Knihovna Václava Korandy mladšího

Z Encyklopedie knihy

Václav Koranda mladší (1425–1519) byl představitelem třetí generace českých utrakvistů. Zemřel těsně před tím, než do Čech začaly pronikat první reformační myšlenky z německých zemí a ačkoliv tehdejší utrakvismus žádné věroučné inovace nepřinášel, Koranda se velmi aktivně podílel na vymezování utrakvistických pozic vůči protivníkům z řad katolíků i radikální reformace. Z hlediska vývoje knižní kultury však byla tato doba velmi zajímavá a v mnoha ohledech přechodová. Vedle rukopisů se jako komunikační médium stále více prosazovaly tištěné knihy, což se projevilo jak v Korandově literární činnosti, tak i ve skladbě jeho knihovny. S jeho působením hned v několika rolích (univerzitní a církevní úředník a zároveň autor náboženských a politických spisů) souvisí poměrně velké množství dochovaných písemných památek. Intelektuální pozadí jeho působení jako mistra artistické fakulty a správce utrakvistické církve poodkrývá jeho osobní, zčásti dochovaná knihovna. Koranda byl skutečným bibliofilem, který se o knihy a knižní kulturu aktivně zajímal.

Obsahová charakteristika knihovny

Koranda během svého dlouhého života shromáždil na svou dobu ohromný knižní soubor, z něhož je dnes známo 71 svazků, přičemž přibližně dvě třetiny z nich tvoří rukopisy. Není jistě překvapivé, že Koranda se soustředil na získání děl Johna Wyclifa, Jana Husa a utrakvistů první a druhé generace, stejně jako spisů církevních Otců, z nichž utrakvisté výrazně čerpali. Náhodný jistě není ani větší počet děl z oboru sakramentální teologie, zejména těch, která jednají o eucharistii. Koranda se také výrazně hlásil ke svému učiteli Křišťanovi z Prachatic, neboť stejně jako on se zabýval astronomií a dalšími exaktními vědami, což se projevilo i v zastoupení těchto oborů v jeho knihovně. Zájem o etická naučení uplatnil i ve svých dobových polemikách. Sbíral také soudobou polemickou literaturu, z níž měl ve své knihovně zejména spisy Řehoře z Heimburka.

Ve srovnání s knihovnami profesorů krakovské univerzity v 15. a na začátku 16. století se skladba jeho knihovny jeví jako spíše konzervativní. Typickým příkladem jsou například humanistická díla, s nimiž byl sice obeznámen, ale bytostně s tímto proudem vnímaným jako novopohanství nesouhlasil. Z humanistické literatury si proto vybíral především ta díla, která konvenovala jen jeho konkrétním a specifickým zájmům. Zatímco dopisy Pia II. si možná pořídil z osobního zájmu o tvorbu papeže, se kterým se osobně setkal, další spisy odrážely zpravidla jeho osobní preference, jež byly samozřejmě podmíněné také jeho postavením. Spis o Konstantinově donaci Lorenza Vally si opsal kvůli kritice dokumentu, kterým si papež a katolická církev nárokovali světskou vládu. Politické spisy, domněle Vallovu disputaci mezi knězem a rytířem a spis Defensor pacis Marsilia z Padovy si pořídil jistě kvůli jejich ostře protipapežskému vyznění. Víme také, že se ohrazoval proti užívání Sulpiciovy humanistické gramatiky ve školství a naopak propagoval osvědčené scholastické dílo Alexandra de Villa Dei. A to i přesto, že měl ve své knihovně Vallovy Elegantiae, o jejichž dochování v Čechách je známo, že je měl jen humanisticky orientovaný Václav z Chrudimi, ale znali je i Tas z Boskovic a Jan z Rabštejna. Podobně přistupoval i dílům, která vycházela z antické etiky. Vypovídajícím prvkem je i to, že tato díla (například prvotisk Ovidia) často nejsou Korandovými poznámkami komentována.

Koranda jako čtenář

Do svých knih, rukopisných i tištěných, totiž velmi často přidával čtenářské poznámky a tento čtenářský zvyk byl pro Korandu typický. Mimo jiné si na okraj kroniky, kterou četl, poznamenal údaje o významných knihovnách minulosti. Z jeho přípisků je zřejmý i velký zájem o soudobé dějiny a o představitele katolické církve, proti níž se utrakvisté vymezovali. Marginálie jsou ovšem v některých případech jen velmi stručné, shrnutí obsahu odstavce in margine slouží pro lepší orientaci v textu nebo jako pomůcka při čtení, a není možné z nich vyvozovat mnoho dalšího než Korandův čtenářský zájem o text. O jeho zájmových preferencích kromě marginálií v knihách svědčí také několik rukopisů, které si nechal nově opsat či je opsal sám, stejně jako nové tištěné knihy, které si pořizoval. Svůj literární odkaz ještě rozhojnil dvěma soubory opisů vlastních písemností, vlastním teologickým slovníkem a nevědomky také rozsáhlým materiálem, který se dochoval jako makulatura ve vazbách tří z jeho knih.

Rukopisy a tištěné knihy

Žil v době, kdy dosud dominantní rukopisy začaly být vytlačovány tištěnými knihami. Většinu jeho knihovny změřené na tradiční utrakvistická díla sice tvořily rukopisy, ale Koranda se aktivně zajímal také o inkunábule. V torzu jeho knihovny se nenachází jediná kniha vydaná po roce 1500. Vzhledem ke skutečnosti, že knihy z počátku 16. století byly později často převazovány do modernějších vazeb a doklady jejich původní provenience se tak obvykle ztrácejí, nelze jednoznačně tvrdit, že si Koranda po roce 1500 již nové knihy neopatřoval.

V Korandově knižní sbírce převažují rukopisy, které jsou často konvoluty děl patřících do různých žánrů, a proto je možné vyjádřit zastoupení oborů na základě počtu svazků jen velmi přibližně. I s tímto omezením lze konstatovat, že více než polovina Korandových knih byla teologického rázu a u dalších pro Korandu charakteristických oborů (astronomie, rétorika a etika) se jedná vždy o maximálně několik svazků. Po jazykové stránce je výrazná dominance latiny narušena jen několika málo českými kusy zapsanými v klementinském manuálníku. Ostatně latinské byly také bez výjimky Korandovy marginálie. Je nutné si uvědomit, že pracujeme s pouhým torzem jeho knihovny a je proto silně nepravděpodobné, že by nevlastnil žádné jazykově české rukopisy nebo tisky, přestože to nemůžeme doložit (výjimkou je jedině české vydání Ezopa dochované v makulatuře). V dochovaném knižním souboru se ostatně nenachází ani inkunábulové vydání jeho vlastního díla. Korandův „čtenářský obzor“ byl ale přirozeně mnohem širší, než jak o něm svědčí dochované svazky z jeho knihovny; dokladem jsou citace a odkazy na další díla v jeho listech i čtenářských margináliích, jež se přitom v jeho knihovně nedochovala.

Lit.: MAREK, J. Václav Koranda mladší. Utrakvistický administrátor mezi úřadem a literaturou. Praha 2017.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.