Atlas

Z Encyklopedie knihy

Atlas (z arab. hladký, angl. a fr. satin, něm. Atlas) 1. druh hladkého lesklého plátna z hedvábí. Ve srovnání s hrubšími druhy knihařských pláten, které měly masovější použití, se aplikoval zejména v 17.-18. století jako pokryv dražších a výjimečných knižních vazeb.

Mercatorova netradiční prezentace Atlanta (Duisburg–Düsseldorf 1595). Mercator, Gerard st. – Mercator, Rumold: Atlas sive Cosmographicae meditationes de fabrica mundi et fabricati figura (Duisburg–Düsseldorf, Albert Buyss 1595). Hlavní titulní strana s novátorským zobrazením legendárního mauretánského hvězdáře, filozofa a matematika Atlanta. Anonymní kolorovaný mědiryt. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AS I 30.
De Witova tradiční prezentace Atlanta (Amsterodam ca 1670–1706). Wit, Frederic ml.: Atlas sive Descriptio terrarum orbis (Amsterdam, Frederic Wit ml. ca 1670–1706). Titulní strana s tradičním zobrazením Atlanta jako mytologického Titána stojícího na zeměkouli a podpírajícího nebeskou klenbu. Anonymní kolorovaný mědiryt. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AR I 15.

2. Soubor map a plánů zpracovaný dle uceleného záměru, tematiky, měřítka a generalizace a vytištěný jako kompaktní dílo (angl. a fr. atlas, něm. Atlas). Nejstarší doklad takového kumulování map v dějinách knihtisku přináší Ptolemaeova Cosmographia (Bologna 1477), tištěná u Dominica de Lapis (činný 1476-1482). V celkovém počtu to bylo druhé vydání, ale první s ilustracemi. Zatímco zde text doprovází „pouze“ 26 dvoustranných mědirytových diagramů světa, do konce století se u sedmé edice počet mapových dvoulistů rozrostl na 32. První samostatný atlas vydal v Římě 1570 Antoine Lafréry du Pérac. Nazývá se Geografia. Tauole moderne di geografia de la maggior parte del mondo di diuersi autori (Roma 1570) a autorem je Giacomo Gastaldi. Rytá titulní strana tu zobrazuje Atlanta, řeckého mytologického Titána, podpírajícího rameny nebeskou klenbu. Tou dobou vzniklo také známější Theatrum orbis terrarum nakladatele Abrahama Ortelia (Antwerpen 1570). Termín atlas byl do kontextu kartografie uveden ovšem později, a to jako připomenutí bájného mauretánského krále, hvězdáře, filozofa a matematika Atlanta, kterého Perseus pomocí Medúziny hlavy proměnil v pohoří Atlas za to, že mu král odepřel pohostinství. Tato metafora je obrazem i slovem poprvé zakotvena na titulní straně díla Gerarda Mercatora st. Atlas sive Cosmographicae meditationes de fabrica mundi et fabricati figura (Duisburg 1595).

Termín atlas od 17. století zcela vytlačil starší označení speculum a theatrum. Kartografie ho užívá buď v názvech původních, tematicky koncipovaných nakladatelských souborů map, anebo pro označení souborů vzniklých dodatečným svázáním jednotlivých mapových listů, a to i bez ucelené koncepce a většinou též bez společného titulního listu. Originální atlasy byly často publikovány ve francouzských, německých, španělských, italských nebo portugalských reedicích s proměnlivým počtem listů. Tituly těchto souborů jsou vesměs opatřeny alegorickými rytinami. Atlasy mají běžné knižní formáty, avšak rozměrem mohou být též obří (atlasový formát) i kapesní (angl. handy atlas, fr. atlas portatif, něm. Handatlas nebo Taschenatlas). Běžné jsou soubory zahrnující deset až patnáct svazků. Některá nová vydání měla však uživatelsky přístupnější (redukovanou) podobu nazývanou epitome. Termín atlas je vlastní též astronomii a v botanice či lékařství označuje knižně publikované tabule s vědeckými nákresy.

