Estetické úpravy vazeb

Z Encyklopedie knihy

Od počátku 18. století docházelo ke změnám v uspořádání knihovních fondů řádových a kolejních knihoven. Knihy byly nově rozdělovány podle oborů, opatřeny signaturami na předním přídeští a svazky v barokních sálech umísťovány podle formátu do označených knihovních skříní. Pravděpodobně při svislém stavění knih bylo z vazeb také systematicky odstraňováno ochranné kování (spony, pukly a nárožní kování). Zbytky hřebů a kovových trnů, které zůstaly nevyjmuty z dřevěných desek okolních svazků, způsobovaly při manipulaci exempláře na knihovním regálu poškrábání a odření vzácného potahu desek.

Přírůstky knih se vázaly zpočátku do bílé vepřovice nebo pergamenu. Z estetických důvodů byly hřbety starších svazků přelepovány novou kůží, papírem nebo přetírány barvou. Bílá jircha nebo jen papírový potah bývají naaplikovány přímo na původní třísločiněnou kůži, a to i v případě polokožených vazeb. Pokud se původní pokryv nedochoval nebo zčásti chyběl, bylo přetírání barvou provedeno i přímo na odkryté hřbety knih. Podle knihovnického pomocníka Leopolda Johanna Scherschnika (1747-1814) trvala tato úprava v jezuitské klementinské knihovně, která patřila mezi největší středoevropské klášterní knihovny své doby, sedm let a stála 268 zlatých. Módní tradice přetírání svazků zapříčinila, že byla poničena řada bohatě zdobených hřbetů. Tyto barokní úpravy vedou navíc ke snížení flexibility hřbetu, přičemž tuhost bývá umocněna silně překlíženým hřbetem. Při otevírání knih dochází ke zvýšenému riziku mechanického poškozování vazeb, zejména v místech neúměrně namáhané drážky a upevnění desek.

Barokní převazby v duchu monochromní uniformity nalezneme poměrně často v klášterních knihovnách s vlastní knihařskou dílnou. Převažující bílou barvu používali cisterciáci, premonstráti a dominikáni, šedou františkáni, hnědou kapucíni, začerňovány byly hřbety u zakázaných nebo nedoporučovaných knih. Přehledně malované barevné signatury a značení na uniformním podkladu měly napomoci v orientaci při vyhledávání knih. Prvnímu bibliotékáři pražské univerzitní knihovny Karlu Rafaelu Ungarovi (1737-1807) naopak vadilo, že hřbety knih byly natřeny bílou olejovou barvou a signatury na nich vyznačeny barvou červenou. „Touto uniformitou ztrácí bibliotékář oporu pro paměť.“ Povinné výtisky proto nechával vázat do jednotných vazeb, na zlacených hřbetech potažených třísločiněnou kůží byl v červeném a černém poli vyzlacen titul, označení svazku, rok a místo vydání. Pravděpodobně z pozdějšího období přelomu 18. a 19. století pochází zavěšovaná celopapírová převazba s tmavě šedým nebo tmavě hnědým škrobovým papírem, aplikovaná na všechny typy klementinských knih, bez ohledu na jejich vzácnost.

Později natírané hřbety v období rokoka (2. pol. 18. století) a klasicismu odráží estetickou zálibu v bílé barvě, která podle tehdejších představ o antice měla vyjadřovat slohovou čistotu. Bělostné řady svazků, v některých interiérových knihovnách s hojně zlacenými hřbety, umístěné do zdobených skříní a regálů, v sálech s rámovanými sloupy a šroubovitě točenými nebo hladkými dříky, umocňovaly jednotný soulad architektury, nástěnné malby, sochařské výzdoby a pravidelně vzorované podlahy, v jejímž středu stojí obvykle stojany se zemskými a nebeskými glóby nebo pulty s bohatě iluminovanými rukopisy a kolorovanými atlasy.

Lit.: NOVOTNÝ, J.: Barokní úpravy knižních vazeb v klementinské jezuitské knihovně. In: Bibliotheca Antiqua 2013. Olomouc 2013, s. 77-82; NUSKA, B.: Ochrana historické knižní vazby. In: Historická knižní vazba 1962. Liberec 1962, s. 66-75; NUSKA, B.: Knižní vazba a knihovny baroka, rokoka a klasicismu. In: BOHATCOVÁ, M. (a kol.): Česká kniha v proměnách staletí. Praha 1990, s. 322-332; PAVLÍKOVÁ, M.: Pražská universitní knihovna za správy K. R. Ungara. In: Ročenka Universitní knihovny v Praze 1957. Praha 1958, s. 5-47; TOBOLKA, Z. V.: Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj. Počátky knihovny až do r. 1777 (ed. F. Horák). Praha 1959, s. 56-57; TRUHLÁŘ, J.: Dějiny bibliothéky Klementinské. In: Osvěta. Listy pro rozhled v umění, vědě a politice 12. Praha 1882, s. 660-661; VNOUČEK, J.: Konzervátorský průzkum nejvzácnějších rukopisů uložených v Národní knihovně České republiky. In: X. seminář restaurátorů a historiků Litomyšl 1997, referáty. Praha 1999, s. 17-22.

Autor hesla: Jan.novotny