Generálbas

Z Encyklopedie knihy

Číslovaný bas (čes.), basso continuo, basso numerato (it.), Generalbaß, bezifferter Baß (něm.), thoroughbass, throughbass (angl.), basse continue, basse chiffrée (franc.)

Jako generální (číslovaný) bas se označuje basový hlas barokních vícehlasých skladeb, nad notami nebo pod nimi doplněný číslicemi, které náleží jednotlivým intervalům vzestupně od primy (1). Pomocí čísel a dalších značek jsou vyjádřeny akordické útvary – harmonie, pravidla byla dána i pro neočíslované noty. Tématem generálbasu se zabývalo mnoho příruček, nicméně realizace basového partu vždy záležela na znalostech a hudebních schopnostech hráče či dirigenta. Nástroje vhodné k interpretaci continua byly klávesové (varhany, cembalo…), drnkací (loutna, teorba, chitarrone, kytara) a smyčcové (např. viola da gamba, violoncello, violone). Basovou linku příležitostně zdůrazňovaly i dechové nástroje jako fagot nebo pozoun.

Notační systém zvaný generálbas se rozšířil především v období cca 1600–1750 a někteří teoretikové hovoří o barokní hudební epoše jako o období generálbasovém (E. Trolda, H. Riemann). Na českých kůrech měly starší stylové epochy silnou tradici, avšak i k těmto skladbám se někdy dodatečně doplňoval generálbasový doprovod. Vliv generálbasu se projevil v první třetině 17. století např. v díle J. Kozelského a J. K. Rybnického (rukopisné hlasové knihy „Generál Bas“ a „Cantus“ z děkanské knihovny v Rokycanech, sign. A V 45a-b). Zřejmě snadněji pronikal generálbas na Moravu, odkud pochází např. rukopisné party vícehlasých skladeb z Příboru (NM-ČMH AZ 88, polovina 17. století) nebo zajímavý zlomek generálbasových cvičení z přelomu 17. a 18. století (knihovna křižovníků ze Znojma-Hradiště).

Prvním českým hudebním tiskem, kde se nacházejí generálbasové značky, je Česká mariánská muzika od Adama Václava Michny z Otradovic (Praha, 1647).

Lit.: FUKAČ, J.: Generálbasová cvičení z druhé poloviny 17. století. In: Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské university, F 6, 1962, s. 21-30; MAÝROVÁ, K.: Hudební repertoár rokycanských rukopisů a tisků od druhé poloviny 16. do první třetiny 17. století. In: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka Rokycany, č. 16, 2004, s. 3-28; ŠTEFANCOVÁ, D.: Příbor, Wendelin Hueber a Bonifazio Gratiani ve světle dosud neznámého rukopisu / Příbor, Wendelin Hueber, and Bonifazio Gratiani in Light of a Previously Unknown Manuscript. In: Musicalia, roč. 6, 2014, č. 1-2, s. 159-165 (česká verze), s. 166-174 (anglická verze).

Autor hesla: Dagmar.stefancova