník na distribuci jednotlivých map dvanácti soudobých krajů, rytých dle předloh Bernardina Erbera z roku 1760.

Po Elsenwangerově smrti převzali nakladatelství a knihkupectví 1784-1786 dědici, totiž vdova Josefa s tehdy ještě nezletilým synem Ignácem Elsenwangerem (1764/65?-1790?). Ten, poté co dospěl, asi roku 1786 odkoupil zkomírající židovskou Tiskárnu bakovsko-kacovskou. Tímto aktem se hebrejský knihtisk provozovaný v pražském ghettu od roku 1512 dostal poprvé do rukou křesťanského živnostníka, sídlícího v Železné ulici. Ignác jako tiskař hebrejské i křesťanské náboženské literatury pracoval během let 1787-1790. Nakladatelství a knihkupectví vedl 1789-1790. Když předčasně zemřel, firemní aktivity se neztenčily, ale na živnost dolehly dědické spory. V nich nakonec zvítězila Ignácova ovdovělá manželka Barbora Elsenwangerová (zemř. 1804). Tiskárnu převzala 1794 a vedla ji až do konce života (jedním z faktorů byl od 1797 Antonín Pecold). Jejím zájmem byly zběžně tištěné učebnice, nábožensky vzdělavatelská literatura a řídce i odborná próza jako David Becher Nouveau traité des eaux minérales de Carlsbad (Praha 1795). Hebrejská část Elsenwangerovy firmy byla zřejmě určena k prodeji, poněvadž během 1796-1805 u Českého gubernia o ni usiloval Kurzböckův vyučenec Anton von Schmid (1765-1855), který chtěl touto akvizicí posílit svou orientální tiskárnu ve Vídni.


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. století. Praha 1959; KOLDOVÁ, M.: Jezuitská tiskárna v Praze (1635-1773) na základě archivních pramenů ze Státního ústředního archivu. Praha 2003 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); KÖLLNER, A.: Buchwesen in Prag. Von Václav Matěj Kramerius bis Jan Otto. Wien 2000; MARTINČÍK, R.: Z dějin kalendáře. Typografia 24, 1913, s. 163-165; NOSEK, B.: Auswahlkatalog hebräischer Drucke Prager Provenienz aus dem 18. Jahrhundert in den Sammlungen des Staatlichen jüdischen Museums in Prag. III. Teil: 1700-1799. Judaica Bohemiae 13, 1977, s. 96-120 a 14, 1978, s. 35-58; PAVLÍKOVÁ, M.: Pražská Univerzitní knihovna za správy K. R. Ungara. Ročenka Univerzitní knihovny v Praze 1957. Praha 1958, s. 5-47; ŠEBESTA, Ed.-KREJČÍK, A. L.: Popis obyvatelstva hlavního města Prahy z roku 1770. I. Staré Město. Praha 1933; VOLF, J.: Z dějin židovského knihtisku v Praze v 17. a 18. století. Věstník Královské české společnosti nauk A/3. Praha 1925.

Lex.: CHYBA 81-83 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 181. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.