Invitatorium

Z Encyklopedie knihy

Denní modlitba římskokatolické církve (officium divinum) začínala v nočních hodinách tzv. matutinem a v jeho úvodu invitatoriem (= pozváním). Invitatorium je zahájeno antifonou, po níž následuje žalm 94, případně 23, 66 nebo 99. Žalm je recitován nebo zpíván responsoriálním způsobem. Na invitatorium navazovaly v matutinu další stálé či proměnlivé části. Podle sv. Benedikta se mělo matutinum modlit mezi druhou a třetí hodinou noční, ale postupně bylo posunuto do časných ranních hodin. Používaly se pro něj také pojmy vigilie, officium nocturnale, nocturnae horae aj. Invitatoria mohou být obsažena v breviáři, antifonáři, v matutinálu jakožto samostatné části breviáře, případně v žaltáři, kancionálu, jako dodatek v graduálu apod.

Ačkoliv se officium pěstovalo především v řeholních komunitách, jeho části se později objevovaly ve dnech největších svátků i v rámci nekatolických bohoslužeb. Platí to také o matutinu („jitřní“) a tedy též o invitatoriích. Chorální jednohlasá invitatoria inspirovala skladatele k vícehlasým úpravám (např. Pavel Spongopaeus Jistebnický). Počínaje Jistebnickým kancionálem (KNM II C 7) se pořizovaly české překlady invitatorií, nicméně v konzervativnějším utrakvistickém prostředí se udržel zpěv invitatorií i v latině.

Lit.: HORYNA, M.: Česká reformace a hudba. Studie o bohoslužebném zpěvu českých nekatolických církví v období 1420–1620. Hudební věda, roč. 48, 2011, č. 1, s. 5–40; STEINER, R.: Reconstructing the Repertory of Invitatory Tones and their Uses at Cluny in the 11th century. In: Musicologie médiévale, Paris 1982, s. 175–182.

Autor hesla: Dagmar.stefancova