Arcibiskupská tiskárna – Praha

Z Encyklopedie knihy

Neuräutterova ilustrace Čechurových tezí o hydrografii (Praha 1724). Čechura, Honorius: Mare philosophicum thalassophilis ad perscrutandum propositum, seu Universa philosophia aristotelico-neutristica … in celeberrimo archi-episcopali Collegio … propugnate Josepho Wilibaldo S.R.I. comite Schaff-Gotsch (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Wolfgang Wickhart 1724). Rozkládací tabule s mapou moří před pag. 1 (rytina signována vpravo dole). Antikvariát Meissner (Praha).

Arcibiskupská tiskárna – Praha významná institucionální tiskárna pronajímaná od počátku 18. století soukromým živnostníkům. Jejímu vzniku předcházelo roku 1625 jmenování Pavla Sessia arcibiskupským a od 1626 kardinálským tiskařem. Úřední zakázky byly tehdy tištěny ještě v Sessiově dílně (zemř. po 1631). Když však probošt Jan Sixt z Lerchenfelsu (zemř. v listopadu 1629) odkázal pražskému kardinálovi Arnoštu Vojtěchu z Harrachu (1598-1667) svou soukromou litoměřickou tiskárnu (Privatdruckerei), kardinál ji nechal převézt do Arcibiskupského paláce na Hradčanech a zprovoznil ji jako institucionální dílnu k podpoře rekatolizačního programu. Na Hradčanech se Tiskárna měla nacházet již před únorem 1630, ale nejstarší produkce je zachována teprve o rok později, např. Magnus Valerianus De acatholicorum credendi regula judicium (Praha 1631).

Montalegreho ilustrace pro Lebensbeschreibung (Praha? 1725). Bourgoing de Villefore, Joseph Franc*ois? Weltz, Justin Ernst von?: Lebensbeschreibung der heiligen Altväter … Das Leben derjenigen Frauenspersonen (Praha?, Tiskárna arcibiskupská, fa Wolfgang Wickhart 1725). Díl první, tabule za pag. 114 s vyobrazením sv. Arsenia (signatura rytce vlevo dole). Antikvariát Meissner (Praha).

Až do roku 1786 Tiskárna několikrát měnila místo, a tím i názvy. Po 1631 byla přenesena do nově zřízeného semináře v Králově dvoře u Prašné brány (založen 1629) a impresa mimo jiné zněla „apud impressores archiepiscopales“ (1631), „v impressí pana kardinála z Harrachu“ (1634), „ex typographia seminarii archiepiscopalis“, „typis seminarii archiepiscopalis“ či „v arcibiskupském semináři“ (1635), „typis archiepiscopalibus“ nebo „Ertz-bischöffliche Buchdruckerei“ (1638). Okolo roku 1650 bylo arcibiskupství nuceno pro špatnou finanční situaci Tiskárnu pronajmout klášteru premonstrátů na Strahově. V letech 1652-1679 impresa znějí „typis archiepiscopalibus in Seminario S. Norberti (in Collegio S. Norberti)“, „Ertz-bischöffliche Buchdruckerei im Collegio S. Norberti“, „v semináři sv. Norberta“ apod. V roce 1670 (a opakovaně 1674 a 1676) byla tiskárna premonstrátům nabídnuta ke koupi, ale bezvýsledně, takže dílna putovala zpět do budovy arcibiskupského semináře v Králově dvoře. Roku 1679 (nikoli 1683, jak uvádí starší literatura) Tiskárna přešla smlouvou na 30 let do správy benediktinského kláštera v Emauzích. Impresa proto znějí „typis archiepiscopalibus in Emmaus“ a „in der Ertz-bischöfflichen Buchdruckerei in Emaus“. Roku 1686 se však provoz ještě před vypršením nájemní smlouvy vrátil opět do Králova dvora. Impresa až do 1785 (s výjimkou let 1691-1701, kdy dílna sídlila znovu v koleji u sv. Norberta) znějí „typis Seminarii archiepiscopalis Pragensis in Aula Regia“, „im Königshoff in der Ertz-bischöfflichen Buchdruckerei“ a „v arcibiskupském semináři v Králově dvoře“. Josef II. po vyrovnání pohledávek vůči arcibiskupství tiskárnu 1785 na několik měsíců postátnil. Arcibiskupství ji sice odkoupilo zpět, avšak Tiskárna musela opustit Králův dvůr, který nadále připadl armádě. Roku 1786 našla útočiště v generálním semináři pražského Klementina. Zde její existence skončila až 1928.

