Bartoloměj Netolický z Netolic

Z Encyklopedie knihy

Viněta pletencová neboli manupropriová (Praha 1548). Acta aller Handlungen (Praha, Bartoloměj Netolický z Netolic 1548). Titulní strana s dřevořezovým pletencem, pozůstatkem kancelářské kaligrafie. Antikvariát Meissner (Praha).

Bartoloměj Netolický z Netolic (též Bartoš, Netholitzer, chybně Bárta, zemř. po 1562) katolický tiskař a podnikatel v Praze ztotožněný Josefem Volfem hypoteticky s pražským malířem a malostranským písařem Bartošem. Jirečkův názor, že „jistý Bárta knihař čili impresor, odpadlý … od jednoty bratrské“ není nikdo jiný nežli Netolický, se nezakládá na pravdě. Spolehlivě lze pouze říci, že Netolický predikát obdržel roku 1537 a v letech 1545-1547 byl členem malostranské městské rady. Z charakteru knihtiskařské činnosti, kterou dle dnešního povědomí provozoval mezi 1540-1552 a 1561-1562, můžeme usuzovat, že se vyučil v Německu.

Nejstarším dnes známým tiskem Netolického je mravněvýchovný ilustrovaný spis Jana Brtvína z Ploskovic Knížka tato dvě stránky v sobě drží … o způsobu a životu křesťanském … o pořádku (Praha 1540). Do 10. října 1547, kdy král Ferdinand I. po porážce stavovského povstání zakázal v Čechách knihtisk, připravil nejméně 28 publikací, např. Ondřej Klatovský z Dalmanhorstu Knížka v českém a německém jazyku složená (Praha 1540), Brikcí z Licka Regule, to jest Řeholy obecné z latinských učiteluov práv vybrané (Praha 1541), novinový leták Václava Hájka z Libočan O nešťastné příhodě, kteráž jse stala skrze oheň v Menším Městě pražském … 1541 (Praha 1541) nebo do té doby netištěný rukopis konzervativního husity Jan z Příbrami Počínají se kníhy o zarmútceních velikých církve svaté (Praha 1542). Od roku 1541 byl Netolický pověřován také tiskem úředních artikulí. V červnu 1547 ho král Ferdinand vyzval, aby nejnutnější část dílny přestěhoval do Litoměřic a započal s tiskem tendenční sbírky nedávných protistavovských nařízení Akta těch všech věcí (Litoměřice-Praha 1547). Edičně i typograficky uspěchaná kniha byla dokončena 8. října a následujícího roku vyšla také v tiskařsky mnohem kvalitnější německé verzi Acta aller Handlungen (Praha 1548). Ani tento překlad, ani české vydání v obdivuhodném nákladu 3.000 exemplářů se přílišné pozornosti u protihabsbursky naladěných čtenářů nedočkaly. Loajalitou k panovnickému dvoru a mezi českými tiskaři vzácným katolictvím dosáhl Netolický pouhé dva dny po ukončení práce na Aktech privilegia, které ho jako jedinou osobu v Čechách opravňovalo provozovat řemeslo oficiálně.

Soudobé prameny a starší odborná literatura líčí Netolického jako přesvědčeného katolíka, oportunistu a udavače. Nakolik se do tohoto hodnocení promítla závist a zlomyslnost stěžovatelů, nevíme, ale u předválečných historiků jistou roli sehrál tendenční pohled na katolickou předbělohorskou cenzuru. Nelze však pominout, že okolo Netolického se zformoval kruh utrakvistických, Ferdinandem pronásledovaných literátů (Pavel Bydžovský, Brikcí z Licska, Sixt z Ottersdorfu). Netolickému vyhovovala i díla severoněmeckého luterána Antona Corvina Vejklady na čtení svátkův vejročních (Praha 1542) a Výklady na čtení nedělní (Praha 1542). Na český trh uvedl několik novinek, např. Testamentové aneb Kšaftové dvanácti patriarchuov synuov Jákobových (Praha po 1547?). Naučení dvorského kazatele 20. let 16. století Heinricha Mülicha Christenliche Vermanung und Underricht, wie zu disen geferlichen letsten Zeitten … die christgleubige Menschen zu cristenlicher Puesz … zuvermanen seien (Praha 1546) lze považovat za jedno z nejstarších jazykových germanik tištěných v hlavním městě Království.

