Astronomie

Z Encyklopedie knihy

Astronomie obor studující vesmír a vesmírná tělesa. Od dob prvotisků se poznatky pravidelně publikovaly formou naukové prózy, anebo v aplikované rovině jako typologicky ustálené příručky (minuce, kalendář a pranostika). Na rozhraní aplikované astronomie a mechaniky stály též návody k sestrojení slunečních hodin, např. hojně reeditované Speculum solis, das ist Sonnen-Spiegel Francisca Rittera (poprvé Nürnberg 1607).

Armilární sféra v pletencové borduře (Venezia 1496). Regiomontanus, Johannes: Epitoma in Almagestum Ptolemaei (Venezia, Johann Hamann 1496). Fol. a3b v pletencové borduře provedené dřevořezem bílé linie, uprostřed bordury Ptolemaios a Regiomontanus sedící pod armilární sférou. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM III 8.

Z mnoha kosmologických pojednání tištěných ještě před rokem 1500 je třeba připomenout dvě základní latinská díla zpřístupňující Ptolemaeův traktát z 2. století arabsky zvaný Almagest a řecky Syntaxis, a to Sphaera mundi v podání Johanna de Sacro Busto (Ferrara 1472) a Epitoma in Almagestum Ptolemaei v podání Johanna Regiomontana (Venezia 1496). Oba rané tisky a jejich komentované reedice se až do poloviny 16. století významně podílely na upevňování geocentrické představy o uspořádání vesmíru. Nejen z vědeckého, ale též z ilustračního hlediska je kupříkladu významný sborník prací Johanna de Sacro Busto a Georga Purbacha Sphaera mundi cum commentis Francisci Capuani et Bartholomaei Vespuccii et Theoricae novae planetarum cum commento Francisci Capuani (Venezia 1508). Obsahuje velké dřevořezové diagramy. Do předkoperníkovské astronomie zasáhly také systematické a bohatě ilustrované studie Petra Apiana Instrument Buch (Ingolstadt 1533) a Astronomicum Caesareum (Ingolstadt 1540), kam bylo přitištěno a vmontováno jednadvacet pohyblivých armilárních sfér.

Moderní principy heliocentrické soustavy formuloval Mikołaj Kopernik (Copernicus) v průkopnickém díle De revolutionibus orbium coelestium libri VI (Nürnberg 1543 a Basel 1566). Roku 1617 se toto dílo s komentářem Nicolase Müllera dočkalo třetího (prvního kritického) a dnes nesmírně cenného vydání nazvaného Astronomia instaurata libris sex comprehensa, qui De revolutionibus orbium coelestium inscribuntur (Amsterdam 1617). Ačkoli Koperníkova Astronomia patřila až do roku 1822 mezi libri prohibiti, její myšlenky byly vzdor církevní cenzuře studovány a rozvíjeny dalšími vědci. Z nich vyniká Tycho Brahe a jeho Astronomiae instauratae mechanica (Wandsbek/Hamb. 1598 a podruhé posmrtně s korekturami Nürnberg 1602). Kniha popisuje slovem i obrazem mimo jiné zařízení Tychonovy observatoře Uraniborg na ostrově Hvenu. Tychonova Astronomiae instauratae progymnasmata (Uraniborg-Praha 1602, další vydání 1603) se stala základní příručkou pro určování přesných poloh hvězd pomocí nově sestrojené rovníkové armilární sféry. Posthumně byla pod pseudonymem Luccia Barretta, skrývajícím editora Alberta Curtia, vydaná ještě Tychonova Historia coelestis ex libris commentariis manuscriptis observationum vicennalium (Augsburg 1666), jejíž mědirytové veduty zobrazovaly Tychonovy hvězdárny. Některá Koperníkova pozorování upřesnil ve dvou publikacích také Johannes Kepler. Jde o dílo napsané v Praze pod názvem Astronomia nova aitiologétos, seu Physica coelestis, tradita commentariis de motibus stellae Martis (dle Caspara vytištěno v [Heidelbergu] 1609) a o Harmonices mundi libri V. (Linz 1619). Instruktivní pojednání k heliocentrismu se nazývalo Epitome astronomiae Copernicanae, inque VII libros digesta (začátek tisku Linz 1618, Frankfurt/M. 1622 konec). Světoznámý spis, v němž Kepler uvedl do astronomie logaritmy, nesl název Tabulae Rudolphinae, quibus astronomicae scientiae, temporum longinquitate collapsae restauratio continentur (Ulm Görlitz? Żagań? 1627-1629).

