Háčková spona

Z Encyklopedie knihy

Široká háčková spona na vazbě z 2. pol. 15. stol. Obdélníkové tělo i háček spony jsou zdobené rytými vegetativními motivy (detail přední desky se stopou po již nedochované nárožnici). Národní knihovna ČR, sign. Teplá C 56
Háčková spona na vazbě rukopisu z roku 1488. Národní knihovna ČR, sign. Teplá b 24
Renesanční převazba starší postinkunábule datovaná 1599. Útlejší háčková spona s čepelovitým štítkem a zdobená rytím (detail přední desky). Národní knihovna ČR, sign. Teplá E 59

Typ spon užívaný na pozdně gotických i renesančních knižních vazbách. V průběhu 15. století vytlačily starší typ deskových dírkových spon, které se upínaly do kovového trnu na přední desce. Na konci usňového řemínku, vedeného ze zadní desky a zhotoveného nejčastěji ze silné hověziny či vepřovice, bylo přinýtováno tělo spony, které v závěru přecházelo v zahnutý háček. Ten se upínal do záchytky ve štítku spony, který byl hřebíčky připevněn u přední hrany desky (zejména na pozdně gotických vazbách italské provenience jdou spony zpravidla opačným směrem, tedy z přední desky směrem k zadní). Záchytka mívala průřezovou, případně žlábkovou, ruličkovou podobu. Háčkové spony bývaly zprvu širší a jejich štítek měl obdélníkový až čtvercový tvar. Plochy štítků byly zdobené rytými rostlinnými, popř. zoomorfními motivy, ale též slovy (AVE, MARIA, IHS aj.). Někdy byly i zdobně prořezávané (pro italské vazby jsou typické štítky ve tvaru trojlístku). Podle jejich tvaru i výzdoby můžeme usuzovat na region jejich výroby. Ten ale nemusel být shodný s regionem užití, protože knihvazači si je kupovali již hotové od specializovaných řemeslníků. Postupem doby se háčky i štítky nabývaly útlejší a protaženější tvar a jejich kořen se vidlicovitě rozvětvoval do dvou ramen. Těla spon na luxusnějších vazbách byla tordovaná – kroucená. Háčkové spony se užívaly i na renesančních vazbách - pokud ovšem měly ještě dřevěné desky (knihy s lehčími lepenkovými deskami se uzavíraly stuhami). Na renesančních vazbách převážily háčkové spony s čepelovitým štítkem. Jejich háček se již neupínal do prosekávané záchytky, jako tomu bylo nejčastěji dříve,se do kovového kolíčku. Háčkové spony byly zhotovovány většinou z mosazného plechu (popř. z mědi či bronzu). Povětšinou šly dvě spony přes přední ořízku, u menších knih někdy jen jediná. Na italských vazbách 15. století bývala navíc spona i přes horní a dolní ořízku. Spony knižní blok svíraly a zamezovaly, aby se nerozevíral a nepronikala do něj vlhkost, prach, hmyz a jiné škodlivé prvky.

Lit.: ADLER, G.: Handbuch Buchverschluss und Buchbeschlag. Wiesbaden 2010, s. 9–31, 70–74, 83–103; ĎUROVIČ, M. a kol.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha – Litomyšl 2002, s. 373–375, 387; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 35; LÜERS, H.: Die Buchschliesse. Ein technischer Beitrag. Archiv für Buchbinderei 36, 1936, s. 20–23; NUSKA, B.: Česká gotická vazba. In: Česká kniha v proměnách staletí (ed. M. Bohatcová). Praha 1990, s. 102; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 56, 97–99; PETERSEN, D.-E.: Mittelalterliche Bucheinbände der Herzog August Bibliothek. Wolfenbüttel 1975, s. 9; SOJKOVÁ, K.: Kovové prvky v knižní vazbě. Terminologie, vývoj, výroba, restaurování a konzervace. Pardubice 2011, s. 11–47.

Autor hesla: Kamil.boldan