Nejpozději před polovinou roku 1547 se v Praze usadil Jiří Melantrich, který do té doby mohl působit mimo jiné u prostějovského Jana Günthera. Na počátku července stihl dokončit Katechesis luterána Urbana Rhegia (Praha 1547). Další aktivity mu překazil Ferdinandův zákaz knihtisku. Poněvadž Melantrich se odbojné činnosti českých kolegů neúčastnil, využil možnosti spojit svou sotva zavedenou pražskou dílnu s oficiální dvorskou dílnou Netolického. Spojená tiskárna vydala do roku 1552 na 20 tisků. Přesto partneři nedokázali odvrátit přicházející úpadek, částečně zaviněný bojkotem knihkupců. Zřejmý důvod však nastal až od podzimu 1549, kdy se panovník uvolil tiskařské řemeslo a s ním spjatou konkurenci postupně oživovat. Dluhy nesmazala ani výroba úředních artikulí, ani privilegované vydání Bible české (Praha 1549) s několika dalšími katolickými příručkami (Michal Helding 1549, Friedrich Nausea 1550, Tomáš Bavorovský červenec 1552). Melantrichovo partnerství je výslovně vzpomenuto jen na titulní straně Bible. Nerozprodaným zbožím zatížený Netolický tiskárnu nakonec 1552 Melantrichovi prodal. O rok později byl potvrzen také převod všech privilegií a v červenci nový majitel vydává nám první známou samostatnou publikaci, totiž novinový leták Heinricha V. von Hartenstein Přeložená vohrada … markrabí Albrechtovi z Brandenburku odeslaná (Praha 1553).

Netolický samostatně provozoval knihtisk ještě 1561 a 1562. Naskytla se mu totiž příležitost vysoudit v procesu s Václavem Oustským tiskárnu po svém příbuzném Janu Lovičském (zemř. 1560). Od října 1561 byl Netolický znovu nadán privilegiem na výrobu pranostik a administrativní literatury. Z této etapy se dodnes zachovaly 3 drobné publikace (např. Aleš Knobloch z Pirnsdorfu). Roku 1562 však tiskárnu, vybavenou Lovičského písmolijeckým zařízením, prodal Janu Kozlovi st.

Dle Karla Kabáta měla Netolického dílna zvláštní knihtiskařský lis (šlo o posuvný vozík s klikovým mechanismem?). Od počátku se zde pracovalo diakritizovaným švabachem dvou písmových stupňů a frakturou dvou písmových řezů (jeden náležel augsburskému typu „Gebetbuchfraktur“ a druhý k norimberské „Dürerfraktur“). Užití minimálně akcentované fraktury v Brtvínově Knížce z roku 1540 staví Netolického do role průkopníka tohoto tiskového písma v Čechách. Ojediněle se od počátku užívala i neúplná rotunda. Melantrichovým příchodem 1547 byla dílna obohacena dvojí texturou, novými rubrikami a ozdůbkami, které si do té doby opatřil pouze Günther. Nejpozději 1551 se písmový repertoár rozrostl o antikvu benátského typu. Dílna měla k dispozici bohatou zásobu iniciál, z nichž některé byly řezány dle Lufftova tisku Biblia, das ist die gantze Heilige Schrifft deudsch (Wittenberg 1534). Jako signetu užíval Netolický vlastní erb (dvojocasé mořské panny, jedna na štítě, druhá nad helmem). Titulní dřevořez Brikcího Reguly (1541) předvádí deset alegorických postav s vysvětlujícími nápisovými páskami. Jejich text je český (Hněv, Nevinný, Závist apod.) a také připojená drobnokresba spisovatelova erbu (na štítě slunce se dvěma rybími ocasy a s lukostřelcem) prozrazuje domácí původ štočku. Námět dřevořezu, datovaného 1541, však čerpá z německých obrazových jednolistů první třetiny 16. století. Přitom se nelze zbavit dojmu, že štoček byl původně součástí rozměrnější figurální kompozice. Pro Příbramův traktát 1542, který je jednou z nejlepších dílenských prací, Netolický opatřil asi třicetidílný novozákonní cyklus, jímž později ilustroval i mnohé jiné publikace (obě Corvinovy postily 1542, Nauseovy Modlitby 1550, Nový zákon 1551).