Frontispis portrétní (Lyon 1641). Galilei, Galileo: Systema cosmicum: in quo dialogis IV. de duobus maximis mundi systematibus, Ptolemaico & Copernicano, rationibus utrinque propositis indefinite disseritur (Lyon, Johann Antonius Huguetan 1641). Frontispis s podobiznou autora od kreslíře a rytce Clauda Audrana st. Jde o druhé latinské vydání původně italského spisu Dialogo sopra i due massimi sistemi (poprvé Firenze 1632), stavícího Kopernikův systém nad ptolemaiovské chápání vesmíru. Antikvariát Meissner (Praha).
Schillerovo Coelum stellatum christianum (Augsburg 1627). Schiller, Julius: Coelum stellatum christianum (Augsburg, Andreas Aperger 1627). Tabule 25 na pag. 73 (souhvězdí Raka symbolizované sv. Janem a jeho atributem). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. Δ I 72.

Galileo Galilei ve formě dopisů Istoria e demonstrazioni intorno alle macchie solari (Roma 1613) publikoval objev slunečních skvrn a Jupiterova měsíce. Později vydal pod názvem Dialogo sopra i due massimi sistemi kompendium moderní astronomie (Firenze 1632). Od počátku 17. století byly prohlubující se poznatky o Měsíci, kometách a nebeské mechanice publikovány v kvalitně ilustrovaných a často i ručně kolorovaných atlasech Johanna Bayera Uranometria (Augsburg 1603), Redenta Baranzana Uranoscopia seu De coelo (Genève 1617), Iulia Schillera Coelum stellatum christianum (Augsburg 1627), Johanna Hevelia Selenographia sive Lunae descriptio (Danzig 1647) a Machina coelestis (Danzig 1673-1679 ve dvou dílech), Stanisława Lubienického Theatrum cometicum duabus partibus constans (Amsterdam 1666-1668) nebo Johanna Elterta Bodeho Uranographia sive Astrorum descriptio (Berlin 1801) apod.

Pro většinu vědeckých publikací 18. století je naopak již příznačná typografická střízlivost, jak dokládají Tabulae astronomicae Edmonda Halleyho (London 1749), v nichž je mimo jiné propočítán návrat komety pojmenované jeho jménem a pozorované již v 16. a 17. století. Johann Friedrich Weidler podal v díle Historia astronomiae sive De ortu et progressu astronomiae (Wittenberg 1741) zdařilý pokus o dějiny oboru. Pierra Simona Laplace Exposition du système du monde (Paris 1796) byl pouze průpravou k jeho Traité de méchanique céleste (Paris 1798) o původu vesmíru. Moderní francouzskou astronomii reprezentuje základní, avšak nedokončené dílo Josepha Jerôma Lalanda Histoire céleste française (Paris 1801).

Astronomii lze považovat za jednu z mála vědeckých disciplín, s níž domácí učenecké fórum proniklo za hranice Čech. Nestalo se tak ovšem soustředěným přičiněním českého knihtisku, nýbrž proto, že většina důležitých textů byla psána latinsky a posílána přímo do německých tiskáren. Prvním českým autorem reflektovaným zahraniční vědeckou obcí byl Cyprián Lvovický ze Lvovic (Karásek, Leovitius). Jeho spisek o konjunkcích planet De coniunctionibus magnis insignioribus superiorum planetarum, Solis defectionibus, & cometis (Lauingen 1564 a Wittenberg 1584) se stal poměrně známý tím, že vsunutá pranostika předpověděla Maxmiliánovi II. vládu nad celým světem, ovšem jen do jeho zániku stanoveného zde na období 1583-1584. Tadeáš Hájek z Hájku vstoupil do dějin evropské astronomie traktátem Dialexis de novae et prius incognitae stellae (Frankfurt/M. 1574), v němž uveřejnil svá dva roky stará pozorování nové hvězdy v Cassiopei. Celé souhvězdí je zde vypodobněno na těle sedící alegorické ženské postavy. V Praze se autor ovšem musel bránit církevnímu odporu a vydat několik apologií, zejména Responsio ad virulentum & maledicum Hannibalis Raymundi, … scriptum (Praha 1576), Descriptio cometae, qui apparuit anno Domini M.D.LXXVII. … Adiecta est spongia contra rimosas & fatuas Cucurbitulas Hannibalis Raymundi (Praha 1578) a Ad secundas insanas Cucurbitulas Hannibalis Raymundo … Spongia secunda (Praha 1579). Další v odborných kruzích pochvalně přijaté dílo Apodoxis physica et mathematica de cometis nechal Hájek raději vytisknout opět za hranicemi (Görlitz 1581).

