Drážka

Z Encyklopedie knihy

Místo spojení desek s knižním blokem se nazývá hřbetní drážka (angl. joint, fr. charnière, něm. Gelenk). Termín drážka zahrnuje všechny součásti vazby, které umožňují otevírání a zavírání desek. Drážka se někdy podle funkce pohyblivého uchycení desek přeneseně nazývá pantem. Často používaný výraz kloub je ze sémantického hlediska nesprávný, neboť desky se otevírají v drážce pouze v jedné rovině, nikoliv ve více směrech. Při popisu vazby se zpravidla rozlišuje mezi vnitřní a vnější drážkou.

Vnitřní drážku (angl. inner joint nebo hinge, fr. charnière, něm. Gelenk innen) tvoří vazy a kapitálkové vazy uchycené na deskách, lepené kapitálkové proužky, přelepy hřbetu, pergamenová křidélka, křidélka předsádkových listů a výlepy přídeští. Při ručním šití obyčejně dochází ve hřbetní části k nabytí tloušťky knižního bloku v důsledku ohybů složek, našití nití, případně zpevňujících pergamenových proužků uprostřed složek. Po mírném kulacení zaklíženého hřbetu vznikne ve hřbetní části pozvolna prohnutý tvar bloku. Tato přirozená nerovnost, v drážce charakteristická pro ruční zpracování, není z technologického hlediska vyklepávanou hlubokou drážkou, kterou zavedlo až knihařství konce 16. století. Hrany dřevěných desek bývají profilovány zevnitř, aby došlo k přesnějšímu nasazení desek na hřbetní část bloku, a z vnější strany, aby ve hřbetní drážce plynule navázaly na oblý tvar knižního bloku. Silně překlížený hřbet, někdy i nevhodná tloušťka a kvalita zpevňovacích přelepů jsou pak příčinou zvýšené tuhosti bloku. Při násilném otevírání knih dochází ke zvýšenému riziku mechanického poškození vazební struktury v místech neúměrně namáhané drážky a úchytu desek.

Vnější drážku (angl. outer joint, fr. charnière, něm. Gelenk außen) představuje pokryv vazby nebo potah desek zakončený u hlavy a paty hlavicemi, kde je materiál v přechodu desek na hřbet knižního bloku záložen. U měkkých pergamenových vazeb bývají přesahující proužky pergamenu nebo jirchy, užité jako pravé vazy, protaženy v drážce obálkou, takže jsou zvnějšku viditelné. Při nízké relativní vlhkosti se kolagenní materiály smršťují, jejich nepřiměřený tah se projevuje především v místě uchycení desek, kde se přeschlá kůže při namáhání přetrhne. Popraskání v drážkách bývá rovněž způsobeno snížením flexibility hřbetu po aplikaci druhotných přelepů a nátěrů při pozdějších opravách a estetických úpravách. Po přerušení potahu postupně dochází k přetržení přelepů hřbetu a namáhaných vazů, následně se uvolňuje struktura šití nejvíce exponovaných krajních složek.

Lit.: DOLEŽAL, J.: Vazby knih. Praha 1987; ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; LANGEROVÁ, J.: Výkladový slovník odborných termínů používaných při konzervování a restaurování archiválií. Praha 2015; LANGUAGE OF BINDING. Dostupné z: http://www.ligatus.org.uk/lob/ (cit. 5. 11. 2018); NUSKA, B.: K morfologii historického knižního korpusu kodexového typu. In: Sborník Severočeského musea Historia 8. Liberec 1986, s. 105-119; ROBERTS, M. T. – ETHERINGTON D.: Bookbinding and the Conservation of books: a Dictionary of Descriptive Terminology. Dostupné z: http://www.cool.conservation-us.org/don/don.html (cit. 8. 11. 2018); SZIRMAI, J. A.: The archaeology of medieval bookbinding. Aldershot 1999; VAKRČKA, A.: Knihařství: technologie ruční vazby. Praha 1979.

Autor hesla: Jan.novotny