Canticum

Z Encyklopedie knihy

(angl. canticle, fr. cantique, špaň. cantiga, čes. kantikum)

Pojem canticum se vyskytuje v různých významech. První z nich se týká liturgie, tedy i liturgické hudby křesťanského Západu, kde jsou cantica doložitelná od 4. / 5. století. Cantica maiora (větší), tj. Benedictus Dominus Deus Israel, Magnificat, Nunc dimittis servum tuum, mají texty z Nového zákona a uplatňují se především v hodinkovém officiu (ranní a večerní chvály, kompletář). Cantica minora (menší) čerpají texty ze Starého zákona (např. z knih Mojžíšových a prorockých knih). Propracovaný systém, jaká cantica zařazovat do bohoslužby a kdy, uvádějí Regula Benedicti (6. století). Všechna cantica se dají obecně charakterizovat jako zpěvy obsahem i formou blízké žalmům. V Jistebnickém kancionálu (Praha KNM II C 7) jsou české překlady kantik zařazeny mezi žalmy.

V jiném slova smyslu se za canticum označoval básnický útvar a píseň vůbec: název starozákonní knihy Píseň písni se překládá jako Canticum canticorum, český lejch Otep myrry je v rukopise č. 42 Knihovny cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě nadepsán Canticum boemicale atd.

Lit.: MEARNS, J.: The Canticle of the Christian Church, Eastern and Western, in Early and Medieval Times, Cambridge 1914; KORHAMMER, M.: Die monastischen Cantica im Mittelalter und ihre altenglische Interlinear-Version, München 1976.

Autor hesla: Dagmar.stefancova