Knihovna Jana ze Středy

Z Encyklopedie knihy

Jan ze Středy († 1380) působil jako biskup litomyšlský (1353–1364), olomoucký (1364–1380) a byl v závěru života zvolen i biskupem vratislavským, tohoto úřadu se však již nestihl ujmout. Byl činný zejména na dvoře Karla IV., v jehož kanceláři zastával úřad protonotáře a dlouhou dobu kancléře (1353–1374 s krátkou přestávkou v letech 1364–1365).

Ze samotných Janových knih jsou nepochybně dochovány bohatě zdobený breviář (Liber viaticus) vzniklý asi krátce před rokem 1365 (Knihovna Národního muzea, sign. XIII A 12), misál (Archiv Pražského hradu, fond Knihovna metropolitní kapituly u sv. Víta, sign. Cim 6) a dva svazky výkladů Mikuláše z Gorranu, které věnoval své fundaci kláštera augustiniánů poustevníků v Litomyšli a později se dostaly do knihovny augustiniánského kláštera v Brně. Zmínky o darech rukopisů jsou dochovány i v Janově korespondenci, od Francesca Petrarky si např. vyžádal jeho dílo Carmen bucolicum a z Itálie dostal i další díla. Kromě toho pro něj najatí písaři na Moravě opisovali různé vypůjčené kodexy. 

Nejrozsáhlejší soubor Janových knih vypočítává jeho testament, který vznikl v roce 1368 před tím, než se Jan vydal s Karlem IV. na jeho druhou římskou jízdu. Knihy (vypočteno je 32 svazků a o něco menší počet titulů) byly již tehdy uloženy v Janově skříni v klášteře augustiniánů poustevníků u sv. Tomáše na Malé Straně, jemuž měly připadnout, a ačkoliv se Jan z této cesty v pořádku vrátil, objevuje se jejich část v mladších knihovních soupisech uvedeného kláštera. Odkaz je znám zejména díky klasické a moderní literatuře, která je v něm uvedena; k první oblasti patří Titus Livius, Seneca a Valerius Maximus, k druhé Dante Aligieri, komentář k některému z jeho děl a dvojsvazkový spis Tomáše Bradwardina, v soupisu ale převažuje literatura teologická, zejména biblické výklady. Je pravděpodobné, že zejména po Janově smrti se jeho další knihy rozptýlily i jinam, v listu Jana z Jenštejna je dochována zmínka, že Janovy knihy „tu a tam darované vlastní přemnohé kláštery“ a již za svého života Jan ze Středy věnoval řadů svazků různým osobám, mezi nimiž byli mj. rakouští vévodové, pražští arcibiskupové nebo litomyšlský biskup Albert ze Šternberka.

Janův zájem o knižní kulturu a literaturu dosvědčuje i jeho literární dílo: kromě kancelářských pomůcek, které sám sestavil nebo vznikly z jeho listů, je autorem řady modliteb a do němčiny přeložil pseudoaugustinovský spis Soliloquia anima ad Deum (Buch der Liebkosung) a soubor listů o životě a smrti sv. Jeronýma.

Literatura: BRODSKÝ, P. – SPURNÁ, K. – VACULÍNOVÁ, M. (eds.): Liber viaticus Jana ze Středy, komentářový svazek ke zmenšené reprodukci rukopisu XIII A 12 Knihovny Národního muzea v Praze, Praha 2016; HLAVÁČEK, I.: Z knižní kultury doby Karla IV. a Václava IV. v českých zemích in: HLAVÁČEK, I.: Knihy a knihovny v českém středověku, Praha 2005, s. 263–319, zejm. s. 283–291.

Autor hesla: Michal.dragoun