V době, kdy český knihtisk poprvé a poněkud již opožděně zpřístupnil jedno z Ptolemaeových děl De praedictionibus astronomicis cui titulum fecerunt Quadripartitum libri IIII. nunc primum ex vetustissimo codice … editi (Praha 1610), obdobné potíže s církevní cenzurou prožíval i Daniel Basilius z Deutschenberka. Česky vydaný Soud hvězdářský přirozený o strašlivé s ocasem kométě, kteráž se … 1618. vyskytla (Praha 1618?) musel bránit latinským spiskem Lixivium pro abluendo male, sano capite anonymi cujusdam pseudosophi (Praha 1620). Obranu naopak nepotřebovalo Rosaciovo nábožensky výchovné traktování téže události nazvané Soud duchovní o kometách, to jest Kázání činěné v kostele u S. Mikuláše … léta Páně 1618., v kterémžto roce … kométa veliká se ukazovati začala (Praha 1618).

Simeonem Partliciem ze Špicberku začíná pobělohorská etapa české astronomie. Poprvé mimo pražské centrum, a to v Partliciově působišti Hradci Hrálové, se tiskne jeho Tractatus cometographicus, O dvou nových hvězdách aneb kometách, které se spatřovaly na konci roku MDCXVIII. (Hradec Králové 1619), ozdobený vlastním dřevořezovým portrétem. Tamtéž o dva roky později vyšel i Partliciův zajímavý novinový leták Iudicum astrologicum aneb Soud hvězdářský o nových domnělých hvězdách měsíce března léta tohoto šestnáctistého dvadcátého spatříných (Hradec Králové 1620?). Autorem jednoho z mála skutečně vědeckých děl vytištěných na českém území je všestranně zaměřený Jan Marcus Marci. Ilustrované dílo Thaumantias, liber de arcu coelesti deque colorum apparentium natura, ortu et causis (Praha 1648) stojí na pomezí astronomie, matematiky a optiky a předjímá závěry o světelném spektru, které Newton publikoval až roku 1687.

Jezuita Valentin Stansel sepsal jako podklad k univerzitním dizertacím ilustrované Propositiones selenographicae sive De Luna (Olomouc 1655) s první mapou Měsíce publikovanou u nás. Jejím rytcem je dost možná Jan Kryštof Smíšek. Stansel tomuto odvětví astronomie věnoval i dvě další anonymně ilustrovaná díla, totiž Legatus Uranicus ex orbe novo in veterem, hoc est Observationes Americanae cometarum factae (Praha 1683) a Uranophilus caelestis peregrinus sive Mentis Uranicae per mundum sidereum peregrinantis extases (Gand 1685). Pokus přiblížit se zahraničním atlasům souhvězdí na bázi pohanské mytologie poprvé u nás podstoupil jezuita Vít Scheffer. Jeho Coelum poeticum seu Sphaera astronomica (Praha 1686) obsahuje krom Groosova frontispisu jen jednu rytinu pásového zvěrokruhu (poněkud nákladněji je vypravena mladší učebnice Flora Staška Die erleuchtete Vorhalle zum Tempel des Unendlichen vydaná v Litomyšli 1859 s 56 drobnými souhvězdími). Baltasar van Westerhout zhotovil velkou dvoudílnou mapu jižní oblohy pro Observationes mathematicae et physicae in India et China factae jezuity Františka Noëla (Praha 1710). Jeho řádový spolubratr Jan Tesánek vydal základní dílo Isaaca Newtona, které bylo vůbec poprvé tištěno v Londýně 1687 a k roku 1760 dosáhlo v zahraničí již osmé reedice, z toho dvakrát péčí jezuitů. Tesánek připravil nejprve Expositio … Principiorum mathematicorum philosophiae naturalis (Praha 1764) a po letech se odhodlal k úplnému znění Philosophiae naturalis principia mathematica (Praha 1780), v němž byly instruktivní mědirytové nákresy. Pojednání vůdčích představitelů domácí astronomie druhé poloviny 18. století (klementinští hvězdáři Josef Stepling, Antonín Strnad, Alois David) vycházela většinou v domácích či zahraničních periodikách. První českou moderní učebnici oboru vydal dle zahraničních vzorů a s použitím litografických příloh František Josef Smetana pod názvem Základové hvězdosloví čili astronomie (Plzeň 1837).




