Apertura (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Apertura (z lat. apertus = otevřený, angl. double page, fr. pages en regard, něm. Seitenpaar) dvě potištěné stránky, sudá a lichá, otevřené proti sobě. Z tohoto postavení se odvinul typicky český, i když jen ojediněle praktikovaný způsob číslování listů a stran. Záleží v kombinaci abecedních písmen A-Z se slovně vyjádřenými číslovkami („první“), či římskými číslicemi I-XV, I-XX, I-XXX, popřípadě I-XL. Dvoulist je číslován jako celek uprostřed horních okrajů každé ze stran, přičemž písmenná část evidence („A“) se nachází vlevo na sudé stránce a numerická („první“ nebo „I“) na protilehlé liché. Jiný způsob připouštěl evidenci pouze uprostřed horního okraje liché strany rozevřeného dvoulistu (např. „A první“ nebo „A I“). V obou případech se dvoulisty označovaly písmenem „A“ tak dlouho, dokud postačovala zvolená číselná řada (např. po „A XV“ následoval dvoulist „B I“). Pro vysoký počet číslic se evidence dvoulistů nikdy nekryla s archovou signaturou.

Čechách jsou apertury poprvé číslovány u obou vydání Pasionálu Jacoba de Voragine (Plzeň? po 1476 a Praha 1495). Tento způsob značení, který byl zdálky viditelnější nežli miniaturní stránkování, fungoval dobře i později, zejména při kolektivním zpěvu z kancionálu, např. Písničky přeutěšené (Litomyšl? 1541) a Písně duchovní evangelistské (Kralice 1615). Na aperturu se sázely také některé textově bohatší titulní listy barokních publikací.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.