Diakritická znaménka

Z Encyklopedie knihy

Diakritická znaménka jsou grafickými znaky v okolí písmene (obvykle umístěné nad nebo pod ním, ale také těsně vedle něj), které nějakým způsobem mění význam písmen (nejčastěji odlišnou výslovnost). Ne všechna znaménka nad písmeny jsou diakritická, tak například tečka nad písmenem i a j je dnes již nedílnou součástí grafického znázornění obou písmen. Zcela jiný význam mají také interpunkční znaménka. V češtině jsou užívána znaménka, která označují délku samohlásky (čárka, u písmene u také kroužek) a měkké souhlásky (háček). V cizích jazycích se vyskytují další typy znamének (¨, stříška, sedila aj.)

Diakritickým znaménkům předcházel spřežkový pravopis, který reagoval na obtížnou formu zápisu národních jazyků v latinském písmu (v českých textech nejčastěji sz pro š, cz pro č aj.)  Poprvé se objevují na rozhraní 14. a 15. století. Jejich zavedení je spojeno se vznikem traktátu De ortographia bohemica, připisovanému Mistru Janu Husovi. V tomto traktátu je ke změkčení použita tečka  nadepsaná nad písmenem, k označení délky čárka tamtéž. Diakritická znaménka se prosazovala velice dlouho, jejich používání bylo nedůsledné a spíše se lze setkat s tečkou nad měkkou samohláskou. Diakritická znaménka mohla být kombinována se spřežkovým pravopisem ještě dlouho do novověku, v rukopisném i tištěném materiálu.


Lit.: PÁTKOVÁ, H.: Česká paleografie. Praha 2008, s. 149; VIDMANOVÁ, A.: Ke spisku Orthographia Bohemica. In: Listy filologické, 1982, str. 75-89.

Autor hesla: Renata.modrakova