Codex gigas

Z Encyklopedie knihy

Codex gigas (Stockholm, Kungl. Biblioteket - Sveriges nationalbiblioteket, MS A 148), v doslovném překladu obrovská kniha, známý také pod jménem Ďáblova bible, je největším známým rukopisem na světě. Jeho knižní blok měří na výšku 89 a na šířku 49 cm, vazba měří 92 x 50,5 cm. Jeho dřevěné desky jsou vázané ve světlé kůži, vazba je opatřena opatřena kováním. Kodex obsahoval původně 320 folií (na jejich zhotovení bylo třeba kůží ze 160 oslů nebo jiných zvířat), dnes má 312 listů, protože 8 listů s benediktinskou řeholí bylo v minulosti vytrženo. Složky v rukopisu tvoří (kromě poslední) kvaterny. Na stránce se nachází zpravidla 105-106 řádků, takže knihu nebylo možné číst bez pulpitu. Manipulace s ní nebyla snadná, protože váží 75 kg.

Rukopis obsahuje latinské texty, jejichž napsání by trvalo odhadem asi rok a půl (skutečná délka psaní byla asi větší) a texty by zabraly asi třicet běžných rukopisů kvartového formátu. Rukopis je většinou psaný jednou písařskou rukou.

Obsah rukopisu

1) 1r: [přilepeno k desce, takže obsah je neznámý]

2) 1v: hebrejská, řecká a latinská abeceda

3) 1v: zápis břevnovského opata Bavora z Nečtin z roku 1295 o okolnostech vykoupení rukopisu ze zástavy u sedleckých cisterciáků

4) 1v: přípisek ze 14. století, v němž je jednak hlaholice (alphabetum Sclavorum), jednak cyrilice (alphabetum Ruthenorum)

5) 1v–118r: Starý zákon odchylující se od znění Vulgáty

6) 118v–178v: Iosephus Flavius, Antiquitates iudaice v upraveném znění

7) 178v–200v: Iosephus Flavius, De bello iudaico

8) 201r–201v: Isidorus Hispalensis, Epistola ad Braulionem Cesaree episcopum

9) 201v–239r: Isidorus Hispalensis, Ethymologie

10) 239v: [prázdné]

11) 240r–252r: Iohannicius Iohannes Alexandrinus, Isagoge de phisica racione

12) 252v: [prázdné]

13) 253r–253v: Hieronymus Stridonensis, Epistola ad Damianum papam cum introduccione ad quatuor evangelia

14) 253v–286r: Nový zákon odchylující se od znění Vulgáty (na závěr je zařazena apokryfní Epištola sv. Pavla k Laodicejským)

15) 286v–288v: Confessio peccatorum (penitenciál)

16) 289r: [prázdné]

17) 289r: celostranná iluminace Nebeského Jeruzaléma znázorněného jako městská architektura

18) 290v: celostranná kresba ďábla

19) 290v–291r: zaklínací formule proti nemocem a zlodějům

20) 291v–293v: [prázdné]

21) 294r–304v: Cosmas Pragensis, Cronica Bohemorum

22) [vytrženo: řehole sv. Benedikta, tj. regule benediktinského řádu]

23) 305r: [Soupis osob různým způsobem spojených s podlažickým klášterem]

24) 305v–311r: [Calendarium benedictinum sive quasimartyrologium cum necrologio monasterii de Podlažice]

25) 311v: [údaje, na svátek kterého světce připadne datum Velikonoc v průběhu dvaceti šesti let];

26) 312r: [opisy výpočtů data Velikonoc]

Funkce rukopisu

V době jeho vzniku koncem 12. a na počátku 13. století byly v alpské oblasti, v severní Itálii, Tyrolsku, Bavorsku a v rakouských zemích také pořizovány biblické rukopisy velkých rozměrů, tzv. Riesenbibel, ale žádný z nich nebyl tak velký, většinou byly ve srovnání s Codexem dvoutřetinové a měly relativně větší písmo.

Poznámka Bavora z Nečtin (fol. 1v), že rukopis by mohl být považován za jeden ze sedmi divů světa, svědčí o tom, že mimořádnost rukopisu byla reflektována už ve středověku. Rukopis byl určen nikoliv k běžnému čtení, ale k reprezentaci.

Výzdoba rukopisu

Ornamentální iniciála I(nicium evangelii).

Rukopis obsahuje mnohé iluminace, zejména 57 dochovaných ornamentálních iniciál v několika barvách a dále 20 modrých iniciál. Z figurálních motivů je možné zmínit portrét ďábla, portrét Josefa Flavia a veverku na vrchu iniciály (fol. 109v).

Historie kodexu

Codex gigas vznikl zcela jistě v benediktinském prostředí, možná pro klášter v Podlažicích u Chrudimi (založen asi 1159), i když zde pravděpodobně nemůžeme počítat s existencí písařské dílny. Podle Zdeňka Uhlíře vznik kodexu spadá do doby, kdy se benediktini vyrovávali s moderními formami klášterního a konventního života v podobě řeholí dominikánů a františkánů. O jejich averzi ke scholastice svědčí podle něho zařazení apokryfního listu sv. Pavla k Laodicejským i archaického penietnciálu, tedy zpovědní příručky určené pro hříšníka. V kalendáři je zařazeno mnoho svatých, což je nezvyklé a toto pojetí se spíše blíží martyrologiu.

