Confundarius maior

Z Encyklopedie knihy

Matouš Beran, roudnický kanovník, spisovatel a kompilátor, byl jedním z mála, jejichž literární činnost je doložena. Z jeho produkce se dochovaly tři objemné kodexy. Sborník, který sám trefně označil jako Confundarius maior (též Confundarium maius) je z nich nejobjemnější (čítá téměř 500 folií), nejkomplikovanější, obsahově nejpestřejší a kombinuje oba předešlé kodexy.

Tato pozdně středověká encyklopedická kompilace byla sepsána pravděpodobně v letech 1421 - 1431 a patrně dokončena v Erfurtu. Zahrnuje mnoho různorodých převážně přírodovědných textů, hojně zaměřených na oblast medicíny. V závěru kodexu sám autor píše, že texty ve sborníku sesbíral během mnoha let na různých místech, z různých a podivuhodných vzorů. Sborník se skládá z několika částí, které původně netvořily jeden rukopis, neboť jsou samostatně číslované.

Významnými jednotkami Confundaria jsou astronomický kalendář, lapidář, herbář, lignář, spis de animalibus, antidotář, traktát o moči, spis o plazech, o pulsu, o chiromantii a mnoho dalších pojednání.  V poslední části kodexu je uvedena praktická mnemotechnika tzv. Summarium biblicum. Přibližme si některé z nich:

Lapidář, který sestává ze dvou částí zaznamenává na ff. 43r- 55v popis sto jednoho kamene a v dodatku na ff. 126r-138r dalších 29 nerostných látek. Vedle drahokamů jsou zde zařazeny i méně vzácné kameny a obyčejné nerosty. Kromě fyzikálních vlastností nerostů se lapidář věnuje magickým a léčivým schopnostem kamenů. Obsahem a formou se výrazně neliší od jiných podobných textů. Lze předpokládat, že Matouš čerpal z některého spisu o drahokamech z období raného či vrcholného středověku. Pravděpodobně pracoval s větším množstvím předloh, což dokazuje jeho širokou znalost významných evropských děl.

Jedním z medicínsky zaměřených textů je Matoušův Herbář na ff. 61r-89r, který odpovídá dobovému pojetí středověkého herbáře, a proto je nutno jej chápat spíše jako lékařskou příručku. Herbář je uspořádán abecedně a zpravidla se omezuje na léčivé účinky simplicií. Jen u některých z nich je uvedena stručná informace, jak vypadají kořeny, semena, květy či listy dané rostliny a v čem se tyto části odlišují u zahradní či plané varianty. Kromě prozaického textu obsahuje také několik desítek veršů, které jsou buď součástí hesla rostliny, nebo se nacházejí na konci daného písmene abecedy a mohou se tak vztahovat k jakékoli rostlině. Herbář obsahuje 472 lemmat, z toho je jen 373 plnohodnotných hesel. Celkově upozorňuje na skutečnost, že se jedná o nepatrně pozměněný přepis latinského herbáře Křišťana z Prachatic, dochovaného v řadě jiných rukopisů bohemikální provenience.

Na foliích 156r-174v následuje spis věnovaný živočichům nazvaný De animalibus, obsahující stručné popisy několika desítek čtvernožců, plazů a hmyzu. Tento spis vznikl v závislosti na encyklopedii De proprietatibus rerum Bartholomaea Anglica. Matouš převzal Bartholomaeův soubor jmen i pořadí jednotlivých kapitol téměř beze změny, včetně omylů, jichž se zmíněný encyklopedista dopustil. Nevytvořil tedy žádné nové pojednání, ale místy přesnou, místy volnější adaptaci Bartholomaeova textu. Oproti předloze se Matouš zmiňuje ve zkrácené podobě o kvalitě masa u jednotlivých zvířat a o jejich využití v lékařství. Nejvíce se věnuje návodům jak využít rozličné vnější a vnitřní orgány při léčení některých neduhů.

Spis o plazech se není zaměřen na popisy jednotlivých druhů hadů, nýbrž uvádí recepty, jak se bránit proti účinkům rozmanitých jedů.

Středověká medicínská literatura používala několik způsobů diagnostiky nemocí. Nejpoužívanější byla diagnostika podle moči, jejíž kořeny sahají až do starověku. Matouš popisuje uroskopickou metodu diagnostiky nemoci ve spise Tractaus de urinis na ff.401r-410v. Traktát obsahuje všechna podstatná témata, která bývají v uroskopických textech probírána. Jsou však podána zhuštěně a stručně bez vysvětlení trojstupňového procesu trávení, během něhož se podle středověkých představ tvoří čtyři tělesné šťávy.

Beranův latinský sborník je poměrně typickým představitelem rukopisu vzniklého kompilací starších textů v období pozdního středověku. Prozrazuje konkrétní zájmy osoby, která jej opsala, sestavila, opatřila obsahem, vnitřními odkazy propojujícími části textu a margináliemi. Kodex byl aktivně používán a čten. Umožňuje bližší poznání a pochopení charakteru pozdně středověkého písemnictví. Beran také opakovaně poukazuje na nedokonalost svých opisů, např. píše, že opsal kázání, ne jak chtěl, ale jak uměl a mohl.

Takové sborníky není snadné zařadit do určité kategorie, přesto tvoří významnou a pozoruhodnou součást písemnictví pozdního středověku.

Elektr. kopie: I F 35, fol. 35r kresba lidského těla s vyznačenými body určenými k pouštění žilou, 61r - herbář


Lit.:

ŠEDINOVÁ, H.: Lapidář Matouše Berana v rukopise Národní knihovny I F 35 a jeho inspirační zdroje. In: Ubi est finis huius libri deus scit: Stredoveká knihovna augustiniánských kanovníku v Roudnici nad Labem, s. 156-164. Praha 2015.

STEHLÍKOVÁ, D.: Herbář Matouše Berana. In: Ubi est finis huius libri deus scit: Stredoveká knihovna augustiniánských kanovníku v Roudnici nad Labem, s. 141-146. Praha 2015.

ŠEDINOVÁ, H.: Spis De animalibus v rukopise Národní knihovny I F 35. In: Ubi est finis huius libri deus scit: Stredoveká knihovna augustiniánských kanovníku v Roudnici nad Labem, s. 147-155. Praha 2015.

FLORIANOVÁ, H.: Tractaus de urinis Matouše Berana v kodexu Národní knihovny I F 35. In: Ubi est finis huius libri deus scit: Stredoveká knihovna augustiniánských kanovníku v Roudnici nad Labem, s. 177-184. Praha 2015.

Autor hesla: Jindrich.marek