Antonín Freindt

Z Encyklopedie knihy

Antonín Freindt (též AF, A.FR., Freint, Freund, Freündt, 1664-1727) mědirytec z Olomouce, jehož rodina se v knižní kultuře rodného města i celé Moravy angažovala až do poloviny 19. století. Dle Schrama jsou nejstarší Freindtovy práce datovány rokem 1699. Tvořil mezzotintové ohlášky k univerzitním dizertacím, volnou devoční grafiku i knižní ilustrace signované vesměs „A. Freindt sculp. Ol.“, „Ant. Freindt sc. Ol.“ či „Antonius Freindt sculp. Olom.“.

Z ilustrační tvorby prozatím známe: Juan Eusebio Nieremberg Candelabrum aureum septilustre seu Lucerna ardens (Olomouc 1699, frontispis se sv. Norbertem), Franciscus Xaverius S. Flores indici seu Documenta (Olomouc 1699, frontispis se sv. Františkem Xaverským), Rosa centum foliorum mystica (Brno 1702, signována jen první z devíti mariánských mezzotint), Kašpar Pfliger Academia Catharinaea, in qua sub sacerrimis auspiciis divae Catharinae … moralibus proponuntur (Olomouc 1702, frontispis se sv. Kateřinou a čtyři rytiny v textu, signováno jen „Freindt sc. Olom.“), Dominicus Schuller Geistliches Rosen-Büschel (Olomouc 1709, dvě ilustrace z dvaceti „A.F. sc. Olom. 1709“), Neu- verfasß- und vermehrte auch … approbirte Feüer-Lösch-Ordnung (Olomouc 1711, frontispis s hasicím náčiním dle Nabothovy předlohy), Bohumír Hynek Josef Bílovský Zodiacus solaris gloriae (Olomouc 1712, frontispis a jedenáct obrazů pašije sv. Jana Sarkandra, signován jen úvodní obraz a první ilustrace cyklu), Alexandr Maxmilián Krboss Geistliche Triumph-Porten, das ist Höchst-schuldigste Lob- und Ehrenpredig (Olomouc 1713, frontispis), Jan Absolon Epitome theologica seu Quaestiones et resolutiones de verbo incarnato (Olomouc 1714, frontispis s portrétem hraběte Thürheima), Jan Hillebrandt Immortalis sapientis vindicata ab injuris temporis (Olomouc 1720, frontispis signovaný „A.F. sculp. A.V.[?]), Josef Dalbert Hebdomas gemino sacratiori luminari uno ecclesiastici cleri Boëmici, altero Moravici videlicet div. Joanne Nepomuceno et ve. Joanne Sarcandro (Olomouc? 1721, frontispis dle předlohy Bernarda Minettiho), Josef Leopold Kyrbes Theatrum gloriae & honoris oder Schaubühn der Glory und Ehre … Joanne Sarcandro (Olomouc 1721, frontispis s mučením sv. Jana Sarkandra), Rudolf Podstatský z Prusínovic Metamorphosis sanctorum (Olomouc 1724, v některých exemplářích portrét autora), Rudolf Podstatský z Prusínovic Nach dem Original aller vollkommenheit Jesu Christi … Abbildung Joannes Sarcander (Olomouc 1725, frontispis se sv. Janem Sarkandrem).

Antonín Freindt měl tři syny, Jana st., Jana Antonína a Šebestiána Ignáce Františka (1711-1774), jehož profesí bylo zlatnictví a stříbrnictví. Ilustrace Jana Freindta st. (zemř. po 1768), taktéž olomouckého měšťana, jsou se signaturami „J. Freindt sc. Olomucii“ a „Joh. Freindt sc. Ol.“ doloženy od roku 1727 prozatím takto: knižní dizertace Ferdinanda Meixnera Epitome theologica seu Quaestiones & resolutiones ex universa theologia selectae (Olomouc 1727, frontispis se sv. Tomášem Akvinským), Jakub Felix Jan Pacher Oslava Marchionatus Moraviae flumen in tot rivos, … Gloriosae mortis … Joannis Sarcandri (Jindřichův Hradec 1740?, výjev ze života sv. Jana Sarkandra), Josef Wolf Casus medico-practicus (Olomouc 1750, dvě lékařské ilustrace). Jan st. byl nadán všestranně. Živil se i sochařstvím a zlatnictvím a jako člen olomouckého cechu malířů a řezbářů je doložen ještě 1751. Jeho syn Jan Freindt ml. (též Johann Georg Macarius, 1752-1798) odjel do Vídně, kde se 1783 oženil a až do konce života provozoval obchod s grafickými listy.

