Arabeska (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Přední deska vazby z ateliéru Heinricha Peisenberga (München 1588–1589). Vazbu pro bavorského vévodu Wilhelma V. Zbožného zhotovil Heinrich Peisenberg († 1591), jeden z uměleckých souputníků a nástupců Jakoba Krauseho. Hnědý marokén na lepence 335 x 235 mm, useň se zlaceným, kompozičně uměřeným slepotiskem. Výzdoba obou desek je shodná. Naddimenzované zrcadlo vymezuje linková bordura z prázdných vpadlých polí. Nárožní pole zrcadla jsou vyplněna párovými arabeskními plotnami. Uprostřed zrcadla je mauresková dominantní kartuš a% la pařížský Étienne Roffet. Hřbetní dvojvazy zvýrazněny zlatými linkami, v mezipolích fleuron. Zlacená ořízka, stopy po dvou párech zelených tkanic. Bellarmino, Robert
Boj se strachem z prázdnoty (Praha 1612). Schlichtenberger, Cyriacus: Div veliký a pravdivý při jedné sprostné děvečce sedlské (Praha, Oldřich Valda 1612). Závěrečné fol. B6a s výpomocnými otisky dvou vinět, které byly při sazbě tohoto novinového letáku momentálně po ruce. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AS XVIII 6/20.

Arabeska (it. arabesco = arabský, angl. a fr. arabesque, něm. Arabeske) plošný a velmi rytmicky organizovaný rozvilinový ornament spojitě se odvíjející ze středu kompozice. Poněvadž původem patří do islámského umění, které se tradičně odvrací od figurativních prvků, stylově čisté provedení tíhne k naprosté lineární abstrakci vegetativních prvků. Hybridní forma však může být, a to na rozdíl od mauresky, doplněna jak různými žánrovými a komickými výjevy bláznů, divých mužů, žen a zvířat (groteska), tak maskaronem. Ornament hojně užívalo antické stavitelství. Do tištěné knihy či na knižní vazbu arabeska pronikla z islámských rukopisů zásluhou italských tiskáren konce 15. století. Nejvíce se uplatnila v podobě cípaté viněty zvané „cul-de-lampe“, anebo jako stavební prvek rámů titulních stran a ilustrací. Jednotlivé arabesky tvořily běžně také pozadí iniciál.


Lit.: BUSCH, W.: Die notwendige Arabeske. Wirklichkeitsaneignung und Stilisierung in der deutschen Kunst des 19. Jahrhunderts. Berlin 1985.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 25-26.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.