Jistebnický kancionál

Z Encyklopedie knihy

Kodex označovaný podle místa svého objevení jako Jistebnický kancionál je dnes uložen v Knihovně Národního muzea pod signaturou II C 7. Rukopis nalezl na faře v Jistebnici v roce 1872 student táborského gymnázia Leopold Katz a o dva roky později jej jistebnický farář Josef Schuller daroval Národnímu muzeu. Otázka původní provenience rukopisu je stále otevřena. Jde o papírový rukopis o 132 listech velikosti 31 × 21 cm. Podle identifikace filigránů byl napsán patrně ve 20. letech 15. století, případně na přelomu let dvacátých a třicátých. Rukopis psali čtyři základní písaři, další čtyři písařské ruce doplnily asi o málo později několik dodatečných textů. Kodex dnes není dochován v úplnosti, schází nejspíše tři celé složky na začátku kodexu, dále některé jednotlivé listy či části složek a konec poslední, patnácté složky. Na několika místech jsou iniciály rukopisu zdobeny jednoduchými písařskými kresbami, jedinou figurální iniciálou kodexu je úvodní N na fol. 10r s výjevem Seslání many. Notace byla použita dvojího druhu: chorální česká a černá menzurální.

Rukopis je jedním z nejvýznamnějších hudebních rukopisů pozdního středověku. Obsahuje česká znění jak liturgických zpěvů, tak i českých duchovních a dalších písní a lze ho charakterizovat jako kancionál-usuál. Úvodní část tvoří graduál (ff. 1r–27v) s fragmentárně dochovanými texty mešního ordinaria a zejména zpěvy mešního propria. Navazující část tvoří sbírka písní (ff. 27v–57v), za nimiž jsou na dvou listech texty žalmů a několik dodatků zapsaných o málo později. Zpěvy a texty hodinkového oficia tvoří – i přes ztrátu několika listů – nejrozsáhlejší část (ff. 60r–103v). Následují na ff. 103v–110v zpěvy misálu a v závěru rukopisu (ff. 111r–132v) sbírka různých jak liturgických, tak neliturgických textů; zčásti jde o dodatky k předchozímu repertoáru, zčásti o nesourodé soudobé i mladší přípisy. Zpěvy mešního a hodinkového oficia v českém jazyce tvoří v evropském kontextu první a ojedinělý doklad úsilí o vytvoření liturgie v národním jazyce v návaznosti na římský ritus. 

Dnes jsou snad nejznámějšími skladbami Jistebnického kancionálu písně Ktož jsú Boží bojovníci a Povstaň, povstaň veliké město pražské. Podle úvodní obsáhlé rubriky byly písně v kancionálu rozděleny na tři skupiny: 1) Písně na Otče náš, Vyznání víry a Desatero, 2) Písně o svatých pravdách a zvláště o přijímání Těla a Krve Páně, 3) Jiné písně k chvále Boží a ke cti jeho Matce se všemi svatými. České písně se mohly v liturgii používat jako náhrada za chorál a sloužily mimo jiné k zapojení obce věřících do bohoslužby. U dvou skladeb Jistebnický kancionál uvádí jmenovitě jako autora táborského kněze Jana Čapka.

Literatura: BAŤOVÁ, E.: Kolínský kancionál z roku 1517 a bratrský zpěv. Praha 2011; BRODSKÝ, P.: Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea. Praha 2000; FREI, J.: Nové pohledy na hudební kulturu doby husitské. Disertační práce, FF UK, Praha 2003; HELFERT, V.: Notace v Jistebnickém kancionále. Zásady přepisu. In: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity – Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis brunensis, H 18, 1983, s. 47-80; KOLÁR, J. – VIDMANOVÁ, A. – VLHOVÁ-WÖRNER, H. (eds.): Jistebnický kancionál. MS. Praha, Knihovna Národního muzea, II C 7. Kritická edice, 1. svazek: Graduale, Brno 2005; ŽŮREK, J.: The Analogies between the Chants of the Jistebnický Kancionál and the Repertory of the Oldest Czech Graduals in the 16th Century. Hudební věda 48, 2011, č. 1, s. 41–78.

Autor hesla: Michal.dragoun