Augustin Petr Neuräutter

Z Encyklopedie knihy

Neuräutterovo druhé vydání Statue pontis Pragensis (Praha 1715). Neuräutter, Augustin Petr: Statue pontis Pragensis (Praha, s. t. 1715). Tabule 4 se sousoším sv. Barbory (nahoře), sv. Markéty (vlevo) a sv. Alžběty Durynské s žebrákem (vpravo). Rytec Neuräutter signován vpravo dole. Antikvariát Meissner (Praha).

Augustin Petr Neuräutter (též Neureutter, Neür., ca 1673-1749) pražský mědirytec a nakladatel. Doposud není jisté, zda pocházel z Rakouska a zda jeho otcem byl kreslíř a výrobce papírenského zboží Kaspar Neureutter. Vyškolil se u Jana Adriaena Gerhardta de Groose a jako rytec volné grafiky se poprvé uvedl roku 1697. Vedle drobných obrázků světců pracoval na několika rozměrných ohláškách k pražským univerzitním dizertacím (poprvé 1702). Ve sféře knižní ilustrace je prvně doložen 1703, kdy dle Onghersových předloh vyryl 64 náboženské ilustrace pro Beckovského spis Truchlivá hrdlička po ztraceným miláčku svým bolestně toužící (Praha 1703). Postavy světců a liturgické úkony jsou značeny „Neür. sc.“ či „A. Neürautter sc.“. Počínaje 1709 rozšířil svou působnost o knižní i grafické nakladatelství. Tuto profesi pak dále rozvíjeli jeho potomci.

K Neuräutterovým nejznámějším ryteckým kreacím patří bezpochyby pamětní cyklus osmadvaceti sousoší na Karlově mostě. Mědiryty vznikly mimo jiné dle Brokofových, Heinschových a Kulíkových kreseb. První, foliové vydání alba Statuae pontis Pragensis (Praha 1714) mělo titulní stranu latinsko-německou. Druhá, zmenšená verze Statuae pontis Pragensis (Praha 1715) vyšla pouze s latinským doprovodným textem. Tyto menší obrázky byly bez rytcovy signatury uveřejněny ještě o rok později v patisku Eigentlicher Entwurf und Vorbildung der … Prager Brücken (Praha 1716), jehož autorem a pořadatelem může být tiskař díla Jáchym Jan Kamenický. Neuräutter jako „Pragensis civis, sculptor et bibliopola“ je podepsán i pod albem Inclytae Societatis Jesu … generalium … effigies (Praha 1730). Album se skládá z patnácti podobizen přísně vyhlížejících řádových generálů, rytých dle nejmenované římské předlohy.

Neuräutterova ilustrace Čechurových tezí o hydrografii (Praha 1724). Čechura, Honorius: Mare philosophicum thalassophilis ad perscrutandum propositum, seu Universa philosophia aristotelico-neutristica … in celeberrimo archi-episcopali Collegio … propugnate Josepho Wilibaldo S.R.I. comite Schaff-Gotsch (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Wolfgang Wickhart 1724). Rozkládací tabule s mapou moří před pag. 1 (rytina signována vpravo dole). Antikvariát Meissner (Praha).