Bibl.: BARANOWSKI, H.: Bibliografia Kopernikowska 1509-1955. Warszawa 1958; CASPAR, M.: Bibliographia Kepleriana. Ein Führer durch das gedruckte Schrifttum von Johannes Kepler (zweite Auflage). München 1968; HOUZEAU, J. C.-LANCASTER, A.: Bibliographie générale de l’astronomie jusqu’en 1880. Nouvelle édition. Vol. 1-3. London 1964 (repr. Mansfield, CT 2001); HUPPENTHAL, J.: Mikołaj Kopernik (1473-1543). Poradnik bibliograficzny. Warszawa-Toruń 1973; HORSKÝ, Zd.-TENOROVÁ, D.: Soupis tisků předních pražských astronomů 16.-17. století v historických knihovnách ČSR. Ondřejov 1990; JAROLÍM, M.: Katalog starých tisků knihovny Astronomického ústavu ČSAV. Sv. 1-2. Ondřejov 1986-1994; KENNEY, L.: Catalogue of the rare astronomical books in the San Diego State University Library. Introduction by Owen Gingerich. San Diego 1988; ZINNER, E.: Geschichte und Bibliographie der astronomischen Literatur in Deutschland zur Zeit der Renaissance (2., unveränderte Auflage der Erstauflage von 1941). Stuttgart 1964.

Lit.: BRADBURNE, J.: Science and music. In: Rudolf II and Prague. The court and the city. Praha 1997, s. 603-646; DRÁBEK, P. (ed.): Tadeáš Hájek z Hájku. In: Práce z dějin techniky a přírodních věd 1. Praha 2000; FISCHER, K. A. F.: Die Astronomie und die Naturwissenschaften in Mähren. Bohemia Jahrbuch 24/1, 1983, s. 19-103; HAMMER, Fr.: Astrologie und Buchdruck im 15. Jahrhundert. In: Colligere fragmenta. Festschrift Alban Dorg zum 70. Geburtstag (hrsg. von B. Fischer und V. Fiala). Beuron 1952, s. 281-287; HORSKÝ, Zd.: Die böhmische Tradition der neuren Wissenschaft im 16. Jahrhundert. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil I (hrsg. von H. B. Harder und H. Rothe). Köln-Wien 1988, s. 275-289; HORSKÝ, Zd.: Kepler v Praze. Praha 1980; HORSKÝ, Zd.: Die Wissenschaft am Hofe Rudolfs II. in Prag. In: Prag um 1600. Kunst und Kultur am Hofe Rudolfs II. Essen 1988, s. 69-74 a 531-566; CHOJECKA, E.: Astronomische und astrologische Darstellungen und Deutungen bei kunsthistorischen Betrachtungen alter wissenschaftlicher Illustrationen des 15.-18. Jahrhunderts. Berlin 1967; CHOJECKA, E.: Krakowska grafika kalendarzowa i astronomiczna XVI wieku. Studia renesansowe 3, 1963, s. 319-476; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KNEIDL, P.: Evropská lidová grafika. Typografia 79, 1976, s. 185-189; KNEIDL, P.: O kometě před čtyřmi sty lety. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 14-15. Praha 1979-1980, s. 191-194; KNEIDL, P.: Tycho de Brahe a Jan Kepler v literatuře. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 8. Praha 1973, s. 67-78; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; REMEŠ, M.: Několik příspěvků k dějinám astronomie na Moravě a ve Slezsku. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (fakulta přírodních věd) 3. Praha 1960, s. 65-70; SLOUKA, H.: Astronomie v Československu od dob nejstarších do dneška. Praha 1952; ŠINDELÁŘ, D.: Vědecká ilustrace v Čechách. Praha 1973; ŠOLC, M.: Astronomie v díle Tadeáše Hájka z Hájku. In: Tadeáš Hájek z Hájku (ed. P. Drábek). Práce z dějin techniky a přírodních věd 1. Praha 2000, s. 35-40; TATON, R.-WILSON, C. (edd.): Planetory astronomy from the renaissance to the rise of astrophysics. Vol. 2, part A: Tycho Brahe to Newton. Cambridge 1989; URBÁNKOVÁ, E.-HORSKÝ, Zd.: Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600) a jeho doba. Praha 1975; ŻBIKOWSKA-MIGOŃ, A.: Książka naukowa w kulturze polskiego Oświecenia. Warszawa 1977.

Lex.: POGGENDORFF, J. C.: Biographisch-literarisches Handwörterbuch zur Geschichte der exacten Wissenschaften. Bd. 1-4. Leipzig 1863-1904 (repr. Mansfield ca 1990).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.