Kaplanská knihovna v Českém Krumlově

Z Encyklopedie knihy

Základy kaplanské knihovny v Českém Krumlově vznikly současně se založením a dotováním místa pro českého kazatele v tamním farním kostele sv. Víta v roce 1380 Anežkou, vdovou po Joštovi I. z Rožmberka, a Alžbětou, manželkou Jana I. z Rožmberka. V zakládací listině zřizující toto kazatelské místo jsou uvedena i pravidla pro spravování knihovny: kaplan s dalšími osobami měli vést její katalog, knihovna měla být dvakrát ročně kontrolována a výpůjčky mimo Český Krumlov byly zakázány. Hlavní doba rozkvětu knihovny nastala v druhé polovině 15. a první čtvrtině 16. století, kdy ji obohatily dary některých rukopisů z knižních souborů administrátorů pražského arcibiskupství Václava Hněvsína z Krumlova a Jana Šimánka z Krumlova, a zejména velkorysý dar téměř celé soukromé knihovny rožmberského kancléře Václava z Rovného roku 1521. Kromě těchto rozsáhlejších knihoven tří významných církevních představitelů se o podporu kaplanské knihovny starali také Rožmberkové jako její fundátoři, již ve středověku se do ní ale dostávaly i další menší dary; jako příklad lze uvést donaci krumlovského kaplana Matěje nebo bechyňského arcijáhna a probošta a kanovníka pražského kostela sv. Víta Jana z Lopřetic.

Středověké signatury rukopisů krumlovské kaplanské knihovny nejspíše odrážejí rozdělení skříně, v níž byly uloženy: skládají se z písmene C (zkratka pro capsa), doplněného římskou číslicí I nebo II, označení police (ordo, zkratkou or.) arabskou číslicí 1–4 a v rámci této police potom písmenem. Zapsány bývají nejčastěji na předním přídeští, ale mohou být i na předsádce nebo prvním listu. V novověku, snad v 17. století za faráře Jiřího Bílka z Bilenberka, byl tento systém signatur nahrazen papírovými štítky, nalepenými v horní části hřbetu, s pořadovým číslem psaným arabskou číslicí, jemuž předchází zkratka „No“, výjimečně je na témže štítku i titul rukopisu. V některých krumlovských rukopisech se objevují vlastnické záznamy nebo údaje o darování, zdaleka to ale není pravidlem. Krumlovská kaplanská knihovna na své detailnější zpracování a obsahové zhodnocení zatím čeká.

V novověku význam kaplanské knihovny upadal, což se odrazilo i v rozptýlení jejího fondu: největší část byla darována do Knihovny Národního muzea (přes 70 rukopisů), některé svazky zůstaly v Českém Krumlově a ostatní skončily v řadě institucí jak českých, tak i rakouských. Toto rozptýlení se týkalo jak rukopisů, tak ještě ve větší míře inkunábulí a tisků.

Literatura: TŘÍŠKA, J. Rukopisy kaplanské knihovny v Českém Krumlově. In: WEBER [= KADLEC], J., TŘÍŠKA, J., SPUNAR, P. Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha 1958, s. 7–9; TŘÍŠKA, J. Středověký literární Krumlov. Listy filologické 84, 1961, s. 85–101.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.