Wickhartův tisk se zápovědí patisku a s knihkupeckým avizem (Praha 1704). Zbraň proti zbrani, to jest Potřebná pobožnost k ukrocení božské spravedlnosti v těchto nebezpečných válečných časech (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Wolfgang Wickhart 1704). Titulní strana. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BU VII 32/12.

Do roku 1700 byli k řízení provozu najímáni světští faktoři. Ačkoli úřední zakázky zřizovatele musely být vždy upřednostňovány (direktáře, katechismy, patenty), arcibiskupští faktoři v porovnání s kolegy pracujícími pro konkurenční Tiskárnu jezuitskou měli větší volnost a nemalou část svých aktivit věnovali soukromým výrobním a ekonomickým zájmům. Starší literatura považovala za prvního známého faktora Jana Pavla Dvorského z Gryfí Hory. Ten zde měl pracovat během 1637-1638, avšak ve skutečnosti vůči Tiskárně vystupoval jen jako nakladatel knihy Ctivěník ke cti a slávě rodičky Boží (Praha 1638). Nejstarším faktorem doloženým v impresech je tak až Zachariáš Dominik Aksamítek z Kronenfeldu (1642). Po něm zhruba ve dvouletých lhůtách následovali Adam Kastner (1663-1664), Jan Götz (1664), Pavel Postřihač (též Postřehač, Tuchscherer, 1665-1671, zemř. 1671), Jan Mattis (1683, 1686 a 1692-1694), Vojtěch Jiří Koniáš (1685), Vilém Knauff (1688-1690), Jan Michal Störitz (též Šteric, 1690-1692 a 1695), Jan ml. Arnolt z Dobroslavína (1695) a Jiří Samuel Beringer (1697-1700).

Viněta figurální (Praha 1701). Navštívení a pravdivé vypsání těch míst v Palestině, které sám Kristus … posvětil (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Wolfgang Wickhart 1701). Závěrečné fol. B2a s barokní rozměrnou dřevořezovou vinětou (Svatá rodina). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BU II 135/1b.

