Institucionální knihovny

Z Encyklopedie knihy

Institucionální knihovny představují vedle knihoven soukromých při členění podle vlastníka jeden ze dvou základních typů knihoven.

Středověké institucionální knihovny patřily převážně církevním institucím – rozsáhlejší kapitulám a klášterům, obvykle méně významné farním kostelům. Zatímco ve vlastnictví kapitul či klášterů máme doloženy i stovky svazků, u farních knihoven se takový počet objevoval jen ojediněle u nejvýznamnějších kostelů, obvyklý venkovský farní kostel býval vybaven jen nejzákladnějšími liturgickými kodexy a často rukopisem provinciálních statut. Po založení pražské univerzity vznikají knihovny jejích jednotlivých kolejí, z nichž nejvýznamnější obsahovaly čtyřciferný počet kodexů, což je doloženo u koleje Národa českého a dá se předpokládat u koleje Karlovy.

Z laického prostředí jsou zprávy o knihovně panovnické, z níž se ale dochovaly jen drobné zbytky z doby Václava IV., kterou později následovaly i knihovny šlechtické – patrně nejstarší byla knihovna rožmberská. V první polovině 15. století je doložena i městská knihovna Starého Města pražského, zprávy o dalších městských knihovnách jsou výjimečné, i když patrně existovaly a obsahovaly kodexy nutné pro výkon městské správní a soudní činnosti.

Ve srovnání se soukromými knihovnami je pro poznání knihoven institucionálních k dispozici také zčásti odlišný soubor pramenů: kromě samotných rukopisů jde ve větší míře o prameny související s knihovnickou evidencí (katalogy), což souvisí s jejich větším rozsahem, který se odrážel i v jejich častějším označování signaturami a vlastnickými poznámkami.

Autor hesla: Michal.dragoun