Apokalyptičtí jezdci

Z Encyklopedie knihy

Apokalyptičtí jezdci v Bibli české zvané Benátská (Venezia 1506). Bible česká (Venezia, Peter Liechtenstein 1506). Fol. Ll6a s textem o Rozlomení šesté pečeti (Zj 6, 12–17) a dřevořezem, v němž je papež za asistence apokalyptických jezdců polykán tlamou pekelnou. Předlohu vyobrazení lze stopovat už v Kobergerově Bibli norimberské (Nürnberg 1483) či v Bibli české Martina z Tišnova (Kutná Hora 1489). Červené doplňky textu byly pořízeny dodatečně rukou. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR V 6.

Apokalyptičtí jezdci jeden z motivů Apokalypsy, který se uplatnil ve středověkém a mladším výtvarném umění a od 15. století našel cestu i k blokové knize a knižní ilustraci. Jezdci vyjíždějí při otevírání prvních čtyř ze sedmi pečetí, jimiž je opatřena kniha života. Jezdec s korunou a lukem na bílém koni zosobňuje mor, jezdec s mečem na ryšavém koni představuje válku, hlad je vyobrazen jako jezdec s váhami na vraném koni a Smrt má podobu jezdce s trojzubcem na koni vyhublém. Obraz byl v církevně reformním duchu doplňován ještě papežem polykaným tlamou pekelnou. Tak je tomu na jedné ilustraci Kobergerovy Bible norimberské (Nürnberg 1483) i v její zjednodušené kopii zařazené do Bible české Martina z Tišnova (Kutná Hora 1489), v německém i latinském obrazovém zpracování Albrechta Dürera (Nürnberg 1498), v další Bibli české Petera Liechtensteina (Venezia 1506) nebo v Cranachově wittenberském cyklu Das Newe Testament deudsch (Wittenberg 1527). Katolické verze namísto papeže zobrazovaly světského panovníka stojícího před pekelným jícnem, např. Catholische Bibel, das ist die gantze Heilige Schrift (Nürnberg 1763). Zhusta však tento motiv opomíjely, např. Melantrichova Bible česká (Praha 1570). Štoček se zmenšenou kopií Dürerových jezdců otiskl Daniel Adam z Veleslavína ve spisku Václava Dobřenského z Schwarzbrucku Srdečná stížnost na hříchy (Praha 1582).


Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 23.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.