Balada

Z Encyklopedie knihy

Balada (provens. balar = tančit, balada = taneční píseň, angl. ballad, fr. ballade, něm. Ballade) původně lidová taneční píseň krystalizující ve středověkých a renesančních románských literaturách do lyrických básnických forem připomínajících některé znaky sonetu. K základním typům patří italská lyrická balada konstituovaná na počátku 14. století Dantem Alighierim a Francescem Petrarcou a dále rozvíjená Angelem Politianem. Francouzská lyrická balada vrcholí v díle Françoise Villona a anglická epická balada se opírá o kořeny lidových pověstí a mýtů. Tento typ básně ponurého, spádného děje soustředěného k tragickému střetu hlavní postavy s nadpřirozenou silou se do střední Evropy rozšířil díky trojdílné práci Thomase Percyho Reliques of ancient english poetry: consisting of old heroic ballads, songs amd other pieces of our earlier poets (London 1765).

První pokusy o českou baladu byly inspirovány jednak úryvky z Percyho antologie překládanými o desetiletí později pro německé almanachy mimo jiné Augustem Friedrichem Ursinem a Johannem Gottfriedem Herderem a jednak skladbami Gottfrieda Augusta Bürgera. Starší anglický vzor pěstoval Šebestián Hněvkovský. Satiricko-komickým typem, z něhož jako samostatný derivát vzešla romance, se obíral Antonín Jaroslav Puchmajer. Nejstarší adaptace byly uveřejněny v prvním svazku almanachu Sebrání básní a zpěvů (Praha 1795). Samostatné projevy čerpající z lidové slovesnosti jsou patrné u Václava Hanky a zejména v Čelakovského prvotině Smíšené básně (Praha 1822). Ohlasový typ Čelakovského balady nahradil životnější formou Karel Jaromír Erben, jehož Kytici z pověstí národních (Praha 1853) charakterizuje tragický střet hlavní postavy nikoli s mýtickým démonem, nýbrž s mravní silou. Touto cestou pokračoval pak vývoj české balady v poezii májovců a v díle Jana Nerudy.


Lit.: HORÁK, J.: Slovenské ľudové balady. Bratislava 1958; KAYSER, W.: Geschichte der deutschen Ballade. Berlin 1936; KOCOUREK, F.: Ballada a romance v českém písemnictví. Praha 1911; SCHNEIDER, R.: Theorie der Ballade. Bonn 1950.

Lex.: MOCNÁ-PETERKA 37-46 (Balada) a 678-680 (Villonská balada); VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 40-41.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.