Knihovna benediktinského kláštera v Rajhradě

Z Encyklopedie knihy

Klášter v Rajhradě byl založen kolem roku 1048 na místě starší poustevny jako proboštství podřízené klášteru v Břevnově. Během své existence byl několikrát poničen, jistě v letech 1241 a 1253, za stavovského povstání byl klášter v roce 1619 na určitou dobu i sekularizován a v roce 1645 byl vyloupen Švédy. Samostatnou institucí se stal až v roce 1813. Jeho rukopisy nyní spravuje Muzeum Brněnska.

Rajhradský knihovní fond byl v počátcích své existence jistě provázán s knihovnou kláštera v Břevnově, kromě předpokládaného prvotního vybavení rajhradského proboštství a průběžných výpůjček to dosvědčují mj. záznamy v antifonáři z roku 1313, který napsal břevnovský mnich Havel na náklady rajhradského probošta Tomáše (rukopis R 17) nebo graduál z téhož roku opsaný na příkaz břevnovského opata Bavora z Nečtin (R 19). Nejstarší rukopis uložený dnes v Rajhradu, Adonovo martyrologium (R 388) je starší než obě zmíněné církevní instituce a musí tedy být cizího původu – pochází asi z přelomu 9./10. století a později do něj byly doplněny církevněslovanské přípisky, podle přepisované vlastnické poznámky ale nejspíše dlouhou dobu patřil klášteru v Břevnově. S břevnovským klášterem je možné podle identifikace písařských rukou spojit i přípisky v dalších dnes rajhradských rukopisech (R 384 a v první polovině 12. století R 418). Dalším rukopisem raného středověku je lekcionář z 11. století (R 637), který byl podle záznamů o rajhradských událostech v tomto proboštství nejpozději od 13. století. Knihovna rajhradského kláštera dnes obsahuje cca 110 středověkých rukopisů. Kromě nepochybných ztrát částí knihovního fondu při různých pohromách představují při rekonstrukci vývoje klášterní knihovny problém jednak mladší akvizice (do rajhradské knihovny se dostala řada svazků zejména ze zrušených moravských klášterů na konci 18. století, z významných později získaných jednotlivin to jsou dále některé rukopisy zhotovené na objednávku královny Elišky Rejčky pro klášter cisterciaček na Starém Brně, R 355 a R 600), jednak jednotná převazba velké části knihovního fondu provedená za probošta Otmara Conrada († 1812), při níž nepochybně zanikla řada starších provenienčních záznamů.

Z obsahového hlediska tvoří mezi dochovanými rukopisy velké skupiny kodexy liturgické, kazatelské (mezi známými autory jde např. o Antonia z Parmy, Tomáška ze Strakonic, Matěje z Lehnice, tzv. Pipera, z mladších je zastoupen i Jan Hus a Jeroným Silvanus z Prahy) a teologické, dále bible a její výklady. V dalších rukopisech jsou zastoupena i protihusitská polemická díla, mezi klášterními rukopisy je ale na druhé straně i apologie táborů a Táborská kronika Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Textů z ostatních oborů je poměrně málo, jde o několik kodexů kanonickoprávních a jeden medicínský sborník, mezi díly latinsko-německými jsou i dva slovníky Ex quo. 

Literatura: DOKOUPIL, V.: Soupis rukopisů knihovny benediktinů v Rajhradě, Praha 1966; HAVEL, D.: Počátky latinské písemné kultury v českých zemích. Nejstarší latinské rukopisy a zlomky v Čechách a na Moravě, Brno 2018, zejm. s. 330–335, 406–422.

Autor hesla: Michal.dragoun