Iluminátor - rukopisná kniha

Z Encyklopedie knihy

(z lat. illuminare – osvítit, osvětlit; angl. illuminator, něm. Illuminator, fr. enlumineur, it. miniatore)

Tvůrce výzdoby rukopisů, v některých případech mohl být současně písařem. Změna statusu opisovačů z otroků na stav laických písařů měla být jedním z faktorů, které ke konci 4. století vedly ke vzniku ozdobného písma (NORDENFALK, C.A.J.: Die spätantiken Zierbuchstaben, Stockholm 1970); o samostatné iluminátorské profesi lze mluvit od pozdně antických dob.

Knižní malba nebyla ve středověku chápána jako umění v novodobém smyslu, iluminátoři byli řemeslníky, oceňovanými pro zručnost a znalosti. V raném období působili v rámci církevních skriptorií, zřízených v klášterech či kapitulách, zejména biskupských. Jednalo se o muže, případně ženy, kteří byli členy konventu, či o příslušníky světského kléru. V Čechách o nich existují zprávy od 13. století. K provedení významných zakázek bývali zváni iluminátoři z ciziny; olomoucký biskup Jindřich Zdík (1126–1150) např. povolal do svého skriptoria malíře Hildeberta s pomocníkem Ewervinem z Porýní. Někteří se v zemi usadili, jiní odcházeli dále (tzv. putující iluminátoři), což pomáhalo šíření předloh, nových výtvarných řešení a malířských postupů. Se vznikem univerzit se kolem r. 1200 etablovali iluminátoři ve městech, často se usazovali v sousedství škol. K nejvlivnějším centrům knižní malby patřily od 13. století Paříž a Bologna s vyhlášeným studiem teologie a práv, kde sekulární iluminátoři úzce spolupracovali s písaři a obchodníky (libraires), kteří na komerčním principu organizovali výrobu knih ve větších sériích. Postupně narůstal počet profesionálních iluminátorů – laiků, jimž dostatečné příjmy zaručovaly zakázky členů panovnických rodin, šlechty, prelátů a bohatých měšťanů. Jejich dílny pracovaly nejen na objednávku, ale i pro volný trh. V iluminátorských dílnách existovala pokročilá dělba práce. Zvláštní kategorii představovali florátoři, kteří vytvářeli sekundární výzdobu, zv. fleuronnée,

V druhé polovině 14. století se mezi významná evropská  iluminátorská centra zařadila Praha. Roku 1348 bylo založeno pražské malířské bratrstvo sdružující kromě malířů (moler/pictor/ malerz) a iluminátorů (illuminator) též malíře na skle, štítaře, řezbáře, pergameníky a knihvazače, srv. Cechovní kniha pražských malířů (1348–1527), ed. PÁTKOVÁ, H., Praha 1996. Není vždy snadné odlišit v písemných pramenech iluminátory od malířů nástěnných a deskových obrazů, neboť významově širší termín ´malíř´  mohl zahrnovat i tvůrce knižní výzdoby. Mistr navíc mohl působit ve vícerech malířských odvětví. Seznamy členů bratrstva nezahrnují iluminátory, kteří řemeslo neprovozovali jako živnost, tj. duchovní, velkou část malířů v královských službách a iluminátory pracující pro potřeby university. Ve většině případů nelze jména v písemných pramenech spojit s konkrétními díly. Výjimku představují iluminátoři, kteří své práce signovali, jako byl N. Kuthner či Frana, již se podíleli na výzdobě Bible Václava IV. Hojněji jsou dochovány iluminátorské signatury po polovině 15. století, v rámci výzdoby nebo jako samostatné nápisy se objevují jména či iniciály Jana Mikuse z Hradce Králové, Valentina Noha z Jindřichova Hradce, iluminátora Matouše, Janíčka Zmilelého z Písku či Pavla Mělnického. Pro iluminátory, jejichž dílo lze rekonstruovat jen na základě slohové analýzy, bylo nutno vytvořit jména pomocná, zpravidla podle významného rukopisu, jehož výzdobu zhotovili.  Hlavní milníky bohemikální knižní malby tak z velké části představují díla anonymních tvůrců, pro dobu Karla IV. Mistra brevíře křížovnického velmistra Lva (Mistra křižovnického breviáře, viz církevní dílna), Mistra Viatiku Jana ze Středy, jenž nejspíše pracoval pro císaře a jeho dvůr (císařská dílna), Mistra Antifonáře z Vorau ( církevní dílna), Mistra rukopisů Albrechta ze Šternberka, Mistra Bible ze Sadské, pro dobu Václava IV., práce  Mistra sedmi dnů stvořeníMistra Balámovy historie, Mistra Ezdrášovy historie, Mistra Šalomounových knih, Mistra knihy Rút, Mistra roudnického žaltáře, Mistra Zlaté buly, Mistra Hasenburského misálu či Mistra Gelnhausenského kodexu. Největší proslulosti dosáhl Mistr Antverpské bible (Třetí Mistr Antverpské bible /Mistr knihyJozue), Mistr Martyrologia z Gerony a Mistr Mandevillova cestopisu (dílna Mistrů Martyrologia z Gerony). Cenově přístupnější byla výzdoba  zhotovená Mistrem Pavlových epištol, Mistrem Krumlovského sborníku, Mistrem Bible Zikmunda z Domažlic, Mistrem Pražského Exameronu či Mistrem Cerroniánského Pulkavy. Významnými iluminátory pohusitské doby byl Mistr Žaltáře Hanuše z Kolovrat , Mistr Bible královny Kristiny, Mistr Bible Duchkovy a Mistr Šellenberské bible, pro druhou polovinu století pak Mistr Fridrichova breviáře,  Mistr lobkovického graduálu, Mistr litoměřického graduálu či Mistr louckého graduálu.  

Literatura: Alexander, J. J.G.: Medieval Illuminators and Their Methods of Work , New Haven – London  1992; De Hamel, Ch.: Scribes and Illuminators, London, 1992; ROUSE, R. –   ROUSE, M.: Manuscripts and their Makers. Illiterati et Uxorati. Commercial Book Producers in Medieval Paris 1200–1500. 2 sv., Turnhout 2000; CHYTIL, K.: Malířstvo pražské 15. a 16. věku a jeho cechovní kniha staroměstská z let 1490–1582, Praha 1906;  VÍTOVSKÝ, J.: K problematice iluminátorských a knihařských dílen v českých zemích v letech 1310-1378, Documenta Pragensia 10, 1990, s. 95-117; Theisen, M.: Několik úvah o knižní malbě v Praze od založení univerzity do husitských válek: malíři na Novém Městě pražském, Pražský sborník historický 41, 2013, s. 7-34.

Autor hesla: Milada.studnickova