Cantio

Z Encyklopedie knihy

Pojem cantio označuje jednohlasou latinskou píseň středověkého původu, většinou s duchovním námětem, existovaly však i jiné výklady pojmu, např. píseň všeobecně nebo forma gregoriánského chorálu. Používaná terminologie značně kolísala (carmen, cantio, canticum, píseň, kantiléna). S gregoriánským chorálem, především veršovanými tropy, s hymny a sekvencemi, měly cantiones společné rysy a nezřídka i společné kořeny. Zpívat se mohly samostatně, ale také jako vsuvky nebo přídavky k jiným (i liturgickým) formám. Latinské texty byly překládány do národních jazyků a naopak, takže u některých cantiones lze těžko určit, která z jazykových mutací byla první. Stejně tak není vždy možné prokázat, zda cantio, která se traduje jako součást vícehlasé skladby, byla nejdříve jednohlasá, nebo se jako jednohlas odštěpila až z vícehlasé verze. Česká či středoevropská provenience se předpokládá u velkého množství cantiones.

V pramenech z 15. a 16. století z českého území se zachovalo asi 400 textů a 300 nápěvů latinských cantiones, nejpočetnější jsou témata adventní, vánoční, velikonoční, mariánská a o světcích. Zvláštní skupinu tvoří koledy. Zapisovány byly písně jak s notací, tak bez ní, někdy s odkazem na nápěv jiné písně, který se měl použít. Cantiones, které mají více textů než nápěvů, jsou kontrafakta. Popularitu písní dokládají také jejich polyfonní zpracování, kdy nápěv písně (cantus firmus) tvořil „kostru“ celé skladby. Vzhledem k melodičnosti a strofičnosti se písně dobře pamatovaly a šířily se i ústním podáním. Zapisovány byly primárně v kancionálech, ale také v graduálech, rorátnících, v rukopisech charakterizovaných jako codex mixtus, procesionálech, breviářích atd.

Lit.: ADAMOVÁ, S.: Vyšehradský sborník V Cc4 jako hymnologický pramen. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno 2008; ČERNÝ, J.: Vícehlasé písně konduktového typu v českých pramenech 15. století. In: Miscellanea musicologica, tomus XXXI, Praha 1984, s. 39–182; DREVES, Q. M.: Analecta hymnii aevi I. Cantiones Bohemicae. Lipsko 1886; KONRÁD, K.: Dějiny posvátného zpěvu staročeského od XV. věku do zrušení literátských bratrstev. Praha 1893; KOUBA, J.: Slovník staročeských hymnografů (13. – 18. století). Praha 2017; Melodiarium Hymnologicum Bohemiae. Databáze. Dostupná na: www.musicologica.cz/melodiarium; OREL, D.: Kancionál Franusův, Praha 1922.

Autor hesla: Dagmar.stefancova