Nekrologium na ff. 305v-311r obsahuje 1540 jmen, které reprezentují kontakty kláštera. Doloženo je zde také darování knih. Zapsáno bylo nedlouho po 1227 (smrt moravského markraběte Vladislava, zaznamenán jako poslední z Přemyslovců; Přemysl Otakar I., který zemřel 1230, zde uveden není). Je zde i seznam, na koho pamatovat při modlitbách, který obsahuje 95 jmen (fol. 305r)

V roce 1245 byl kodex kvůli finanční tísni zastaven cisterciáckému klášteru v Sedlci. Ten ale sám v letech po smrti Přemysla Otakara II. Upadl do finančních problémů, a tak jej opat kláštera benediktinů v Břevnově Bavor z Nečtin (1290 až 1332) roku 1295 z podnětu pražského kapitulního děkana a brzy pražského biskupa Řehoře odkoupil pro svůj klášter. Od husitství se kodex nacházel v klášteře v Broumově, kde byl ukazován významným návštěvníkům.

V březnu 1594 kodex broumovský opat daroval do sbírky císaře Rudolfa II. uložené v Praze. Na konci třicetileté války, v létě 1648, švédská armáda dobyla levobřežní část Prahy a ukořistila při tom mimo jiné Rudolfovu kunstkomoru, jež byla stejně jako knihy z rožmberské knihovny odvezena do Stockholmu. Švédská královna Kristýna se o kodex zajímala a nechala jej uložit na svém zámku Tre Kronor. Za požáru roku 1697, při kterém zahynul švédský král Karel XI., byl rukopis kvůli záchraně vyhozen z okna a jeho vazba byla poničena; převazby se dočkal roku 1811.

Objevování kodexu

Josef Dobrovský v rámci své cesty do Švédska a Ruska pobýval v létě 1792 ve Stockholmu. Při té příležitosti si všiml i Codexu. Publikoval knižně německy soupis bohemik, který obsahuje podrobný popis kodexu připravený na úrovni tehdejších vědeckých poznatků. Dobrovský si povšiml, že Freher vydal roku 1607 Kosmovu kroniku podle tohoto rukopisu. Na Dobrovského navázal lékař a polyhistor Josef Pečírka svou cestou v roce 1850. Publikoval pak dlouhý časopisecký článek s protišvédským zaměřením i příspěvky v novinách. Jeho zprávy byly publikovány česky a kromě popis u rukopisu obsahují také nekritickou edice pozdějších přípisků. Nedlouho po Pečírkovi se do Švédska vydal rajhradský benediktin, brněnský středoškolský profesor a moravský zemský historiograf Beda Dudík. Od června do října 1851 se tu věnoval výzkumu na skutečně vědeckých základech, jehož výsledkem byla mj. edice podlažického nekrologia. Bertold Bretholz v roce 1923 připravil kritické vydání Kosmovy kroniky. V předmluvě publikoval popis rukopisu i kritickou edici zápisu Bavora z Nečtin. Kromě monografie Antonína Friedla (1929) napsané zejména z umělecko-historického hlediska se pak kodexu věnovali i další badatelé. Poznatky o kodexu shrnuje monografie z roku 2007 vydaná u příležitosti výstavy kodexu v Národní knihovně.

Výstava v Praze

Codex byl několikrát zapůjčen na výstavu (1970 do New Yorku, 1997 do Berlína). Od září 2007 do března 2008 byl kodex v rámci samostatné výstavy v hlavní budově Národní knihovně ČR (Klementinum 190, Praha 1) prezentován veřejnosti. Rukopis byl uložen v nízké prosklené vitrině a otevřen na dvoustraně zobrazující Jeruzalém a ďábla. U příležitosti výstavy vznikla v české a anglické mutaci kniha kolektivu autorů, která se zabývá povahou a osudy rukopisu od středověku do současnosti.

Inspirace

K rukopisu vznikla pověst s faustovským motivem o mnivhovi, který zaprodal svou duši ďáblu. Byla vyprávěna už v době, kdy byl ulože v Rudolfově kunstkomoře, později ve Švédsku byla modifikována. Vypráví o tom, že k smrti odsouzený mnich se chce vykoupit tím, že během jedné noci opíše velkou bibli, která je údajně největší knihou na světě. Kolem půlnoci vidí, že na svůj úkol nestačí, a tak povolá ďábla, kterému upíše svou duši, a s jeho pomocí potom úkol splní. Na znamení vděčnosti vymaluje do rukopisu i ďábla. Na základě této pověsti vznikl podle scénáře záhadologa Arnošta Vašíčka seriál Ďáblova lest.


BOLDAN, Kamil et al. Codex gigas - Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2007. 121 s. ISBN 978-80-7050-532-8.

Odkazy

digitální kopie v Manuscriptoriu

digitální kopie na stránkách švédské Královské knihovny (odlišná foliace)

Autor hesla: Jindrich.marek