Hrana desek

Z Encyklopedie knihy

Dřevěné desky (ang. boards, fr. plat, něm. Deckel) bývají u románského kodexu zarovnány s knižním blokem a mírně zaobleny na hranách. U hlavy a paty mají zaříznuté rohy s bočním otvorem pro provlečení kapitálkového vazu. Hrany desek gotického kodexu bývají ve hřbetní části profilovány zpočátku zevnitř, aby mohly být desky přesněji nasazeny na mírně prohnutý tvar hřbetní části bloku, který vzniknul po nabytí ohybů složek a našitím, případně mírným kulacením klíženého hřbetu. Dřevěné desky se u hřbetní drážky dále upravovaly z vnější strany, aby plynule navázaly na oblý tvar knižního bloku, od 14. století pak nepatrně svrchu zešikmovaly u horního a spodního okraje. Od konce 15. století již okraje desek přesahují formát knižního bloku, vzniká charakteristické odsazení kant s mírným vnitřním sražením. V renesanci bývá vnější zkosení hran výraznější, je přerušeno v místech osazení spon a nárožního kování, a desky jsou profilovány pro zapuštění kožených řemínků spon a zavírání mosazných záchytek. Zhruba od 2. pol. 16. století zůstává zbroušena již pouze spodní hrana. Dřevěné desky jsou nahrazovány zejména u menších formátů lepenkovými, od konce 16. století i deskami z tenké štípané dýhy, které mají rovné hrany a odsazené kanty.

Lit.: ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002.

Autor hesla: Jan.novotny