Od roku 1700 byla arcibiskupská tiskárna z ekonomických důvodů pronajímána. Nájemci pocházeli z řad externích faktorů, či dokonce principálů (ti museli do smlouvy s arcibiskupstvím vložit jako zástavu vlastní živnost, ale měli právo najímat subalterní faktory). Poněvadž pachtovní smlouva byla dědičná, některé rodiny si pronájem udržely více než 20 let (Diesbachovi a Vetterlovi). Nájemci však až na výjimky neměli právo přijímat kornuty do učení, takže většina z nich dílnu jen exploatovala, aniž by se starala o budoucnost. Technický stav i hospodářské výsledky Tiskárny upadaly. Arcibiskup Antonín Petr hrabě Příchovský byl nucen 1772 sestavit komisi, která v čele s písmolijcem Václavem Janem Krabatem měla ukázat cestu k nápravě. Prvním nájemcem, který 1700 dílnu získal do vlastní režie, byl rodák ze švýcarského Zugu Wolfgang Wickhart (též Wiggarth, 1703 získal měšťanství na Starém Městě, 1717-1726 užíval titulu stavovský tiskař, zemř. 1726). Rokem 1715 přenesl dílnu do svého staroměstského domu. Po dlouholetém sporu s pražskými principály, kteří nájemní vztah nepovažovali za sobě rovnocenný, se mu podařilo 1719 vysoudit právo na přijímání kornutů a výchovu vlastních tovaryšů (Tiskárna jezuitská měla tuto výsadu již od 1648). Po Wickhartově smrti byla dílna přemístěna zpět do arcibiskupského semináře a dalšími nájemci se stali bývalý pelhřimovský tiskař Josef Antonín Schilhart (1726-1727, ovdovělá manželka Kateřina 1728), Jan Josef Hoffmann (1727), Matěj Adam Höger (1728-1739, zemř. 1739), Jan Norbert Fický (1739-1745), Bohumír Lange (1745-1746), František Karel Hladký (1746-1758), Jakub Schweiger (1758-1770 a Kateřina Schweigerová jako vdova 1770, faktor Jan Alois Beránek), Jan Alois Beránek (1770), František Augustin Höchenberger (1771-1784), Jan Josef Diesbach (1788-1807 a ovdovělá Josefa Diesbachová 1808-1816 s faktorem Františkem S. Boučkem 1815-1816), mezi léty 1817-1818 Josef Jan Vetterle z Wildenbrunnu (1779-1863), Jan František Vetterle z Wildenbrunnu (1818-1819, zemř. 1819?), Josefa Vetterlová z Wildenbrunnu (1819-1838) s faktory Tomášem Kubelkou (1820-1827, zemř. 1837) a Václavem Špinkou (1832-1838, zemř. 1842), Václav Špinka (1838-1842, pak ovdovělá Anna Špinková 1842), synové Bohumila Haase st. (1843-1849, faktor 1848-1849 Josef Václav Žák), Karel Vilém Medau (1849-1850, faktor 1850 J. Kračmar, též Kratschmar), J. Kračmar (1851) a Jan N. Musil (1852). Roku 1853 Tiskárnu koupil Bedřich Rohlíček, který si za společníka přibral Leopolda Sieverse. Firma zněla Rohlíček & Co. (1853-1857) a Rohlíček a Sievers (1858-1860). Tiskárna definitivně zanikla roku 1928.

Tři vlysy 18. století. Zhora Kauschke, Friedrich: Das gutthätige und danckbare Abela der christ-gelehrten Welt in Teutschland (Praha, Jiří Laboun st. 1740). Fol. A2a s vlysem nesoucím iniciály pražských tiskařů a tiskáren učastnících se oslav 300. výročí knihtisku. Monogram řezáče DH je rozložen dole vlevo (D) a vpravo (H). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/3. Uprostřed Pretlík, Benedikt Josef: Lingua trium saeculorum … to jest Vejřečný trojího věku jazyk (Praha, Jan Karel Hraba 1740). Fol. A1a s květinovým vlysem signovaným řezáčem FG dole uprostřed. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/1. Dole Sch

Instituce spolupracovala možná již od 1640 s vídeňským tiskařem a písmolijcem Matthäusem Cosmeroviem von Lorenzberg. Získávala od něho tiskové písmo a v kooperaci s ním vytiskla ilustrovanou liturgickou příručku Rituale Romano-Pragense (Praha-Wien 1642-1645). Na počátku 18. století je doložena spolupráce s pražským písmolijcem Šebestiánem Reidtem. Z dob o málo pozdějších se zachoval tištěný písmový vzorník Specimen diversorum typorum Pragae in Aula Regia in archiepiscopali typographia reperibilium (Praha 1721). Obsahuje 12 písmových řezů antikvy a 13 řezů fraktury a švabachu. Další verze Specimenu se objevily ještě 1740 a 1747. Zda všechny tři vzorníky zahrnovaly produkci písmolijecké dílny Antonína Neumanna, nevíme. V pořizování ilustrací oslovovala Tiskárna již od poloviny 17. století domácí umělce jako frátery Constantina a S. Cruce a Dominica. Spolupráce trvala též s Baltasarem van Westerhoutem. Jako jedna z prvních tiskáren u nás zaváděla do jazykově české knihy mezzotintu, např. Zrcadlo pravé trpělivosti a Ctnosti. … Vítězný mučedlník boží svatý Jan Nepomucký (Praha 1742). Ještě ve 30. letech 19. století se tu však pracovalo na ručních lisech.

