Antonín Josef Zíma

Z Encyklopedie knihy

Zímův tisk Rulíkovy gratulace (Praha 1795). Rulík, Jan Nepomuk Josef: Zpěv na den jména … pana na hoře Sion opata … Vácslava Druhého [Josefa Mayera] při libém hudby znění zpravený (Praha, Antonín Josef Zíma 1795). Pag. 2–3. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK IV 8/10.
Antonín Josef Zíma (též Zyma, 1763-1832) průkopník českého divadla, povídkář, příležitostný veršovec a tiskař v Praze. Narodil se v Táboře jako syn krejčího, studoval pražské piaristické gymnázium a filozofickou fakultu, kde byl spolužákem Václava Tháma. Po otcově smrti zanechal 1781 z existenčních důvodů studia a patrně v malostranské dílně Jana Tomáše Höchenbergera se vyučil knihtiskařem. V té době Höchenberger počal tisknout Zímou adaptované mravoučné povídky, např. Karel Devienzo z Londonu a slečna Amália Florentinská aneb Podivné jest člověka štěstí (Praha 1782), i Zímovy původní vlastenecké činohry jako Oldřich a Božena (Praha 1789). Vydání této oblíbené české hry provázel reklamní jednolist Zpráva českému národu (Praha 1789).

Höchenberger následujícího roku přenechal Zímovi dozor nad tiskárnou, jak dokládá Píseň o udatnosti vojanské (Praha 1790), která byla „vytištěná na Malé Straně za Antonína Josefa Zímy faktora“. O dva roky později vyšlo krátké Vavákovo Sedlské vítání … Františka toho jména Druhého … krále českého (Praha 1792), na němž čteme „vytištěno u Jana Tomáše Höchenbergra, za Antonína Josefa Zímy faktora“. Teprve pak 1792/93 faktor Zíma principálovu malostranskou živnost odkoupil. Jeho samostatná činnost je zde doložena 1793-1805 (měšťanství na Malé Straně získal 1795). K prvotinám patří Harfeník, povídání z předešlých časů (Praha 1793) a Kronika o Apollonovi, králi tyrském (Praha 1793). V letech 1806-1812 se tiskárna nacházela na Starém Městě a 1813-1822 na dnešním Václavském náměstí. Zíma tiskl většinou jazykově české drobnosti, jejichž typografická úroveň většinou poklesla pod Höchenbergerův standard. Část edičního programu se sice zaměřovala ke vzdělávání v katolickém náboženství, ale vedle toho zde byly produkovány i soudobé divadelní texty typu Emanuel Johann Schikaneder Zpěvy z Čarodějné flétny vybrané (Praha 1794). Převahu však tvořily tiskařsky nenáročné knížky lidového čtení, z nichž některé u Zímy nechával tisknout Václav Matěj Kramerius, např. Christian Heinrich Spiess Zazděná slečna anebo Podivné příhody Marie z Hohenturu (Praha 1794) v převodu Prokopa Šedivého. Vedle těchto rytířských historek k lidovému publiku směřovaly i kramářské písně, doložené po přelom století nejméně 30 čtyřlistovými sešitky.


Lit.: ČERMÁK, J.: Zapomenutý tisk Život Ludvíka Šťastného a jeho místo v obrozenské próze. Ročenka Univerzitní knihovny v Praze 1959. Praha 1961, s. 75-105; ČERNÝ, Fr. (a kol.): Dějiny českého divadla, sv. 2. Praha 1969.

Lex.: CHYBA 321 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 357. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.