Knihovna cisterciáckého kláštera v Plasích

Z Encyklopedie knihy

Klášter v Plasích založil v roce 1144 český kníže Vladislav II., první mniši přišli do nového působiště z kláštera v Langheimu. V přemyslovské době se klášter těšil přízni řady panovníků, teprve na sklonku této éry převzaly roli oblíbenějších cisterciáckých založení Sedlec a Zbraslav. Na počátku husitských válek, pravděpodobně na jaře 1421, byl klášter vypálen, jeho osazenstvo se pravděpodobně rozptýlilo již dříve. Po skončení husitských válek byl sice klášter obnoven, ve středověku ale jen živořil a k jeho dalšímu rozkvětu došlo až po třicetileté válce. Ke zrušení kláštera došlo v roce 1785.

Z knihovny plaského kláštera se dochovaly skromné zbytky – v Národní knihovně České republiky je uchováváno sedm liturgických rukopisů, které nesou vlastnické záznamy kláštera, není ale doloženo, že by mu všechny patřily již ve středověku, jeden plaský misál je uložen také v Knihovně Národního muzea, u dalšího kazatelského sborníku je novověká plaská provenience možná. Klášter v Plasích ovšem měl již v rané fázi svého vývoje předpoklady pro opisování kodexů vlastními silami – podle četných příjemeckých listin se předpokládá existence klášterního skriptoria působícího po dobu dvou písařských generací snad od 70. let 12. století, zatím doloženým pozůstatkem této písařské činnosti je rukopis NK ČR I E 11.

Významnější informace o obsahu části knihovny přináší soupis 62 rukopisů, které snad na začátku 20. let 15. století Plasy zastavily za 530 zlatých pražskému měšťanu Reutherovi a jeho manželce, od nichž se dostaly do opatství Dobilugk, které je v roce 1441 prodalo premonstrátské kanonii P. Marie (Marienberg) u Brandenburgu. Plaský klášter měl sice právo rukopisy ze zástavy vyplatit, k tomu však vzhledem k jeho neutěšenému stavu v 15. století nedošlo a po sekularizaci kláštera Marienberg v roce 1543 jejich stopa mizí úplně. V seznamu uvedených 62 rukopisů je vypočteno 66 děl, jejich celkový počet ale byl jistě vyšší – řada kodexů je charakterizována pouze jejich prvním nebo nejrozsáhlejším textem, jak bylo obvyklé. Zhruba třetinu seznamu tvoří homiletická literatura, mezi zmíněnými autory jsou jak církevní otcové (Origenés, Augustin, Řehoř), tak i pozdější autority (Bernard z Clairvaux, Mikuláš z Lyry), některé rukopisy jsou ovšem charakterizovány jen obecně žánrem. Asi 15 % děl patří biblické exegezi, několik dalších systematické teologii a hagiografii; malým počtem textů jsou zastoupeny i filozofie, gramatické spisy a formuláře, encyklopedie a díla právní. Tento obsahový přehled ale vypovídá pouze o rukopisech zastavených, které jistě netvořily celou klášterní knihovnu (v seznamu se např. neobjevují ani kodexy liturgické, ani bible). Nejmladším uvedeným autorem je Mikuláš z Lyry – to může odrážet menší schopnost kláštera pořizovat si ve 14. století díla „moderních“ autorů, v této době se také klášter postupně musel potýkat se zvětšujícími se hospodářskými problémy.

Literatura: PRAŽÁK, J.: Plaská knihovna v době husitské, in: PRAŽÁK, J.: Výbor kodikologických a paleografických rozprav a studií, Praha 2006, s. 55–68; HLAVÁČEK, I.: Zisterziensische Bibliotheken Böhmens in der vorhussitischen Zeit (Mitte des 12. Jh.-1420), in: Mediaevalia Augiensia. Forschungen zur Geschichte des Mittelalters, Stuttgart 2001, s. 375–406, zejm. s. 390–392; HAVEL, D.: Počátky latinské písemné kultury v českých zemích. Nejstarší latinské rukopisy a zlomky v Čechách a na Moravě, Brno 2018, s. 51–52.

Autor hesla: Michal.dragoun