Fiebigerova prozaická chvála knihtisku (Praha 1740). Fiebiger, Jan Bohumír Antonín: Die Denckmahle der Gütte Gottes verwunderten … sämmtlichen allhiesigen Buchdrucker (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Jan Norbert Fický 1740). Titulní strana se signetem tiskaře Fického od Gerharda (?) Mansfelda. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/5.

Poněvadž Tiskárna sloužila potřebám arcibiskupství (to je semináři, konzistoři, kapitule i arcidiecézi), v edičním modelu vedle neodmyslitelné administrativní literatury převládala produkce náboženská, totiž biblická, liturgická, dogmatická, církevněhistorická a polemická, dále kázání, modlitební knihy a seminární dizertace. Takřka monopolním jazykem tisků byla latina, méně se tiskla tvorba německá a česká (do konce 17. století známe asi jen 35 českých titulů). Během působení faktorů Kastnera a Postřihače se skoro kmenovým autorem stal Bohuslav Balbín, jemuž zde vyšla díla Examen melissaeum (Praha 1663), Vita venerabilis Arnesti, … primi archiepiscopi Pragensis (Praha 1664), Heiliger Berg (Praha 1668) aj. Postřihač vytiskl také Komenského slovník Janua linguarum reserata aurea (Praha 1667-1669). Janua, kterou s uvedením autorova jména edičně připravil jezuita Matěj Václav Štajer, byla prvním dílem Komenského tištěným v Čechách po jeho odchodu do exilu. Toto vydání i pozdější reedice pražské Tiskárny jezuitské z let 1694 a 1716 se staly oficiálními učebnicemi. Řídce zde vycházely také právnické příručky a přednášky (Weingarten, Schambogen) a literatura historicko-topografická, např. Jan Florián Hammerschmid Historie klatovská (Praha 1699). Spisy jazykovědné a slovníky se takřka nevyskytují.

Davidova mapa Čech (Praha 1819). David, Martin Alois: Mapa Království českého (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa František Vetterle z Wildenbrunnu 1819). Mapu zpracovanou kartograficky Martinem Aloisem Davidem ryl Jan Berka pro Dlabačovu topografii Krátké vypsání Českého království pro pouze českou školní mládež (Praha 1818). Postdatovaná mapa byla „reysowaná od Hugona Wácslava Seykory kanownjka strahowského 1819 … nákladem P. P. Benesse Jana Nepom. Pfeifera, oppata klasstera Strahowského“. Mapová sbírka Historického ústavu Akademie věd ČR (Praha) Praha, sign. A-4066.