Neuräutter signoval též několik frontispisů, a to v kázáních Vavřince Karla Brücknera Thesaurus gratiae in saccis Hyberniae (Praha 1705, alegorie Irska) a Anselma Karla Světelského Cornu salutis in domo David, a divo Patritio thaumaturgo Hyberniae apostolo (Praha 1706, bl. Hroznata), dále v publikacích Jan Jiří Josef Rings Universalis Aasoth. Medicina catholica D. Thomas Aquinas (Praha 1708, titulní postava) a Joannes Miller Historia Mariascheinensis, das ist Ausßführlicher Bericht (Praha 1710). Neuräutterovy frontispisy jsou též v anonymních dílkách Ostrov, posvátné místo v Čechách (Příbram 1712, Panna Maria Dobrotivá) a Papršlek krásné jako Měsíc … královny nebe (Praha 1713, Panna Maria Klatovská „A. Neürautter excudit“). Frontispis s průvodem k staroměstskému týnskému kostelu a rytina promoční auly přicházejí v díle Alexander Anton Ignaz Schamsky Medicum de morte trophaeum (Praha 1709). Frontispis a tři ilustrace promočních slavností jsou zařazeny do publikace Johanna Franze Löwa von Erlsfeld Incolatus et investitura medico-academica (Praha 1710). Neuräutter pořídil též erb Václava Hložka z Žampachu pro Artikule sněmovní (Praha 1721, přetiskován v českém i německém znění až do 1736). Trojice map moří, mořských vírů a středoevropského rozvodí se nachází v univerzitní tezi o hydrografii Honoria Čechury Mare philosophicum (Praha 1724 se signaturou „Neurautter excudit“). Známé jsou také ilustrace v nedatovaném dílku Rozvitá palma milosti (Praha? „A. Neürautter exc.“). Za předpokladu, že Jungmannova datace knihy Florimonda de Remonda Husitského v Čechách kacířství … vejtah (Praha 1777?) je správná, alegorický frontispis značený „A. Neurautter sc.“ byl k ní přitištěn až po rytcově smrti.

Pražský rytec František Neuräutter st. (1678-1718) byl pravděpodobně bratr Augustina Petra. O jeho aktivitách v oblasti knižní ilustrace není nic známo. Syn Augustina Petra Václav Jan Neuräutter (1716-1794) se věnoval malířství. V jednom ze tří jeho manželství se narodil Martin Maria Neuräutter st. (1752-1830). Roku 1771 ukončil u otce výuku malířství, ale obživu hledal i mezi knížkami. V letech 1797-1807 vlastnil vedle Krameriova podniku jediné původem české knihkupectví a nakladatelství v Praze. Ostatní firmy patřily rodilým Němcům (Jan Bohumír Calve, Ondřej Gerle, Jan Herrl, Kašpar Widtmann aj.). Jak dosvědčují některé tituly, ani on však nespoléhal jen na čtenářský potenciál českého venkova a kvůli německojazyčné nabídce paralelně pěstoval styky s Lipskem, např. časopis Apollo (Praha-Leipzig 1793-1794, 1797) nebo román Josefa Schiffnera Zdenko von Zasmuk und seine Gefahrten (Praha-Leipzig 1798).

Martinovi synové František Neuräutter ml. a Martin Budislav Neuräutter ml. (1794-1864) se také vyučili kresbě a malbě. O Martinovi Budislavovi víme, že byl žákem krajinářské školy Karla Postla na pražské Akademii a že přinejmenším okolo roku 1825 pěstoval litografii. Zatímco František je jako knihkupec doložen jen letmo 1807-1808, Martin Budislav se obchodu s knihami a nakladatelství věnoval podstatně déle během 1811-1853 (od poloviny 40. let se však chodu firmy již neúčastnil). Neuräutterovi vydávali zpočátku jen levnou světskou literaturu (německé knížky lidového čtení) a jazykové slovníky (Karel Ignác Thám). Roku 1818 obdrželi povolení na tisk not a s nástupem Martina Budislava byly akcentovány i jazykově české publikace náročnějšího obsahu, např. knižnice Nové divadlo české (Praha 1819 a 1825). Z typografického hlediska jde však o díla podprůměrné kvality.


Lit.: FECHTNEROVÁ, A.: Katalog grafických listů univerzitních tezí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze. Sv. 1-4. Praha 1984; NOVOTNÝ, A.: Grafické pohledy Prahy 1493-1850. Zmizelá Praha 6. Sv. 1-2. Praha 1945; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001; VOLF, J.: Pražský knihkupec Martin Neureutter německým malířem. Naše kniha 4, 1923, s. 707; WITTLICHOVÁ, J.-VONDRÁČEK, R. (a kol.): Litografie-kamenopis aneb počátky české litografie 1819-1850 k 200. výročí vynálezu litografie Aloisem Senefelderem. Praha 1996 (výstavní katalog Národní galerie v Praze).

Lex.: DLABAČ 2. 377-384 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; CHYBA 196 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; LEXIKON 3/I. 519-521 = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.; NAGLER 11. 307-308 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; THIEME-BECKER 25. 419-420 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 2. 201. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.