Bamberk

Z Encyklopedie knihy

Bamberk (Bamberg) po Mohuči v pořadí druhé město v Německu i na světě vůbec, do něhož byl zaveden knihtisk. Průkopníkovo jméno s jistotou známo není. V úvahu přichází Heinrich Keffer, pomocník první Gutenbergovy tiskárny. Hypotézu, že s Gutenbergem spolupracoval i po prohraném soudním sporu 1455, nelze sice úplně vyloučit, ovšem stejně tak nelze odmítnout domněnku, že zkrachovalého zaměstnavatele opustil a někdy před 1458/59 se usadil v Bamberku. Zde pak mohla písmem nejstarších mohučských tisků vzniknout Biblia latina zvaná též dle počtu řádků „B 36“ (Bamberg? ca 1458/59-1460). Je to vlastně druhé vydání Gutenbergovy bible „B 42“, které ovšem typografických kvalit své předlohy nedosáhlo. Poněvadž část vědecké obce tisk „B 36“ klade ještě do druhé, avšak hypotetické Gutenbergovy dílny v Mohuči a část se snaží tisk připsat dokonce jinému bamberskému tiskaři, Albrechtu Pfisterovi, je původce nejnovější literaturou (ISTC) označen jako anonymní Tiskař „B 36“. Bamberskou dílnu na přelomu 50. a 60. let 15. století navštívil český učenec Pavel Žídek (Paulerinus, zemř. asi 1471). Ve své rukopisné encyklopedii Liber viginti artium pak podal ca 1463 nejstarší bohemikální zprávu o existenci knihtisku, respektive o tisku Šestatřicetiřádkové bible, kterou však omylem považoval za blokovou knihu (zprávu otiskl Karl Dziatzko z rukopisu Jagellonské knihovny, Krakov).

Prvním, v letech 1460-1464 neklamně doloženým tiskařem v Bamberku je zmíněný Pfister. Po takřka dvacetileté pauze se z Norimberku do města vrací na přelomu let 1479/80 Johann Sensenschmidt. Ačkoli několik publikací realizoval v městech poskytujících mu zakázky na tisk liturgické literatury, Bamberk natrvalo až do své smrti neopustil. Paralelně s ním zde fungovala ještě dílna tiskaře a dřevořezáče Hanse Sporera (činný v letech 1487-1494). Během 1491 a 1492 krátce působil také Sensenschmidtův syn Lorenz. Pracoval s několika společníky, mimo jiné s Johannem Pfeilem, u řemesla doloženým až do roku 1519. Mezi 1492-1493 se ve městě na čas usadil kočovný tiskař Marcus Ayrer (zemř. 1498). V průběhu 16. století fungovalo ve městě postupně 9 tiskáren.

Význam bamberského knihtisku tkví především v nejstarší etapě. Již Albert Kapr zdůraznil, že právě zde přestala být nová technologie rozmnožování knih utajována a že se odtud rozšířila do dalších míst v Německu (např. Norimberk) a v Itálii (Řím, Perugia). Dle Pravoslava Kneidla se v Pfisterově dílně vyučil i nejstarší český typograf zvaný Tiskař Arnoštových Statut. Pfisterova tiskárna v Bamberku byla vůbec první knihtiskařská oficína na světě, která publikovala texty doplněné dřevořezovými ilustracemi.


Lit.: DZIATZKO, K.: Gutenbergs früheste Druckerpraxis. Berlin 1890; GELDNER, F.: Die Buchdruckerkunst im alten Bamberg 1458/59 bis 1519. Bamberg 1964; KAPR, A.: Johannes Gutenberg. Persönlichkeit und Leistung. Leipzig-Jena-Berlin 1986 (repr. München 1987); KNEIDL, P.: Kronika trojánská a nejstarší prvotisky vytištěné v Čechách. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 11. Praha 1976, s. 160-188; PAINTER, G. D.: Gutenberg and the B 36 group. A reconsideration. In: Essays in honour of Victor Scholderer (hrsg. von D. E. Rhodes). Mainz 1970, s. 292-322; ZEDLER, G.: Die Bamberger Pfisterdrucke und die 36 zeilige Bibel. Mainz 1911.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 26-29; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 36; GELDNER 1. 47-55. = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.