Fleuronnée

Z Encyklopedie knihy

Intarzovaná iniciála D(omino) a dvě menší iniciály zdobené fleuronnée v tzv. Sampsonově kodexu se spisy Bernarda z Clairvaux, Čechy, 2. čtvrtina 14. století Praha, Knihovna Národního muzea, XII A 15, f. 121r
Pletencová iniciála A(ve) a menší iniciály S a D zdobené fleuronnée v rukopise Laus Mariae. Florátor dílny Mistra Viatiku, Praha, po 1360 Praha, Knihovna Národního muzea, XVI D 13, f. 1r
Iniciála H(oc corpus) zdobená fleuronnée s kresbou hlavy mnicha a posměšným nápisem HA HA / MONACHUS / VERITAS VINCIT v Mladoboleslavském graduálu z dílny Janíčka Zmilelého z Písku. Praha, ca 1509. Mladá Boleslav, Muzeum Mladoboleslavska, inv. č. 21691, f. 115v

(z fr. fleuron = kvítek, od 14. st. synonymum k „fleur“  s významem ´opatřit květinovým dekorem´, fleuronnée = rozkvetlé; něm. Fleuronnée / Fleuronné / Federwerk, angl. pen-flourishing / pen-work / fleuronnée (initial) / littera florissa; fr. fleuronnée / (ornament, initiale) filigrané; it. fleuronné / fiorone / (iniziale) filigranata / calligrafica, čes. též nitkovitý ornament / kaligrafický ornament / filigrán, od jehož užívání se upouští kvůli terminologické nejednoznačnosti (srv. filigrán s významem ´průsvitka´).

Termín užívaný zejm. pro výzdobu rukopisů, příp. inkunábulí či listin. Lineární ornament převážně rostlinného charakteru, kreslený perem; zdobí většinou iniciály sekundárního významu (lombardy, intarzované iniciály, kadely, občas též iniciály malované krycími barvami), vyplňuje prázdné konce řádků a v bordurách vytváří ozdobné lišty. U méně nákladných rukopisů bývá často jedinou výzdobou. Sestává ze stylizovaných listů a květů, často doplňovaných zoomorfními i antropomorfními prvky a „naturalistickými“ rostlinnými motivy. Od 13. do 16. st. je označován jako floritura či floratura (z lat. florere - kvést) , f. iniciály jako litterae florissae, litterae capitales/ capitulares. Florátor (mohl být písařem či iluminátorem rukopisu, od 13. století se častěji jednalo o specialistu) prováděl kresbu inkoustem v barvě kontrastující s barvou iniciály, nejčastěji modrou a červenou, příp. zlatem, vyskytuje se též zelené, žluté, fialové, purpurové, hnědé či černé f., v mnoha případech je dekor vícebarevný. F. vyplňuje vnitřní pole písmena, lemuje jeho vnější obrys, v luxusních rukopisech často vytváří vně litery velké zdobné pole podobné krajkoví.