Prvním zřetelným předělem ve skladbě edičního modelu Arcibiskupské tiskárny je rok 1700, kdy se do jejího čela postavil první soukromý nájemce Wolfgang Wickhart. Proslul zejména velmi pěkně provedenými zakázkami hraběte Františka Antonína Šporka, např. Michel Mauduit Wiederlegung der Atheisten, Deisten und neuen Zweyffler (Praha 1712), Louis Isaac Le Maistre de Saci Die Psalmen Davids (Praha 1713), Yves de Paris Die Tugendschule der Christen (Praha 1715), nábožensky vzdělavatelský sborník Christliche Kinderlehr oder Das heilige Vatter Unser (Praha 1720) a další. Ke šporkovskému kruhu patřil i Jiří Laboun st., z jehož karolinské tiskárny Wickhart přebíral také naukovou literaturu, např. Karl Valentin Kirchmeyer von Reichwitz Uralter Kukus-Brunn (Praha 1718) nebo Jan Adam Veith Thermae Podolenses a novo resurgentes (Praha 1726). Posledně jmenovaný spisek je patiskem o rok mladšího vydání, připraveného Labounovými dědici. Další nájemce Höger převzal po Emlerovi a Helmovi výrobu pozoruhodného, bohatě ilustrovaného německého itineráře Evropy, Asie a Afriky Peregrinus in Jerusalem. Fremdling zu Jerusalem (Praha 1729-1732), který sepsal český servita Angelicus Maria Miller. Během působení nájemce Fického se Arcibiskupská tiskárna připojila k pražským oslavám třístého výročí objevení knihtisku. Fický u této příležitosti uveřejnil čtyřlistovou veršovanou skladbu Jana Bohumíra Antonína Fiebigera Das dritte Jubilaeum einer löblichen Buchdrucker-Kunst wolte … beehren (Praha 1740) a Fiebigerovu prózu Die Denckmahle der Gütte Gottes verwunderten … sämmtlichen allhiesigen Buchdrucker (Praha 1740). Druhý titul vyšel bez uvedení autora a představuje nejstarší bohemikální pokus o knihovědnou rozpravu. V době mezi prvním a druhým vydáním české Bible svatováclavské, která připravovala Tiskárna jezuitská, vytiskl další nájemce Hladký první cizojazyčnou Bibli u nás, totiž Biblia sacra vulgatae editionis Sixti V. pont. m. jussu recognita et Clementis VIII. auctoritate edita (Praha 1756). Nájemce Diesbach vydal mimo jiné dva typograficky nejpohlednější slavnostní tisky, které z produkce Arcibiskupské tiskárny známe, a to Actus coronationis … Leopoldi II. (Praha 1791) a Actus coronationis … Mariae Ludovicae (Praha 1791).

Podruhé k předělu ediční politiky Tiskárny dochází od 20. let 19. století, kdy kvantitativně i kvalitativně roste podíl jazykově české světské literatury. Největší zásluhu na tomto posunu mají faktor Tomáš Kubelka a nájemci Václav Špinka a rodina Vetterlových, např. Josef Jungmann Slovesnost (Praha 1820), Ján Kolár Básně (Praha 1821), Časopis pro katolické duchovenstvo (Praha 1828-1949), Šebestián Hněvkovský Děvín (Praha 1829), Josef Jungmann Slovník česko-německý (Praha 1835-1839), František Ladislav Čelakovský Ohlas písní českých (Praha 1840).



Lit.: HŮLKA, V.: Dva vzorníky pražských tiskáren z počátku XVIII. století. Grafická práce 2, 1928, s. 5-11; HŮLKA, V.: Pražští písmolijci 17. a 18. století. Slovanská knihověda 3, 1934, s. 20-25; KETTNER, J.: Dějiny pražské arcidiecéze v datech. Praha 1993; KUCHAŘOVÁ, H.: Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze. Bibliotheca Strahoviensis 3, 1997, s. 15-57; SOLDÁT, A.: Z dějin knížecího arcibiskupského semináře v Praze. Sborník historického kroužku 5, 1896, s. 85-91; STRAKA, C.: Obrázek zaměstnaneckých poměrů pražských typografů ze XVII. století. Typografia 30, 1923, s. 49-53; STREJČEK, F.: Nakladatelská rodina Vetterlů. Rodokmen 3, 1948, s. 121-122; TRINEROVÁ, O.: Arcibiskupská tiskárna ve světle archivních pramenů (1630-1784). Praha 2002 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); VICHRA, J.: Pražský arcibiskupský seminář a jeho studenti v 17. a 18. století. Documenta Pragensia 11, 1993, s. 123-134; VOLF, J.: Jak dlouho působila knihtiskárna arcibiskupského semináře v Emauzích. Vitrinka 10, 1933, s. 55-59; VOLF, J.: Paulus Tuscherer či Pavel Postřihač, knihtiskař v arcibiskupské tiskárně v druhé pol. 17. století. Časopis československých knihovníků 6, 1927, s. 195; VOLF, J.: Zednářské tisky v Čechách v XVIII. a XX. století. Typografia 36, 1929, s. 57-63; VOLF, J.: Žádost Františka Vetterla z Vildenbrunnu o povolení knihtiskárny z r. 1817. Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 22-23.

Lex.: CHYBA 277-280 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; LEXIKON 1. 78-80. = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.