Herbář (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Středověký herbář (lat. herbarius, bylinář či zelinář) je pojednání povětšinou psané encyklopedickým stylem, jehož obsahem jsou abecedně řazené názvy a popisy rostlin, obvykle doplněné o jejich medicínské, farmakologické někdy i magické účinky. Často obsahují informace o minerálech a živočišných medikamentech, kuchyňské recepty a legendy  s nimi spojené. Herbáře bývaly bohatě ilustrovány, jejich zobrazení však byla často stylizována. Zpravidla se jednalo o kompilační text založený především na dvou významných antických spisech z 1. století: na encyklopedii Plinia staršího Historia naturalis a na Dioskoridově spisu De materia medica.

Historie herbářů však sahá až do starého Egypta, Číny, Indie a Evropy. Nejstarší dochovaný herbář je Ebersův egyptský papyrus datovaný okolo roku 1550 př. n. l.  Starověcí Řekové shromáždili většinu lékařských znalostí z Egypta a Mezopotámie. Hippokrates (460-377 př.n.l.) použil okolo 400 léků, z nichž většina byla rostlinného původu. Aristotelův žák Theophrastus (371-287 př.n.l.) ve svém díle Historia plantarumDe causis plantarum založil metodu pečlivého a kritického pozorování rostlin. Arabský svět  rozšířil v překladech na 900 velkých řeckých herbářů, jejichž kopie byly uloženy v centrech vzdělanosti byzantské říše východního Středomoří, kde byly kombinovány s botanickým a farmakologickým znalostmi Orientu. Botanici a lékaři  středověkého islámského světa tak významně přispěli k poznání rostlinných léčivých přípravků. K nejznámějším autorům patří Mesue Maior (777-857), který ve svém díle Medicinalia syntetizoval znalosti Řeků, Peršanů, Arabů, Indů a Babyloňanů. Jeho dílo později doplnila medicínská encyklopedie Avicenny (980-1037). Avicennův Kánon medicíny byl používán po staletí jak na východě, tak na západě.

V 1. století vzniklo nejrozsáhlejší antické dílo De materia medica od řeckého lékaře a botanika Pedania Dioscorida, které popisuje 700 druhů rostlin. Dílo se stalo nejvlivnější klasickou autoritou a nepřetržitě cirkulovalo v řeckém, římském i arabském světě, kde vzniklo mnoho kopií, z nichž některé se dochovaly dodnes. Nejvýznamnější je bohatě ilustrovaná byzantská kopie z roku 512 dnes uložená ve Vídni. Dioscoridův  spis se stal předlohou pro herbáře a lékopisy napříč západním i východním světem až do renesance.

V období středověku se tradice poznání a tajemství léčivých rostlin předávala především v klášterech. Třinácté století je označováno zlatým věkem encyklopedií zahrnujících i znalosti z přírodních věd. K nejvýznamnějším patří pojednání od Alberta Magna (cca 1193-1280) De vegetabilibus (cca 1256) či dílo anglického františkánského mnicha Bartholomaea Anglica (cca 1230-1240) De proprietatibus rerum. Pravděpodobně nejznámější herbáře vznikly v Evropě mezi léty 1470-1670. K jejich rozšíření a studiu přispěl vynález knihtisku.

Mezi nejznámější herbáře v českých zemích patří latinský Herbarius významného učence Křišťana z Prachatic († 1439), který je prozatím znám v 18 rukopisech, napsaných v době od konce 14. století do 60. let 15. století. Obsahuje asi 350 krátkých hesel, které shrnují léčivé účinky rostlin a také několika léčiv z živočišné a nerostné říše.

Významným obzvláště pro české prostředí je Herbář Matouše Berana, který odpovídá dobovému pojetí středověkého herbáře. Kromě prozaického textu obsahuje také několik desítek veršů, které jsou buď součástí hesla rostliny, nebo se nacházejí na konci daného písmene abecedy a mohou se tak vztahovat k jakékoli rostlině. Celkově upozorňuje na skutečnost, že se jedná o nepatrně pozměněný přepis latinského herbáře Křišťana z Prachatic, dochovaného v řadě jiných rukopisů bohemikální provenience.

Elektronická kopie:

Herbář Matouše Berana: Národní knihovna ČR, I F 35, fol. 61r - herbář


Lit.: ARBER, A.: Herbals, Their Origin and Evolution, a Chapter in the History of Botany 1470–1670. Cambridge 1999; ANDERSON, F.J.: An Illustrated History of the Herbals. New York 1977; BLUNT, W. – STEARN, W. T.: The Art of Botanical Illustration: An Illustrated History. 2015; COLLINS, M.: Medieval Herbals: The Illustrative Traditions is a new, wide-ranging and generously illustrated study of manuscript herbals produced between 600 - 1450. 2000; STEHLÍKOVÁ, D.: Herbář Matouše Berana. In: Ubi est finis huius libri deus scit: Středověká knihovna augustiniánských kanovníku v Roudnici nad Labem, s. 141-146. Praha 2015.

https://en.wikipedia.org/wiki/Herbal

https://www.botanicalartandartists.com/herbals.html

http://www.herbs-info.com/herbal.html#MAN

Autor hesla: Jindrich.marek