Barevná ilustrace

Z Encyklopedie knihy

Vyobrazení pivoňky ve Weinmannově herbáři (Regensburg 1745). Weinmann, Johann Wilhelm: Phytanthoza iconographia sive Conspectus aliquot millium, … plantarum, arborum, fruticum, florum, fructuum, fungorum (Regensburg, Heinrich Georg Neuber 1735–1745). Díl čtvrtý (1745), tabule 778 za pag. 4 (na rytecké práci se podíleli Johann Jakob Haid, Johann Elias Ridinger a Bartholomäeus Seutter). Kombinovaná technika barevné mezzotinty a mědirytu s dodatečnými retušemi. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH I 14.
Barevná ilustrace (angl. coloured illustration, fr. illustration en couleurs, něm. Farbillustration) prostředek knižní grafiky pozvedávající dvěma a více barvami dekorativní, výrazový, naturalistický a symbolický význam doprovodných výtvarných složek. Za barevnou ilustraci se tedy nepokládá černý otisk štočku v bibliochromu ani jednobarevný otisk pořízený jinak nežli černě (často červeně). Nejstarší formou polychromie je ruční kolorování dřevořezů transparentními barvami, které měly tištěné zboží přiblížit středověkému iluminovanému rukopisu. Plošné či konturové kolorování dřevořezů (později mědirytů a dřevorytů) se v profesionálních měřítcích udrželo přinejmenším až do 18. století (mapa) a z amatérské praxe počalo ustupovat až přelomem 19. a 20. století. První kroky k barevnému tisku byly učiněny už v 15. století. Zcela je zvládl Peter Schöffer st., když do luxusně tištěného pergamenového Psalteria cum canticis (Mainz 1457) dodatečně otiskl konturové iniciály, jejichž kovové štočky byly barveny modře či hnědě. O barevný dřevořez (angl. colour wood-engraving, fr. bois en couleurs, něm. Farbenholzschnitt) se obtížnější cestou soutisku několika různě tónovaných štočků poprvé pokusil v 80. letech 15. století Erhard Ratdolt. Jeho Obsequiale Augustense (Augsburg 1487) obsahuje čtyřbarevný portrét biskupa Friedricha Hohenzollernského. Soutisk představoval sice rychlejší a hospodárnější technologii nežli ruční kolorování, ale kupříkladu pro vědeckou ilustraci byl málo přesný, neboť při opakovaném nanášení barev přirozeně vznikaly značné odchylky v koloritu jednotlivých otisků. Ačkoli o dvě století později Ratdoltovu inovaci výškového tisku převzaly všechny soudobé techniky tisku z hloubky, pro knižní účely se barvení tiskové formy užívalo jen zřídka. Lepší možnosti založené opět na přesném soutisku nejméně dvou různobarevných forem otevřel na počátku 16. století šerosvitový dřevořez (Hans Baldung Grien, Hans Burgkmair st.), zvláště pak v kombinaci s mědirytem (Hubert Goltzius).
Portrét Ambrosia Karla Bielera, spoluautora Weinmannova herbáře (Regensburg 1745). Weinmann, Johann Wilhelm: Phytanthoza iconographia sive Conspectus aliquot millium, … plantarum, arborum, fruticum, florum, fructuum, fungorum (Regensburg, Heinrich Georg Neuber 1735–1745). Díl čtvrtý (1745), mezzotintový portrétní frontispis před titulním listem. Dle kresebné předlohy M. C. Hirschmanna ml. ryl Johann Jakob Haid. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH I 14.

Kvalitativně vyšší možnosti poskytla Newtonova teorie barev, aplikovaná po roce 1710 Le Blonem na hlubotiskovou grafiku (angl. multicolour process, fr. impression multicolore, něm. Mehrfarbendruck). Předloha, rozložená do tří základních tónů, se reprodukovala ze tří tiskových forem (angl. three-colour process, fr. trichromie nebo impression en trois couleurs, něm. Dreifarbendruck). Každá deska (žlutá, modrá a červená) obsahovala adekvátní část kresby. Nejprve byl na navlhčený papír tištěn celý náklad žlutých partií. Po jednodenním zaschnutí se pokračovalo modrou a nakonec červenou. Tam, kde ani trojnásobným soutiskem nebyly barvy překryty, si příslušné části zachovaly původní kolorit. V jiných partiích se barvy cíleně překryly a smísily, takže vznikly další odstíny (např. zelená ze žluté a modré). Od 30. let 18. století Le Blon zapojoval do soutisku ještě čtvrtou tiskovou formu s černou kresbou, pomocí níž dosáhl dlouho hledané hloubky výtvarného projevu (angl. four-colour process, fr. quadrichromie nebo impression en quatre couleurs, něm. Vierfarbendruck). Zároveň tak otevřel další možnosti ke kombinování grafických technik, např. obrysového mědirytu s barevnou mezzotintou, čárového leptu s akvatintou apod. Problémem soutisku hlubotiskových forem bylo roztahování navlhčeného papíru, způsobené tlakem měditiskařského lisu. Od počátku 19. století vznikaly barevné ilustrace také tiskem z plochy (angl. chromolithography nebo colour lithography, fr. chromolithographie nebo lithographie en couleurs, něm. Farbensteindruck nebo Chromolithographie). Také tu byl každé barvě přiřazen zvláštní litografický kámen s adekvátní částí kresby. Poněvadž Senefelderova a Engelmannova barevná litografie vznikala z dvaceti i více desek, proces soutisku byl namáhavější nežli u hlubotisku.



Lit.: BLÁHA, R.: Přehled polygrafie. Praha 1959; HAEMMERLE, Al.: Der Farbstich. Seine Anfänge und seine Entwicklung bis zum Jahre MDCCLXV. (München) 1937; KOSCHLIK, H.: Mehrfarbenbuchdruck. Eine technologische Anleitung. Leipzig 1960; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; SCHOLDERER, V.: Red printing in early books. Gutenberg-Jahrbuch 1958, s. 105-107; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.