Jiří Šípař

Šípařův tisk protokolů o vestfálském míru (Praha 1648). Pokoj německo-švédský … v Minstru v Festfalii 24. dne října léta 1648. podepsaný a zpečetěný (Praha, Jiří Šípař 1648). Titulní strana s císařským znakem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AA XIV 4/31.

Jiří Šípař (též Schipař, Ssypař, Šypař, zemř. 1651) tiskař a snad i písmolijec v Praze, jehož činnost je doložena v letech 1639-1651. Dílnu zařídil mimo jiné ze zbytků Peterlovy tiskárny, které nepřešly do Tiskárny valdštejnské na Dobrovici. Velké konjunktury se dočkal po zániku živnosti dvorského tiskaře Jana Byliny (1644). Ačkoli nebyl výslovně jmenován jeho nástupcem, císař mu roku 1645 přiřkl výrobu všech publikací dvorských i místodržitelských úřadů a převedl na něho Bylinova privilegia k tiskům kalendářů (Johann Christoph Daysigner, Hermann de Werwe a Simeon Partlicius ze Špicberku). Zda při této příležitosti přešel do Šípařovy tiskárny i Bylinův typografický materiál, jak se domnívá Volf, není prozatím jisté. Kromě početné administrativní literatury (artikule, patenty) vydal objemný Český dekakord neb Kancionál na deset dílův přes celý rok … rozdělený (Praha 1642), jehož text doprovodil dvěma staršími dřevořezy. Tiskl také naukovou literaturu s vědeckou mědirytovou ilustrací, např. Jan Marcus Marci Anatomia demonstrationis habitae in promotione Academica (Praha 1650). V letech 1644-1645 přeléval starší, opotřebované tiskové písmo pro pražskou Tiskárnu jezuitskou a v letech 1649 a 1651 s ní na výrobě některých titulů přímo spolupracoval (impresa zněla „typis academicis et Schyparzianis“).

Po Šípařově smrti spravovala tiskárnu 1651-1652 vdova Ludmila Šípařová (zemř. 1680?). Pokračovala v publikování úředních zakázek, poněvadž získala význačnou posilu, totiž bývalého tovaryše vídeňské Cosmeroviovy dvorské tiskárny Urbana Baltazara Goliáše. Roku 1653 si faktor Goliáš vzal Ludmilu za manželku. Vyženil tak Šípařovu tiskárnu i nevlastní dceru Kateřinu Eufrosinu (rozenou Šípařovou), která 1669 pojala za manžela Jana st. Arnolta z Dobroslavína. Ještě po pěti letech od Goliášova převzetí firmy se však o slovo přihlásili zatím neznámí dědicové zesnulého Jiřího Šípaře. Dokládá to přetisk Aegidius a S. Ioanne Baptista Periocha sacra seu Succincta narratio (Praha 1658), jehož impresum zní „excusum apud viduam Sedlczansiam anno 1656. Denuo recusum apud haeredes Georgii Schyparz 1658“.

Lit.: BERÁNEK, K.: Z dějin Akademické tiskárny v Praze. Acta Universitatis Carolinae, Historia Universitatis Carolinae Pragensis 6/2. Praha 1965, s. 91-101; KOLDOVÁ, M.: Jezuitská tiskárna v Praze (1635-1773) na základě archivních pramenů ze Státního ústředního archivu. Praha 2003 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); VOLF, J.: Dějiny novin v Čechách do roku 1848. Praha 1930.

Lex.: CHYBA 267-268 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 257. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.