Graduál (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(lat. liber gradualis, něm. Graduale, angl. gradual, franc. graduel)

Graduál je typ liturgické knihy, jejíž základ tvoří mešní zpěvy. Pojmem graduál však byla někdy označována i konkrétní část z mešního propria – tzv. responsorium graduale (též graduale, stupňový zpěv, mezizpěv atd.). Terminologie se ustálila na jasném odlišení graduálu (knihy) a graduale (specifického zpěvu ze mše).

Graduály obsahují notované zpěvy z mešního propria i ordinaria a vedle antifonářů představují nejrozšířenější a nejdůležitější prameny k historii gregoriánského chorálu. Slovo graduál souvisí s latinským výrazem gradus (stupeň) a odkazuje k praxi číst nebo zpívat graduale ze stupňů oltáře. Obsah graduálů se postupně proměňoval, a to jak ve výběru zapisovaných skladeb, tak v jejich uspořádání. Nakonec se ustálilo toto řazení: proprium de tempore, proprium de sanctis, commune sanctorum, zpěvy pro mši za zemřelé (liturgia defunctorum), oddíl věnovaný zpěvům ordinaria, oddíl Toni communes a další doplňky. Proprium de tempore (temporál) je uspořádáno od adventu po neděle následující po slavnosti Seslání Ducha svatého, v commune de sanctis (sanktorál) jsou podle kalendářního roku shrnuty zpěvy ke svátkům konkrétních světců. Commune sanctorum zahrnuje zpěvy určené pro jistou skupinu světců (např. o pannách, apoštolech, mučednících apod.). Zpěvy propria jsou proměnné, k jednotlivým svátkům náleží vždy speciální introit, graduale, alleluia (v postní době tractus), offertorium, communio. V graduálech byly zaznamenávány sekvence, ve středověkých pramenech často jako zvláštní oddíl, jehož odštěpením vznikly sekvenciáře. Zpěvy mešního ordinaria (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus) jsou víceméně neměnné a v rámci graduálu shrnuty v části Kyriale, které opět může existovat také samostatně. Ve středověku se lze setkat i s pojmem cantatorium pro označení liturgické knihy podobné graduálu, později se pod tímto pojmem chápal soubor sólových mešních zpěvů. Známým příkladem cantatoria je Codex Sangallensis 359 z 10. století, uložený v knihovně benediktinského kláštera v Sankt Gallen.

V českých zemích byly – tak jako jinde – pořizovány graduály jak pro potřeby klášterů, tak pro diecéze. Ze skriptoria benediktinského kláštera v Břevnově pochází např. graduál dnes uložený v knihovně rajhradského kláštera (sign. R 418, 12. století), k řádu premonstrátů se vztahuje např. Graduál loucký (dnes Vědecká knihovna v Olomouci, sign. II A 1; 15. století). Ze středověkých graduálů, které vznikly pro sekulární prostředí, jsou nejznámější graduály zhotovené v souvislosti s reformami svatovítského děkana Víta (13. století) nebo arcibiskupa Arnošta z Pardubic (14. století). Graduály byly v klášterech opisovány ještě dlouho po zavedení knihtisku.

Podobně jako antifonáře mohly být graduály děleny na svazky (letní a zimní část, temporál a sanktorál), zvlášť když se jednalo o knihy velkých rozměrů. Někdy se v rukopisech spojily různé typy liturgických knih, např. graduál a vesperál, graduál a kancionál, graduál a antifonář atd., a nebylo tedy snadné jasně definovat, o jaký typ liturgické knihy se přesně jedná. Na českém území se zachovaly jak graduály latinské, tak latinsko-české nebo české. Především v prostředí utrakvistické církve se používaly české graduály, mnohdy krásně zdobené, které dnes patří k vrcholům české knižní kultury (z 2. poloviny 16. století např. Žlutický graduál, Lounský graduál Jana Táborského z Klokotské Hory, z přelomu 16. a 17. století Královéhradecký graduál Matouše Radouše aj.). Jejich financování zajišťovala většinou literátská bratrstva a ta je také při hudebním doprovodu bohoslužeb používala.

Lit.: Graduale triplex. Solesmes 1979; GRAHAM, B. F. H.: Bohemian and Moravian Graduals (1420–1620). Turnhout 2007; HUGLO, M. – HILEY, D.: Gradual. In: New Grove Dictionary, eds. S. Sadie – J. Tyrrell, 2001; HORNÍČKOVÁ, K. – ŠRONĚK, M. (eds.): Umění české reformace. Praha 2010; KOLÁČEK, J.: Repertoár a liturgie sedlčanských graduálů. In: Hudební věda 2008 (45), č. 1-2, s. 5-24; SZENDREI, J.: Graduale strigoniense (s. XV/XVI). Budapest 1990–1993; SZENDREI, J. – HILEY, D.: Ein wenig bekanntes Graduale mit Sequenziar aus St. Emmeram, Regensburg: Handschrift 109 (olim 1056) der Stiftsbibliothek Melk (14,-15. Jhdt.). In: Ars Musica – Musica Sacra, ed. D. Hiley, Regensburger Studien zur Musikgeschichte 4, Tutzing 2007, s. 99–126.

Autor hesla: Dagmar.stefancova