Ilustrační tvorba druhého Antonínova syna Jana Antonína Freindta (zemř. ca 1778) je se signarurami „I. A. Freindt sc. Olomucii“ a „Ioannes Antonius Freindt sc. Olomucii“ doložena od roku 1732: Bernard Wancke Mons praemonstratus neb předukázaná Hora, to jest Pravdivé a dokonalé sepsání Svaté … Hory … v Markrabství moravském (Hradec Králové 1732, frontispis s Pannou Marií Svatokopeckou) a anonymní Vortreffliche Artzney deren Krancken der heilige Aloysius Gonzaga (Olomouc 1737, frontispis s portrétem sv. Aloise Gonzagy). Jan Antonín pracoval ještě roku 1754.

Produkce jeho syna Josefa Freindta st., který se na svých ilustracích podepisoval vesměs „Jos. Freundt sc.“, je už nyní podchycena šířeji: Hans Ernst Taubern Tägliche Betrachtungen eines Christen (Olomouc 1771, titulní viněta), Jan Leopold z Haye Trauerrede auf den … Herrn Maximilian von Gottes Gnaden Bischofen zu Olmütz (Olomouc 1777, textový mědiryt kostela dle Venutovy předlohy), František Roller Positiones ex jure publico universali et gentium (Olomouc 1777, erb hrabat Brettonů), Gelasius Dobner Kritische Untersuchung (Olomouc 1781, pečeť markraběte Přemysla), Jerome Besoigne Grundregeln der Busse und Bekehrung (Opava 1784, titulní viněta), Josef Vratislav Monse Versuch einer kurzgefassten politischen Landesgeschichte des Markgrafthums Mähren (Brno-Olomouc 1785-1788, rodokmen Břetislava I.), Josef Vratislav Monse Historischer Versuch (Olomouc 1792, pečeť markraběte Přemysla), Josef Vratislav Monse Sätze aus dem Natur-Staats- und Völkerrecht (Olomouc 1792, pečeť markraběte Přemysla). Jiný Josef Freindt je znám z literatury jako knihkupec a knihvazač v Opavě mezi léty 1809-1843.

Z mladších prací signovaných pouze příjmením „Freindt sc. Olom.“ uvádíme: Ondřej Antonín Richter Maria Elisabeth visitans, Aurora in diluculo, Sol in meridie, Luna in nocte (Olomouc? 1739, erb), František Wissinger Doctrina practica ratione & auctoritate firmata (Olomouc 1740, erb), Josef Gihl Pulchra ut Luna, electa ut Sol (Olomouc 1742, pět ilustrací), Philipp Loserth Potentia auditiva cum ejus objecto sono et voce ad mentem Aristotelis (Olomouc? 1748?, ilustrace sluchových orgánů), Tadeáš Polanský Experimenta animae sensiteriö … physiologice discussa (Olomouc? 1748?, jedna rytina), Jan Pavlík Compendiaria physicae generalis et specialis (Olomouc 1766, signován jeden fyzikální nákres ze dvou) a anonymní Neuntäg- oder Neundienstägige Andachtsübung zu Ehre der heiligen Mutter Anna und der ganzen Freundschaft Christi (Olomouc ca 1770?, frontispis).


Lit.: FECHTNEROVÁ, A.: Katalog grafických listů univerzitních tezí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze. Sv. 1-4. Praha 1984.

Lex.: DLABAČ 1. 425-426 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; CHYBA 92 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; NAGLER 5. 156 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; SCHRAM, W.: "Verzeichnis der mährischen Kupferstecher aus der Zeit vom Jahre 1480 bis zur Gegenwart. Brno 1894, s. 12-13; THIEME-BECKER 12. 413-414 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 1. 235. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.