Česká terminologie není zcela ustálená, v hlavních rysech vychází ze studie Jana Květa (1924-1925), postihující genezi f. z akantové ornamentiky. V poslední době se pod vlivem mezinárodního, zejména německého názvosloví, které je více založené na asociačním principu, prosazují některé odlišné termíny. K základním prvkům f., z nichž se vytvářejí různorodé sestavy, patří vlásečnice, zv. též nitky, nitkovité výběhy, vlasové linie, kapiláry, lianovité linie, bičíky (Kubík), které vybíhají od písmena do bordur či interkolumnia, kde zpravidla sledují linii textového zrcadla. Bývají rovné či zahnuté, mohou se vlnit a stáčet do smyček a spirál. Někdy jsou opatřené čárkami připomínajícími vzor rybí kosti; tento typ nazval J. Květ stylizovanou palmetou o mnoha článcích. Vlásečnice, často sdružené ve svazcích, mohou být zakončeny smyčkami, jemnými úponky (fibrily), často spirálovitého či vývrtkovitého tvaru (něm. Korkenzieher-Motive), které mohou být redukovány do podoby pyramidálně uspořádaných krátkých paralelních čar. Na koncích se rovněž objevují bobule, kvítky či listy. Nejčastějšími motivy f. jsou  palmety a polopalmety (palmetové f.) s hladkými, vroubkovanými (kadeřavými)  či čárkovanými okraji, pupeny či pupence (pupenové f.), perly (na rozdíl od pupenů nemají stopky) a čtverce. Perly a čtverce, někdy doplněné bičíky, bývají uspořádané v řadách či v menších skupinách, obvykle v podobě pyramid. Nejčastěji obklopují obrys písmena nebo jsou připojeny k výběhům vlásečnic. Perly, čtverce, pupeny a palmetové listy mívají uvnitř tečky či drobné kroužky zv. jádra či jadérka, často provedené barevně odlišnou tintou. Pupeny na stopkách vytvářejí rozety, svazky/trsy či klasy (u Květa srv. akantoid, bičík), rámované úponky do podoby medailonů a oválů, nebo jsou, obdobně jako polopalmety, usazené na stonku či úponku, který se podle tvaru vnitřního pole iniciály stáčí do spirál, esovitých volut a plaménkovitých útvarů. Časté jsou též kruhy či čtverce čárkované při okraji a tzv. šneci či závitnice. Lišty, vyplňující prázdné konce řádek, samostatně umístěné v bordurách či napojené k tělu iniciály, bývají sestaveny z klínů či obloučků, často s pilovitými okraji, a z krátkých háčkovitě zakončených čar připomínajících vzor rybí kosti, které se podle J. Květa vyvinuly ze stylizované palmety o mnoha článcích. Motivy f. mohou mít šrafované pozadí. Někteří autoři řadí k f. intarzované iniciály s ozdobně děleným dříkem, které se však vyskytují i samostatně, bez doprovodných f. motivů.

F. je díky časovým proměnám a místně specifickým tvarovým konfiguracím jedním z nástrojů, které mohou usnadnit lokaci a dataci rukopisů i sledování dílenských vazeb. Rozšíření a setrvačnost motivů však bývá značná. Podle osobitých rysů lze někdy vymezit práce jednotlivých tvůrců.

F. navazuje na tradici ornamenu menších iniciál karolinských rukopisů z Tours (Bible ze Saint-Maur-des-Fossés), které ovlivnily podobu anglosaské a normandské knižní malby. Za přímý předstupeň jsou považovány severo- a východofrancouzské siluetové iniciály 12. století. Ve vývoji hrála jistou roli skriptoria cisterciáckého řádu, jimž statuta od  r. 1134 opakovaně přikazovala uměřenou, jednobarevnou výzdobu knih. Postupně docházelo k schematizaci úponkového dekoru románských malovaných iniciál, jenž se odpoutával od těla písmena a nabýval charakter plošného abstraktního ornamentu. Základní tvary palmetového f. nalézáme v 1. pol. 12. st. ve střední Francii, o málo později též v jižní Anglii a Burgundsku, významnou roli hrála Paříž a Bologna druhé poloviny 12. st. Na počátku 13. st. se f. v rozvinuté podobě objevuje v pařížských dílnách, odkud se šířilo, spolu s gotickým tvaroslovím, do dalších oblastí Evropy.

Literatura: JAKOBI, Ch.:Buchmalerei. Terminologie in der Kunstgeschichte, 4. überarb. Auflage unter Mitarbeit von Martin Roland, Berlin 2015; Alexander, J. J. G.: The decorated letter, New York 1978; AUGUSTYN,W. –  JAKOBI-MIRWALD, Ch. – SAUER, Ch. – ROLAND, M.: Fleuronné, in: Reallexikon zur Deutschen Kunstgeschichte, sv. IX, München 1996, sl. 1113–1196 (s tabulkou vyobrazení hlavních prvků f. a další literaturou), URL: <http://www.rdklabor.de/w/?oldid=89543> [13.5.2017]; KVĚT, J.: Kreslený filigrán v rukopisech XII.–XIV. století. Studie vzniku a forem lineárního ornamentu, Památky archeologické 34, 1924–1925, s. 92–111; SOBEK, J.: Ornamentika fleuronné v rukopisu Mater verborum, Umění LXI, 2013, s. 102-119; KUBÍK, V.: Ornamentika Viatiku a její význam pro Čechy a Evropu, in: BRODSKÝ, P.–SPURNÁ, K.–VACULÍNOVÁ, M.: Liber viaticus Jana ze Středy. [svazek 2], komentářový svazek ke zmenšené reprodukci rukopisu XIII A 12 Knihovny Národního muzea, Praha 2016, s. 169-204, zde 195–201 (s některými odlišnými termíny). 

Autor hesla: Milada.studnickova