Cantus fractus

Z Encyklopedie knihy

V liturgickém zpěvu katolické církve se jedná o zvláštní fenomén, nazývaný též canto misto, canto figurato, canto mensurale a existující od 14. století jako rytmizovaná forma chorálu. Do cantu fractu se přenesly prvky stylu ars nova, zapisoval se zjednodušenou formou menzurální notace. V českém prostředí byl používán pro zhudebnění Creda i textů antifon, sekvencí a hymnů a je doložitelný v celé řadě rukopisných liturgických knih z 15. a 16. století, např. v tzv. Vyšebrodském kancionálu (Vyšší Brod, Klášterní knihovna, Ms. VB 42) a v utrakvistických graduálech či kancionálech. Podobné použití cantu fractu lze sledovat v širokém evropském kontextu.

Lit.: MIAZGA, T.: Die Melodien des einstimmigen Credo der römisch-katholischen lateinischen Kirche: eine Untersuchung der Melodien in den handschriftlichen Überlieferungen mit besonderer Berücksichtigung der polnischen Handschriften, Graz 1976; l canto fratto. L´altro gregoriano, ed. Marco Gozzi a Francesco Luisi (sborník), Řím 2005; Cantus fractus italiano: un´ antologia, ed. Marco Gozzi et al., Olms 2012; EBEN, D.: Strahovské hlaholské zlomky a jejich vztah k pražské chorální tradici. In: Karel IV. a Emauzy. Liturgie - Obraz - Text, ed. K. Kubínová, Praha 2017, s. 55-65; HLÁVKOVÁ, L.: Credo settings in cantus fractus in Bohemian sources. A preliminary report on a neglected ars nova repertory, in: Ars musica and its contexts in medieval and early modern culture, ed. Paweł Gancarczyk, Varšava 2016.

Autor hesla: Dagmar.stefancova