Knihovna kláštera augustiniánů kanovníků v Roudnici nad Labem

Z Encyklopedie knihy

Kanonie v Roudnici byla založena v roce 1333 pražským biskupem Janem IV. z Dražic.  Největšího rozkvětu dosáhla v předhusitské době, kdy ji podporovala řada pražských arcibiskupů, ale i dalších osob. V roce 1421 byla kanonie poničena husity a její osazenstvo se rozptýlilo do okolních zemí, zejména do Slezska a Německa. Po roce 1436 byl klášter obnoven, ale již nedosáhl dřívějšího významu. Kanovníci jej znovu opustili v roce 1467 při bojích mezi Jiřím z Poděbrad a jeho českými odpůrci a v Roudnici kanonie patrně již nebyla obnovena; poslední její členové nejspíše dožili v blízké Budyni pod ochranou členů rodu Zajíců z Házmburka. Alespoň část rukopisů roudnické knihovny je poté doložena v pozůstalostním inventáři Václava Jana hraběte Michny z Vacínova z roku 1668 a později se sňatkem dostala do knihovny rodu Krakovských z Kolovrat, umístěné od 18. století na zámku v Březnici.

Středověký rozsah knihovny kláštera v Roudnici lze na základě dochovaných signatur odhadnout na cca 500 svazků, z nichž je dodnes dochováno alespoň 166 rukopisů, uložených převážně v Knihovně Národního muzea, kam je postupně darovali majitelé březnického panství Josef Maria hrabě Kolovrat-Krakovský a Eduard Pálffy z Erdödu. Roudničtí kanovníci se jistě písařsky podíleli i na vzniku několika dalších kodexů. Zachované kodexy jsou obvykle většího formátu a jsou psané na pergamenu. Tento atypický fakt dovoluje předpokládat, že jde o svazky, které byly při přesunech knihovny uchráněny přednostně. Zhruba 70 % dochovaných rukopisů je v roudnické knihovně doloženo již v době předhusitské, což potvrzuje pokles významu tamní kanonie v 15. století. Kromě darů rukopisů je v roudnické kanonii doložena v předhusitské době i cílevědomá opisovačská a akviziční činnost. Většina husitských a pohusitských přírůstků pochází z knihoven zaniklých klášterů stejného řádu, v první řadě jde o kodexy z kanonie v Sadské.

Z obsahového hlediska jsou nejrozsáhleji zastoupeny texty bible a biblických výkladů a díla patristická (zejména sv. Augustina a v menší míře Řehoře Velikého) – každá z těchto skupin tvoří zhruba čtvrtinu dochovaných kodexů. Méně jsou dochovány exegetické texty autorů vrcholného středověku, mezi nimiž dominují Mikuláš z Lyry a Mikuláš z Gorranu; díla scholastická, reprezentovaná v první řadě Tomášem Akvinským; spisy morálně-teologické a kázání. Autory homiletických textů byly jak uznávané středověké autority (Jakub z Voragine, Bertrand z Turre, Bertold Řezenský, Martin z Opavy), tak i autoři českého původu (Mikuláš ze Stráže, Matouš Beran). Homogenní skupinu tvoří spisy cirkevněprávní, které roudnické kanonii patrně zanechal její zakladatel Jan IV. z Dražic a je pravděpodobné, že je získal zejména v době, kdy proti němu byl veden soudní proces v Avignonu. Liturgické kodexy jsou zastoupeny deseti svazky, mezi nimi je kromě obvyklých breviářů a misálů rovněž starší evangeliář a epištolář a tzv. Roudnický žaltář, určený pro liturgii v klášterním kostele. Další obsahové skupiny jsou zastoupeny méně a v dochovaných rukopisech je zřetelné i ohraničení časové – prakticky v nich chybějí autoři konce 14. a celého 15. století.

Rukopisy roudnické kanonie byly již ve středověku pečlivě evidovány. Již v průběhu 14. století byly postupně označovány první vrstvou signatur. Na tomto značení se postupně podílela řada písařů, celý systém ale byl ještě v předhusitské době – někdy v rozmezí let 1417–1421 – nahrazen druhou vrstvou, na jejímž napsání se podílely nejspíše jen dvě osoby. Poslední vrstva signatur pochází z konce 15. století nebo samotného počátku 16. století a může souviset jak s evidencí v samotné kanonii, tak i s převzetím kodexů novým vlastníkem. Část předhusitských roudnických akvizic má rovněž jednotné vazby s dvojím typem rohových kování ve tvaru trojlistu, podobné jsou rovněž štítky s obsahem kodexů na přední desce, původně překryté plátkem rohoviny uchyceným nýty.

Literatura: DRAGOUN, M. – DOLEŽALOVÁ, L. – EBERSONOVÁ, A (eds.): Ubi est finis huius libri deus scit. Středověká knihovna augustiniánských kanovníků v Roudnici nad Labem, Praha 2015. 

Autor hesla: Michal.dragoun