Knihovna kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni

Z Encyklopedie knihy

Augustiniánskou kanonii v Třeboni založili v roce 1367 bratři Petr, Jošt, Jan a Oldřich z Rožmberka, první osazenstvo nového kláštera přišlo z kanonie v Roudnici nad Labem. Husitství vývoj kláštera – na rozdíl od jiných augustiniánských kanonií – zásadním způsobem nepoznamenalo, i když kanovníci svůj klášter v roce 1421 na čas opustili, nejpozději v roce 1426 již ale byli v Třeboni zpět. K dočasnému zrušení třeboňské kanonie došlo v roce 1566, po tomto datu se mj. knihy z klášterní knihovny dostaly do knihovny rožmberské. Činnost kláštera byla obnovena v roce 1631, po tomto datu také došlo k částečné restituci klášterní knihovny. Kanonie byla definitivně zrušena za Josefa II. v roce 1785.

Z knihovny třeboňské kanonie je dochováno více než 300 středověkých rukopisů a menší počet kodexů novověkých, uloženy jsou převážně v Národní knihovně České republiky, menší počet ve Státním oblastním archivu v Třeboni a jednotliviny i v dalších knihovnách v Praze, Vratislavi a Vatikánu. Základ klášterní knihovny položila zejména péče Petra II. z Rožmberka, probošta kostela Všech svatých na Pražském hradě, který pro novou fundaci opatřil rukopisy, obsahující zejména základní teologické texty. Tyto nejstarší akvizice jsou obvykle označeny jen málo obměňovanou formulací „Liber monasterii domus sancti Egidii canonicorum regularium in Vitignaw alias in Trzebon, comparatus per nobiles dominos de Rosemberk, primos ipsius monasterii fundatores.“ V klášterních účtech jsou uvedeny i výdaje za písařskou práci najímaných písařů, vlastním opisováním kanovníci svou knihovnu rozšiřovali asi jen méně, i když rovněž jejich vlastní opisovačská činnost je doložena. Těžiště akvizic se ale přesouvalo k darům, v 15. století své rukopisy třeboňské knihovně darovala řada duchovních a dalších osob, které byly často ve spojení s fundátorským rožmberským rodem (např. Mikuláš ze Sedlčan, rožmberský vychovatel a sakristan hradní kaple v Českém Krumlově; Jan ze Stropnice, protonotář Oldřicha z Rožmberka; Václav z Týna nad Vltavou; lékař Martin z Třeboně a později zejména Kříž z Telče). Snad nárůst počtu rukopisů v průběhu 15. století vedl k jejich novému vlastnickému označení, obvykle ve formě „Liber monasterii domus sancti Egidii canonicorum regularium in Witignaw alias in Trzebon.“ Až z 15. století také pochází značení třeboňských rukopisů signaturami, které byly psány na štítcích nalepených na přední desce. S šíří darů souvisí i pestrá obsahová skladba třeboňské knihovny: ve srovnání s jinými augustiniánskými knihovnami je v Třeboni dochováno kromě celkově širšího spektra textů i více děl jazykově českých a bohatší je zastoupení autorů 15. století, např. včetně kodexů s texty Jana Husa a dalších husitských autorů, i když jde patrně až o zisky z doby po husitských válkách. 

Kromě nadprůměrného množství dochovaných rukopisů jsou dalšími prameny pro poznání rozsahu a obsahu třeboňské knihovny dvě evidenční pomůcky. První je knihovní katalog zapsaný v rukopisu NK ČR XIV G 17, jehož vznik je literaturou datován do rozmezí let 1394–1399 a který zaznamenává 135 svazků, obvykle s podrobným výčtem obsažených textů, druhou je inventář knih, který tvoří část soupisu kostelního pokladu z roku 1415 a v němž je zaznamenáno více než 300 svazků.

Literatura: KADLEC, J.: Klášter augustiniánských kanovníků v Třeboni, Praha 2004; HLAVÁČEK, I.: Studie k dějinám knihoven v českém státě v době předhusitské I. Knihovna kláštera třeboňského v rámci knihoven českých augustiniánských klášterů, in: HLAVÁČEK, I.: Knihy a knihovny v českém středověku, Praha 2005, s. 156–207; WRATISLAWOVÁ-MITROVICOVÁ, L.: Iluminované rukopisy augustiniánského kláš-tera v Třeboni, Památky archeologické (skupina historická) 39 (3), 1933, s. 1–13..

Autor hesla: Michal.dragoun