Foliace

Z Encyklopedie knihy

Foliace nebo méně častěji paginace je v současnosti užívaným způsobem orientace v rukopisech a odkazovým systémem pro citování z něj. Foliace byla ke stejnému účelu užívána již od středověku (paginace výrazně méně), pro orientaci a citace ale existovaly i jiné systémy.

V první řadě se středověká foliace obvykle odlišovala formou základní jednotky. Dnes se přední strana jednoho listu označuje pořadovým číslem s doplňkem r (recto), druhá strana s doplňkem v (verso), středověká foliace ale byla aperturní, tj. odkazovanou jednotkou byla rozevřená dvojstrana (apertura), zahrnující stranu verso jednoho listu a stranu recto listu následujícího. S tím souvisí i nejobvyklejší odkazový systém, který sestával z čísla folia a písmene a-d, které udávalo jeden ze čtyř sloupců textu (event. a-b pro rukopisy psané v jednom sloupci, bližší určení sloupce je ale častější u kodexů psaných ve dvou sloupcích na straně). Se systémem značení sloupců souvisí i užívané záložky, pokud šlo o speciální záložky buď připevněné na kapitálku nebo v mobilní podobě přivázané k dřevěné tyčce (oba typy jsou v českém prostředí dochovány zejména v rukopisech roudnického kláštera): jde o otočné kroužky nebo křížky, které obsahují slovní či číselné značení od 1 do 4, jímž se dal určit sloupec textu, kde chtěl čtenář pokračovat. Nevýhodou odkazovacího systému založeného na foliaci ale byla jeho nereprodukovatelnost: nebylo prakticky možné, aby opis rukopisu zachovával stejný rozsah jednotlivých stran (nebo dokonce sloupců). Častější odkazovací systém byl tedy založen na vlastnostech textu a nikoli kodexu. Často šlo o číslování některých textových jednotek (kapitol, kázání, apod.), které mohlo být ještě doplněno písmeny pro určení menších částí textu. Tato písmena pak byla při opisu nebo po jeho dokončení umisťována marginálně k příslušným úsekům textu. Číslování menších jednotek se objevovalo nejčastěji v záhlaví textu jako varianta živých záhlaví. Ta ale obvykle obsahovala jen méně podrobné informace o obsahu, typické je např. určení biblické knihy nebo pořadového čísla knihy v rámci rozsáhlejších děl, ne údaje, umožňující odkaz na konkrétní folio rukopisu.

Kromě obvyklého systému značení folií průběžným číslováním se méně často používaly i systémy jiné. Nejčastější jinou variantou je kombinace písmena a arabské či římské číslice – nejčastěji od jedné do dvaceti. Tento systém bývá používán v první řadě u liturgických kodexů, typicky např. u sériově vyráběných rukopisů 16. století.

Autor hesla: Jindrich.marek