Datace na vazbách

Z Encyklopedie knihy

Renesanční převazba starší postinkunábule zhotovená podle datace na přední desce roku 1599. Do přední desky je rovněž vyražen monogram opata premonstrátského kláštera v Teplé: "A[ndreas] E[bersbach], A[bbas] T[eplensis]". Národní knihovna ČR, sign. Teplá E 59

Středověké knižní vazby bývají přímo na deskách datovány jen výjimečně. O něco častěji můžeme na přídeštích a předsádkách rukopisů a inkunábulí nalézt majitelovu poznámku o ceně vazby, někdy doplněnou i datací. Přímo datované jsou častěji až renesanční vazby, kde příslušný letopočet bývá vytlačen do přední desky jako součást vlastnického označení – supralibros. Ne vždy se ovšem vztahuje ke vzniku vazby – může označovat rok, kdy majitel knihu získal. Středověké knižní vazby můžeme povětšinou datovat jen přibližně.

Při datování středověkých knižních vazeb vycházíme od základního slohového určení (kupř. románská vazba, pozdně gotická vazba). Přesněji je můžeme datovat na základě zhodnocení jak knihařsko-technologických prvků, tak prvků umělecko-historických (ornamentika a kompozice výzdoby). Východiskem ovšem je stanovení přesné či alespoň přibližné stanovení doby vzniku rukopisu. Datace rukopisu či vročení tisku se nemusí shodovat s datací vazby, ale tvoří jen terminus post quem (v případě konvolutu několika tisků potom vročení nejmladšího kusu; v případě úředních rukopisů se někdy zapisovalo do již svázané knihy a rok jejich založení může být i datem ante quem). Vazby raných tisků častěji než tiskař (nakladatel) nechával zhotovit až první majitel, který je někdy získal až s odstupem od jejich vydání. Dalším východiskem je zkoumání dějin daného rukopisu anebo exempláře tisku a zjištění, kdo byl prvním majitelem. I to nás přivádí k určení bližší datace a původu vazby, samozřejmě vždy při současném zohlednění technologických a výzdobných prvků. Zkoumáme, zda odpovídají době vzniku knihy, anebo jsou mladší. Řada původních vazeb byla totiž častým užíváním poškozena natolik, že kniha musela být převázána. Snad celá poloviny středověkých knih dnes není opatřena původní vazbou, ale až mladší převazbou. Současně je nutné sledovat, zda jsou všechny prvky stejného stáří anebo zda některé nepocházejí až z doby opravy vazby. Musíme odlišit dataci vlastní vazby a dataci případných pozdějších oprav a úprav: kupř. gotická vazba může být opatřena až mladším kováním a sponami, případně i naopak původní gotické kování může být aplikováno na mladší převazbě; na luxusních zlatnicky zdobených vazbách mohou být druhotně aplikovány materiály, které jsou starší než sám rukopis;  časté jsou různé mladší opravy pokryvů desek a hřbetu. V případě slepotiskem či zlacením zdobených vazeb můžeme pro dataci dobře využít ornamentiku užitého nářadí. Protože nářadí mohlo být používáno i po několik generací, je třeba přihlížet vždy i k dalším znakům. Podle užitého knihařského nářadí můžeme vazbu navíc atribuovat konkrétní dílně a zpřesnit tak nejen její dataci, ale i lokalizaci. Další zpřesnění může někdy přinést i studium užité knihařské makulatury (kupř. zlomky datovaného diplomatického materiálu). Nauka o knižních vazbách je tedy důležitou pomocnou vědou pro badatele, kteří se středověkými knihami zabývají, a pomáhá jim při dataci zpravidla nedatovaných vazeb.

Lit.: HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 150–164; LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 117–118; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s.  23–35, 51; SCHUNKE, I.: Einführung in die Einbandbestimmung. München 1974. 

Autor hesla: Kamil.boldan