Mimořádným typografickým počinem je Bible z roku 1549, označovaná též jako první vydání Bible Melantrichovy. Funkci titulního dřevořezu plní rozměrný Říšský znak krále Maxmiliána s jednohlavým orlem v půlkruhu doplněným šesti menšími zemskými znaky. Ty jsou po stranách nadnášeny andílky. Ve spodních rozích sedí gryfové. Otisk znaku vznikl ze štočku, který publikoval už Ondřej Kubeš na titulní straně oficiální a obrozenskými generacemi tolik diskutované Kroniky české Václava Hájka z Libočan (Praha 1541). Znak u Netolického má však nové, nápadné lištové rámování. Obrazový aparát čítající 133 dřevořezů je očividně závislý na druhém vydání Severinovy bible, kterou 1537 vypravila Tiskárna severinsko-kosořská. Znovu přichází cyklus Mistra MS a několik jednotlivin Hanse Brosamera (vše původně v Lutherově wartburském překladu tištěném u Hanse Luffta 1534). Pouze incipitový obraz k předmluvě sv. Jeronýma byl zde a pak ve všech dalších Melantrichových vydáních vyměněn za širokou narativní borduru Lucase Cranacha ml., převzatou z titulu prorockých knih Lufftova tisku Tomus tertius omnium operum reverendi viri domini Martini Lutheri (Wittenberg 1549). Stejně tak dřevořezový Kmen Jesse není otištěn ze štočku Tiskárny severinsko-kosořské, ale poprvé z kopie signované GS 1549 (monogram s tímto římským letopočtem byl podržen na štočcích všech budoucích českých vydáních bible, kromě bratrských, až do roku 1613).


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BOHATCOVÁ, M.: Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 6-25; HOFFMANNOVÁ, J.: Pražští úřední tiskaři. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 299-314; KABÁT, K.: Knihtisk a jeho vývoj v Československu. Praha 1936; KOZÁK, J.-CHOTĚBOR, P.: Ilustrovaná zpráva o pražském ohni z roku 1541. Průzkumy památek 8, 2001, s. 145-152; MAŠEK, P.: Význam Bartoloměje Netolického pro český knihtisk 16. století. Příspěvky ke Knihopisu 4. Praha 1987; VEČEŘOVÁ, P.: „O nešťastné příhodě“ Václava Hájka z Libočan. Knihy a dějiny 3/1, 1996, s. 33-44; VOIT, P.: Moravské prameny z let 1567-1568 k dějinám bibliografie, cenzury, knihtisku a literární historie. Příspěvky ke Knihopisu 5. Praha 1986; VOLF, J.: Bartoš (Bartoloměj) malíř=Bartoloměj písař radní=Bartoloměj Netolický, knihtiskař. Český časopis historický 41, 1935, s. 118-126; VOLF, J.: Jak špatně šla na odbyt „Akta těch všech věcí“ z roku 1547. Zvon 22, 1922, s. 688; VOLF, J.: Knihtiskař Bartoloměj Netolický o tiskařských a knihkupeckých poměrech r. 1550. Naše kniha 3, 1922, s. 2; VOLF, J.: Kolik vydání má bible Melantrichova? Marginalie 8, 1934, s. 32-34; VOLF, J.: O Bartoloměji Netolickém. Časopis československých knihovníků 16, 1937, s. 63-64.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 414; CHYBA 193-194 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 51-52. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.