Knihovna Arnošta z Pardubic

Z Encyklopedie knihy

Arnošt z Pardubic (1297–1364) byl od roku 1343 posledním pražským biskupem a poté prvním arcibiskupem. V mládí navštěvoval školy v Kladsku, Broumově a Praze, poté studoval právo na univerzitách v Bologni a Padově. Významným Arnoštovým počinem v oblasti duchovní správy bylo vydání provinciálních statut v roce 1349. Na svého předchůdce Jana IV. z Dražic navázal zakládáním dalších augustiniánských kanonií (mj. Kladsko, Rokycany, Sadská).

Z Arnoštovy vlastní knihovny se dochovalo jen několik svazků, zčásti označených Arnoštovým erbem. Jde o Mariale (Österreichische Nationalbibliothek Wien Cod. 1389), bibli a Augustinův výklad evangelia sv. Jana, z nichž poslední daroval augustiniánské kanonii v Roudnici (Knihovna Národního muzea XIII A 13). Dalším Arnoštovým kodexem, označeným jeho vlastnickou poznámkou, je soubor modliteb (tzv. Orationale Arnesti, Knihovna Národního muzea XIII C 12). Nepřímo je doloženo Arnoštovo vlastnictví u spisu Tomáše z Cantimpré Bonum universale de apibus – Arnošt si do svého kodexu přičinil marginální poznámky, které byly pečlivě opsány i v mladší kopii určené pro kanonii v Třeboni (Národní knihovna České republiky XII B 2). Vzorem pro tento třeboňský opis byl nedochovaný kodex kanonie v Sadské, které Arnošt dále daroval minimálně výklad na knihu Moudrosti Roberta Holkota (Knihovna Národního muzea XII B 14). Dále je Arnošt uveden jako dárce rukopisu i v katalogu knihovny augustiniánského kláštera u sv. Tomáše na Malé Straně z roku 1409.

Druhou stranou Arnoštova vztahu ke knize je jeho činnost mecenášská. Jak jeho životopisec Vilém z Lestkova, tak kronikář Beneš Krabice z Veitmile píší, že na Arnoštův příkaz několik písařů opisovalo rukopisy určené pro kláštery a kostely. Arnošt se významně zajímal o rozvoj liturgického jednohlasu v návaznosti na okolní centra a jeho snahou bylo shromáždit a sjednotit zpěvy sekulárního ritu v pražské arcidiecézi. Pozůstatkem této aktivity je zejména soubor monumentálních rukopisů, které nechal v roce 1363 pořídit pro pražskou metropolitní kapitulu, v jejíž knihovně jsou uloženy dodnes (třísvazkový antifonář sign. P VI/1–3, graduál – pars prima sign. P VII, sekvenciář sign. P VIII a mešní ordinarium sign. P IX), jako dárce je Arnošt zmíněn i u některých kodexů uvedených v inventářích kapitulní knihovny.

Literatura: EBEN, D.: Liturgická hudba v předhusitské katedrále. In: Pražské arcibiskupství 1344–1994: sborník statí o jeho působení a významu v české zemi. Praha 1994, s. 58–70. EBEN, D.: Die Benedictus-Antiphonen von Quatember-Mittwoch und Quatember-Freitag im Prager Ritus. In: Miscellanea musicologica 37, Praha 2003, s. 63–68. HLAVÁČEK, I.: Z knižní kultury doby Karla IV. a Václava IV. v českých zemích in: HLAVÁČEK, I.: Knihy a knihovny v českém středověku, Praha 2005, s. 263–319, zejm. s. 274–283; HLAVÁČKOVÁ, H. J.: Die Illumination der liturgischen Handschriften des Arnestus von Pardubice. In.: Miscellanea musicologica 37, Praha 2003, s. 47–62. HLEDÍKOVÁ, Z.: Arnošt z Pardubic, arcibiskup, zakladatel, rádce, Praha 2008. KUBÍNOVÁ, K. – BENEŠOVSKÁ, K. – ČERMÁK, V. et al. (eds.): Karel IV. a Emauzy. Liturgie – obraz – text, Praha 2017. VLHOVÁ, H.: Das Sequentiar des Arnestus von Pardubice: das Repertoire und sein Verhältnis zum „Prager Ritus“. In: Miscellanea musicologica 37, Praha 2003, s. 69–88. VOZKOVÁ, J.: Die Offertorien im Graduale des Arnestus von Pardubice. In: Miscellanea musicologica 37, Praha 2003, s. 89–104.

Autor hesla: Michal.dragoun