Vydavatelské aktivity ve sféře zeměpisných atlasů se od konce 16. století koncentrovaly do dnešní Belgie a Nizozemí (zde takřka stoletý monopol obhájily rodiny Jodoca Hondia st. a Jana Janssonia st.). V závěru 16. století započal v Amsterodamu činnost Willem Janszoon Blaeu, jehož nástupci se kartografií živili přes padesát let. Ve 20. letech se v Amsterodamu zformoval konkurenční podnik Covens-Mortier, kolem poloviny století vystoupil poprvé Frederik de Wit a počínaje 80. léty až do poloviny století následujícího v tomto oboru pracovala rodina Pietera Schenka nejst. Antverpy ovládl Orteliův konkurent Gerard de Jode. Od 30. let 17. století rozvíjelo nakladatelskou činnost také několik francouzských rodinných firem (Jaillot, Sanson a Delisle), v Anglii vládla firma Hermana Molla a v Německu se od počátku 18. století prezentoval rodinný podnik Homannů. K dalším tvůrcům atlasů patří Orteliův zaměstnanec Franz Hogenberg, který však více vynikl jako tvůrce vedut. Známějšími se stali Georg Matthäus Seutter st. a Tobias Konrad Lotter, velké popularity dosahovaly také atlasy Gabriela Bodenehra st. Ke slavným vídeňským tvůrcům se řadí Tranquillo Mollo, Franz Johann Josef von Reilly či Franz Anton Schrämbl.

K nejstarším cizojazyčným bohemikálním atlasům patří Doppelmayerův patnáctilistový Atlas Regni Bohemiae (Nürnberg 1776). První jazykově český soubor 14 zeměpisných map se nazýval Atlas zeměpisný (Praha 1836-1845). Tvůrcem byl rytec Václav Merklas (1809-1867?), z jehož dílny vyšel též Atlas k přírodnímu zeměpisu (Praha 1843), Malý zeměpisný atlas (Praha 1843) a Atlas Starého světa (Praha 1843-1845).


Bibl.: DÖRFLINGER, J.-KRETSCHMER, I. (edd.): Atlantes Austriaci. Österreichische Atlanten 1561-1994. Bd. 1-2 in 3 Tln. Köln 1995; KOEMAN, I. C.: Atlantes Nederlandici. Bibliography of terrestrial, maritime and celestial atlases and pilot books, published in the Netherlands up to 1880. Vol. 1-5. Amsterdam 1967-1971; KOEMAN, I. C.: Collection of maps and atlases in the Netherlands. Leiden 1961; KUCHAŘ, K.-DVOŘÁČKOVÁ, A.: Mapová sbírka B. P. Molla v Universitní knihovně v Brně. Praha 1959; PASTOUREAU, M.: Les atlas français XVIe -XVIIe siècles. Paris 1984; PHILIPS, Ph.: A list of geographical atlases in the Library of Congress. Vol. 1-7. Washington 1909-1973; ROUBÍK, Fr.: Soupis map Českých zemí. Sv. 1-2. Praha 1951-1955; TOLLEY, R. V.: Dictionary of map makers. Tring 1979.

Lit.: BAGROW, L.: Geschichte der Kartographie. Berlin 1951; BAGROW, L.-SKELTON, R. A.: Meister der Kartographie. Berlin 1964; BONACKER, W.: Kartenmacher aller Länder und Zeiten. Stuttgart 1966; BUCZEK, K.: Dzieje kartografii polskiej od XV do XVIII wieku. Wrocław 1963; GROSJEAN, G.-KINAUER, R.: Kartenkunst und Kartentechnik vom Altertum bis zum Barock. Bern-Stuttgart 1970; HERRMANN, A.: Die ältesten Karten von Deutschland. Leipzig 1940; HONL, I.: O původu názvu „atlas“ v kartografické terminologii. Kartografický přehled 9, 1955, s. 85-91; HONL, I.: Zeměpisné atlasy ve Strahovské knihovně. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 1. Praha 1966, s. 201-203; HORÁK, B.: První český zeměpisný atlas. Věda a život 2, 1935-1936, s. 128-131; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M. 1993; KYRISS, E.: Die ältesten gedruckten Atlanten. Gutenberg-Jahrbuch 1954, s. 107-114; LEDABYL, S.-PECKA, K.-DVOŘÁK, K.: Kartografie a kartografická polygrafie. Praha 1976; MORELAND, C.-BANNISTER, D.: Antique maps (Christie’s collectors guides). Oxford 1986; PRIKRYL, L’. V.: Vývoj mapového zobrazovania Slovenska. Bratislava 1977; RÖK, B.: Böhmen und Mähren. Ansichten, Stadtpläne und Landkarten aus der Graphischen Sammlung des Germanischen Nationalmuseums Nürnberg. Nürnberg 1995; SEIFERT, Tr. (ed.): Bayerische Staatsbibliothek. Die Karte als Kunstwerk. Dekorative Landkarten aus Mittelalter und Neuzeit. Ausstellung September-November 1979. Unterschneidheim 1979; SEMOTANOVÁ, E.: Atlas zemí Koruny české. Praha 2002; SKELTON, R. A.: Decorative printed maps of the 15. to 18. centuries. London-New York 1952.

Lex.: TOOLEY, R. V.: Tooley’s dictionary of mapmakers. Revised eidition, ed. J. French. Vol. 1-4. Tring 1999-2004.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.